Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž umožnila žalovanému postupně čerpat peněžní prostředky do výše [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný se zavázal žalovanou částku spolu s příslušenstvím představující poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 %, smluvní úrok 1 066 % denně z nesplacené části jistiny, vrátit ve splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditního období měl nastat [datum]. Žalovanému byla na jeho bankovní účet vyplacena dne , datum[částka] částka, . Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek „[Anonymizováno] “ ve výši [částka]. Dle smluvních ujednání žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši [částka], poplatku za úvěr ve výši [částka], poplatku „Presto“ ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty v částce [částka] (smluvní pokuta za období od [datum] do [datum]). Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, centrální evidenci exekucí.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač soudem vyzván.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
4. Ze Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku až do výše [částka] oproti povinnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách ve výši uvedené v [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná k 29. dni následující po dni výpočtu denní splátky. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na den [datum]. Mezi smluvními stranami byla ujednána denní úroková sazba ve výši 1,066% a poplatek za vyplacení ve výši 1, 99%. V čl. VII si smluvní strany ujednaly službu „[Anonymizováno] “, která je zpoplatněna částkou [částka] při její aktivaci a umožňuje vyplacení peněžních prostředků do tří minut. Dle smluvních ujednání žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky.
5. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu].
6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku [částka].
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr a sdělil, že žije v domácnosti s jedním členem, jeho ověřený měsíční čistý příjem činí [částka], měsíční čistý příjem jím uvedený činí [částka]. Měsíční výdaje uvedl žalovaný v částce [částka], disponibilní příjem [částka].
8. Z předpisu denní splátek soud zjistil výši denních splátek, které žalovaný měl žalobkyni platit. Tato výše činí [částka] a sestává se z jistiny, úroku a poplatku.
9. Z identifikovaných příjmů soud nezjistil žádné významné skutečnosti, neboť z nich není zřejmý počáteční a konečný zůstatek v tom kterém měsíci na bankovním účtu žalovaného. Na sjetině jsou uvedeny pouze příjmy žalovaného nikoliv její měsíční výdaje před uzavřením úvěrové smlouvy.
10. Dne [datum] žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka].
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] do tří dnů. Téhož dne byla písemnost odeslána (podací lístek).
12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách ve výši [částka] denně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla. Dle smluvních ujednání žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Za období prodlení od [datum] do [datum] činí smluvní pokuta částku [částka].
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“
15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Právní rozhledy [Anonymizováno] /[Anonymizováno] s. [Anonymizováno] ] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.21. V posuzovaném případě příjmy žalovaného a schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovaným, kde uvedl měsíční příjem a výdaje. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a z identifikovaných příjmů nelze zjistit výdaje žalovaného ani počáteční a konečný stav na bankovním účtu v tom kterém měsíci před uzavřením úvěrové smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze z údajů žalovaného o jeho poměrech a výdajích. Je přitom zcela nedostačující, pokud nedošlo k ověření příjmů a výdajů. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného je povinností poskytovatele úvěru prověřit závazky, náklady a další výdaje. V tomto ohledu se nemůže poskytovatel spolehnout pouze na tvrzení žalovaného. Poskytovatel úvěru si měl prověřit informace o v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, centrální evidenci exekucí a vyžádat si historické výpisy z účtu žalovaného, z nichž by byla zřejmá struktura příjmů a výdajů a jeho finanční rezerva.22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně rezignovala především na prověření závazků výdajů žalovaného, je třeba uzavřít, že neprověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V důsledku toho je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).23. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalovaného získala.24. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud proto uložil žalovanému v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradila žalobkyni jistinu jí požadovanou ve výši [částka] (výrok I.). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu. Ve zbývajícím rozsahu musela být tedy žaloba zamítnuta (výrok II.).25. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru v prodlení.26. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.