Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 431,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 14 431,70 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím. Žalovaný nárok dovozoval z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností Multitude Bank p.l.c., založenou podle maltského práva (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Dlužnou částku žalobce uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyl od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřil.
3. Soud ve věci konal ústní jednání dne [datum], na které byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jejich nepřítomnosti.
4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
5. Na žalobce byly postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku a tabulkového přehledu předmětných pohledávek). Žalovaný odsouhlasil online způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dne [datum] a původní věřitel mu na sdělený bankovní účet poukázal částku [částka]. Bylo sjednáno, že žalovaný vrátí původnímu věřiteli uvedenou částku nejpozději do [datum] včetně smluvního úroku (úvěrová smlouva ze dne [datum] včetně obchodních podmínek v českém i anglickém jazyce, standardní informace o spotřebitelském úvěru v českém i anglickém jazyce, výpis z účtu žalovaného na č. l. 16 až 25). Žalovaný byl o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce vyrozuměn dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobce (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku).
6. Soud neprovedl některé z navržených důkazů, a to pro jejich nadbytečnost. Konkrétně se jednalo o fakturu s datem splatnosti do [datum] a tabulkové přehledy provedených transakcí, neboť skutkový stav ohledně poskytnutí úvěru a jeho neuhrazení byl dostatečně prokázán jinými listinnými důkazy, zejména úvěrovou smlouvou, výpisem z účtu žalovaného, přehledem čerpání úvěru a výzvou k úhradě.
7. Po právní stránce se soud v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobce k podání projednávané žaloby.
8. Protože původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek postoupil sporné pohledávky dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovaným na žalobce, nezbývá než uzavřít, že žalobci svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
9. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).
10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V daném případě žalobce ničím neprokázal, že by se původní věřitel snažil zkoumat úvěruschopnost žalovaného tvrzeným způsobem. Jelikož tedy žalobce neprokázal, že by před sjednáním úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ).
13. Žalobce se svojí omluvenou neúčastí na ústním jednání připravil o možnost být poučen o nutnosti doplnit důkazy ohledně výše uvedených skutečností dle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na to v daném ohledu neunesl procesní břemena. K jeho podmíněné žádosti uvedené v omluvě z jednání pak soud nepřihlédl s odkazem na § 41a odst. 2 o. s. ř.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (žalobce) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil ničeho, resp. jeho nečinností v řízení nevyšlo najevo nic jiného. K vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
15. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši [částka], když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
16. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného, aby žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobcem (zejména výpisu z jeho účtu).
17. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaný, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že původní věřitel poskytnul úvěr spotřebiteli, aniž by posuzoval její úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., jiné rozhodnutí by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalovanému naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.