Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalované částku ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatit do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Částka [částka] byla dne [datum] zaslána na její bankovní účet č. [č. účtu]. Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši [částka] umožňující odložení splatnosti úvěru při mimořádných událostech o 30 dnů. Dále byl sjednán poplatek SMS servis ve výši [částka]. K odkladu splátek došlo dne [datum], [datum], [datum], [datum], za což byl za každý odklad naúčtován poplatek. Žalované byly účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 3x300 Kč a [částka] a smluvní pokuta ve výši 3x500 Kč. Dlužná částka představuje ke dni podání žaloby jistinu ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatek za bezpečnou splátku ve výši [částka], poplatek za SMS servis ve výši [částka], účelně vynaložené náklady ve výši [částka], úroky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru.
5. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením úvěrové smlouvy k dispozici osobní údaje žalované.
6. Z formuláře pro standardní informace soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované předsmluvní informace vztahující se k úvěru.
7. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku [částka] převodem na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Dále byl ujednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši [částka] měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši [částka] a úrok 49, 2 % p.a. Dále bylo ujednáno, že pokud žalovaná nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat žalované účelně vynaložené náklady ve výši [částka] a smluvní pokutu [částka] denně.
8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] na účet č. [č. účtu] poukázala platbu [částka].
9. Ze sazebníku soud zjistil výši poplatků za ujednané služby a výši sankčních poplatků.
10. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná čerpala [částka] a ničeho neuhradila.
11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] soud zjistil, že se jedná o listinu vyhotovenou žalobkyní, ve které potvrzuje, že ověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou její úvěruschopnost prostřednictvím příslušných registrů (ISIR a NRKI) a dále uvedla, že výše příjmů žalované před uzavřením smlouvy činila [částka] měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti [částka] a výše splátek jiným společnostem [částka].
12. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k uhrazení dlužné částky [částka] do [datum]. Písemnost byla odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Uvedené výzvě předcházely výzvy žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum].
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky částku [částka], kterou měla žalovaná vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], avšak žalovaná ničeho neuhradila.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“
16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Podle § 2391 odst. 1 o. z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
20. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
21. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
22. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
23. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.25. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. V posuzovaném případě příjmy žalované a schopnost žalované splácet úvěr posoudila žalobkyně na základě údajů uvedených žalovanou, která uvedla pouze výši svého měsíčního příjmu a výdaj v podobě měsíční splátky nebankovním společnostem.26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze z údaje žalované o jejích příjmech, které jsou nedostatečné, když stěží lze ověřit uvedené příjmy. Výdaje žalované žalobkyně nezkoumala. Žalobkyně soudu nepředložila bankovní výpisy či výplatní pásky žalované, přičemž z jejich tvrzení není zřejmé, zda tyto listiny jí byly žalovanou vůbec předloženy. Žalobkyně sice uvedla, že ověřovala bonitu žalované v nebankovních registrech s výsledkem OK, avšak nepředložila soudu výpis z registrů, přitom z údajů, které obdržela od žalované je patrné, že ta splácela splátky nebankovním společnostem v měsíční splátce [částka].27. K posouzení úvěruschopnosti žalované je povinností poskytovatele úvěru prověřit závazky, náklady a další výdaje žalované. V tomto ohledu se nemůže poskytovatel spolehnout pouze na tvrzení žalované. Poskytovatel úvěru si měl prověřit informace o žalované v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a vyžádat si výplatní pásky, historické výpisy z účtu žalované, z nichž by byla zřejmá struktura příjmů a výdajů žalované a její finanční rezerva.28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně rezignovala především na prověření závazků nákladů a výdajů žalované, je třeba uzavřít, že neprověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. V důsledku toho jsou úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatné. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).29. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.30. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.31. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši [částka]. Žalovaná ničeho neuhradila, a proto soud uložil žalované, aby uhradila žalobkyni jistinu ve výši [částka] v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu, a proto ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.32. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru v prodlení.33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 45,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].34. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.