Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 2 600 Kč; nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení; částky 3 048 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, přičemž žalovaný nárok dovozovala z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] s žalovaným. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal částku vrátit i se smluvním poplatkem [částka] do [datum]. Rovněž žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Konkrétně uvedla, že žalovaný doložil průměrný měsíční příjem [částka] s tím, že jde o mzdu z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] na pozici skladník. Ohledně výdajů měl žalovaný uvést, že jeho měsíční výdaje činí [částka], bydlení má u rodičů a je bez vyživovací povinnosti. Dále byl bez záznamu v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Žalovaný na základě uvedené smlouvy nezaplatil ničeho, a proto žalobkyně požaduje zaplacení poskytnuté jistiny [částka], smluvního poplatku [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] (0,1 % z dlužné částky od [datum] do [datum]) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci dne [datum] konal ústní jednání, kterého se ani jeden z účastníků nezúčastnil. Žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého zástupce, žalovaný nereagoval vůbec. Soud na základě provedených dostupných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.
3. Dne [datum] žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetového rozhraní provozovaného žalobkyní uzavřel smlouvu, přičemž se identifikoval mj. zasláním ověřovací korunové platby, kopie občanského průkazu a zadáním ověřovacího unikátního PIN kódu (tvrzení žalobkyně, smlouva o zápůjčce ze dne [datum], výpis z účtu žalobkyně, fotokopie OP). Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jednorázově částku [částka] na uvedený bankovní účet žalovaného a závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku včetně poplatku ve výši [částka] do [datum] (smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). Peníze žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne [datum] (výpis z účtu žalobkyně, výpis z účtu žalovaného). Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecného obchodní podmínky). Před uzavřením smlouvy žalovaný zaslal žalobkyni výpis příchozích plateb od společnosti [právnická osoba] za období duben až červenec 2023 ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka] (výpis plateb). K datu sjednání smlouvy nebyl veden v insolvenčním rejstříku a neměl ani uvedenou aktivní exekuci v rámci Centrální evidence exekucí (sjetiny ze systému žalobkyně). Žalobkyně odeslala v období od 23. 8. do [datum] žalovanému pět upomínek k úhradě dluhu (upomínky žalobkyně). Dne [datum] advokát žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku ze stejného dne).
4. Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce následovně. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (§ 562 odst. 1 občanského zákoníku) smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 ZSÚ byla žalobkyně jako obchodní profesionál poskytující úvěry povinna zkoumat s odbornou péčí, zdali je žalovaný schopný spotřebitelský úvěr splatit řádně a včas. V tomto ohledu soud měl za prokázané, že se žalobkyně dostatečně zajímala o příjmy žalovaného, ovšem ohledně zkoumání jeho výdajů nepředložila jediný důkaz. Omezila se pouze na tvrzení, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí [částka], bydlení má u rodičů a je bez vyživovací povinnosti. Ovšem ani toto tvrzení nepodložila žádným důkazem (např. kartou klienta, sjetinou webového formuláře, apod.) a soud ho tedy nemohl vzít za prokázané. S ohledem na její neúčast na jednání ve věci nemohla být v tomto směru soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto dospěl k závěru, že v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Absence (resp. neprokázání) zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak vede k absolutní neplatnosti příslušné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.
5. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], a proto soud právní vztah mezi nimi posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil nic a k vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
6. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši [částka], když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem pocházející ze zaměstnání), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.
7. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.). V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť (ne)úspěch obou účastníků byl ve věci přibližně shodný.