Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 681 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 681 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 732 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu ve výši 45 681 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tuto komoditu žalovanému dodávala na základě smlouvy do odběrného místa [adresa], [adresa]. Dodanou elektřinu vyúčtovala fakturou č. [hodnota], která byla splatná dne 22. 7. 2025. Žalovaný ani navzdory předžalobní výzvě ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které měla žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [adresa]. Dodaná elektřina za období od [datum] do [datum] byla žalobkyní vyúčtována fakturou č. [hodnota] na částku 45 681 Kč se splatností dne 22. 7. 2025. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného o úhradu upomenula dopisem ze dne [datum].
5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), na jejímž základě vznikla dodavateli povinnost dodávat žalovanému elektřinu a žalovanému jako odběrateli povinnost platit cenu za dodávku elektřiny dodavateli. Povinnost uhradit cenu za odebranou elektřinu ovšem žalovaný porušil, když se dostal do prodlení s placením vyúčtované ceny. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně plnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu do jeho odběrného místa a žalovaný ji zde odebral, cenu dodané elektřiny mu poté řádně vyúčtovala, avšak žalovaný ji neuhradil. Tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s předloženými listinami. Do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny se žalovaný dostal v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „NOZ“); žalobkyně vůči němu proto důvodně požadovala – vedle samotné jistiny – též zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 NOZ ve vztahu k § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).
6. Soud má tak z žalobkyní předložených listin nárok na zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu spolu se zákonným úrokem z prodlení za prokázaný, proto žalobě zcela vyhověl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 732 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 828 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 681 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.