Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

37 C 10/2024

Soud: Okresní soud v Ústí nad LabemDatum rozhodnutí: 15. 4. 2024Č. j.: 37 C 10/2024-40Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 12. 7. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSUL:2024:37.C.10.2024.1
uznání dluhusrážky ze mzdysmlouva pracovnísmlouva nájemnísmlouva o zápůjčcesmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (80) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky [částka]; kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka]; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]; smluvního úroku z částky [částka] od [datum] do zaplacení; zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]; zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalovaný nárok dovozovala z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], IČO: [IČO], dne [datum] (dále jen „původní věřitel“). Na základě této smlouvy původní věřitel půjčil žalované částku [částka] s tím, že měla původnímu věřiteli vrátit v 60 týdenních splátkách celkem [částka]. Při uzavření smlouvy žalovaná rovněž zvolila doplňkovou službu pojištění schopnosti splácet, za níž se zavázala zaplatit částku [částka]. Žalovaná na svůj dluh částečně plnila, zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí. Žalobkyně rovněž tvrdila, že žalovaná svůj dluh písemně uznala dne [datum].

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci konal ústní jednání dne [datum], na které byly účastníci řádně předvoláni. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

5. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou. Žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce převzala od původního věřitele v hotovosti částku [částka], za což se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku [částka] tvořenou zápůjčkou ve výši [částka], poplatkem ve výši [částka] složeným z úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnost ve výši [částka] a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a pojistné ve výši [částka]. Částku ve výši [částka] se pak zavázala vrátit původnímu věřiteli v 60 týdenních splátkách po [částka] (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Současně se smlouvou o spotřebitelském úvěru žalovaná s původním věřitelem podepsala zařazení zákazníka do pojistného programu, kterým přistoupila coby pojištěný ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr, v němž původní věřitel vystupoval jako pojistník a společnost [právnická osoba], jako pojistitel. Původní věřitel před poskytnutím úvěru při vyplnění zákaznické karty zjistil, že žalovaná bydlela v nájemním bydlení, vydělávala si jako kuchařka, její průměrný měsíční čistý příjem za období [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl ve výši [částka] a její odhadované měsíční výdaje byly ve výši [částka] ([částka] bydlení a [částka] osobní výdaje). Měla být bez vyživovací povinnosti. Žalovaná měla zápůjčku u jiné společnosti ve výši [částka] měsíčně a u původního věřitele měla ještě z předchozího období jednu nesplacenou zápůjčku – společně s nově sjednanou zápůjčkou měla splácet [částka] měsíčně. Údaje měly být ověřeny podle výpisů výplatních pásek, pracovní smlouvy, složenek o příjmech a nájemní smlouvou (karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalované byly v období od [Anonymizováno] prováděny exekutorské srážky ze mzdy v různé výši v závislosti na výši jejího čistého výdělku. V [Anonymizováno] činila její čistá mzda [částka] a sraženo jí bylo [částka], v [Anonymizováno] činila její čistá mzda [částka] a sraženo jí bylo [částka] a v [Anonymizováno] činila její čistá mzda z důvodu mimořádných odměn [částka] a sraženo jí bylo [částka] (výplatní pásky za období [Anonymizováno]). Podle předložené nekompletní nájemní smlouvy (pouze strana 1 a 4) měla žalovaná bydlet v nájemním bytě se svým [Anonymizováno] narozeným v roce [Anonymizováno] (nájemní smlouva). Podle příjmových pokladních dokladů platila žalovaná nájemné za období [Anonymizováno] až [Anonymizováno] ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila částku [částka] (tvrzení žalobkyně). Žalovaná byla o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni vyrozuměna dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení ze dne [datum] vč. podacího lístku). Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalobkyní byla předložena i listina nazvaná jako uznání dluhu ze dne [datum] podepsaná žalovanou. Obsahem listiny bylo uznání existence dluhu vůči původnímu věřiteli, ovšem v místě určeném pro specifikaci výše dluhu není uvedeno ničeho (uznání dluhu ze dne [datum]).

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.

7. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

8. Protože původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil spornou pohledávku dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

9. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

10. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZSÚ“).

11. Původní věřitel tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsaná zápůjčka ve výši [částka]. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

12. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci původní věřitel nedostál povinnosti stanovené mu v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalované, a to na základě žalovanou poskytnutých informací, které si následně ověřil, což mělo být zaneseno v zákaznické kartě. Soudu byla sice předložena zákaznická karta a odkazované dokumenty, ovšem při jejich kritickém zkoumání je zjevné, že z nich vyplývají pochybnosti o jejich pravdivosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Především ohledně předložených výplatních pásek je zjevné, že příjmy žalované byly v daném období menší než uvedla, neboť byly zatíženy pravidelnými exekučními srážkami ze mzdy. Po provedení těchto srážek bylo žalované vypláceno přibližně [Anonymizováno] měsíčně. Výjimku tvořil měsíc [Anonymizováno], kdy jí byly vyplaceny mimořádné odměny, což ovšem je nutné brát jako ojedinělou, a nikoliv pravidelnou složku příjmu.

13. Rovněž ohledně výdajů na bydlení je uveden náklad ve výši poloviny placeného měsíčního nájemného, ovšem z nájemní smlouvy vyplývá, že s žalovanou v bytě bydlel pouze v té době [Anonymizováno] syn, a nikoliv partner, kterého uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr. Vůči tomuto synovi pak nepochybně musela mít v té době vyživovací povinnost, která v žádosti vůbec nebyla zmíněna. Rovněž z důvodu předložení neúplné nájemní smlouvy nelze ověřit, zdali nájemné zahrnovalo také poplatky spojené s užíváním bytu, či nikoliv. Na straně výdajů pak byl uveden pravidelný výdaj na splátky jiných úvěrů ve výši [částka] měsíčně.

14. Shora uvedené zjevné rozpory a pochybnosti mezi údaji uvedenými v žádosti o úvěr a doloženými listinami pak v původním věřiteli měly při vynaložení odborné péče vzbudit pochybnosti a potřebu jejich vyjasnění. V případě, že by k odstranění nedošlo, měl původní věřitel žádost žalované o zápůjčku zamítnout. Soud tedy uzavírá, že původní věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumal schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ.

15. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Neplatnou se rovněž stala akcesoricky sjednaná inominátní smlouva pojištění splácet poskytnutou zápůjčku.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi původním věřitelem, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený původní věřitel přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku [částka], když žalovaná svojí pasivitou způsobila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení. K vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalované, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě nejpozději do [datum]. K odeslání oznámení upomínky došlo [datum], přičemž bylo žalované doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry její dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o. z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne [datum], přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne [datum] a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

17. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.

18. Závěrem soud poznamenává, že listinu nazvanou jako uznání dluhu hodnotil jako neurčitou, neboť nebylo žádný způsobem specifikováno, jakou výši dluhu by měla žalovaná uznat. Navíc s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce by případné uznání dluhu nemělo praktický dopad na výsledek řízení. Uznání dluhu totiž slouží toliko k převrácení procesních břemen na dlužníka, ovšem nezakládá uznání dluhu ve smyslu procesních předpisů.

19. V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací