Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 904 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 14 780 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 500 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, přičemž žalovaný nárok dovozovala z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] s žalovaným. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal částku vrátit i se smluvním poplatkem [částka] do [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostředky elektronických komunikací po ověření totožnosti žalovaného. Rovněž žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný na základě uvedené smlouvy zaplatil [částka] a žalobkyně tuto úhradu započetla na smluvní pokutu a další poplatky plynoucí ze smlouvy. Proto žalobkyně požaduje zaplacení poskytnuté jistiny [částka], smluvního poplatku [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] (0,1 % z dlužné částky od [datum] do [datum]) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci dne [datum] konal ústní jednání, kterého se ani jeden z účastníků nezúčastnil. Žalobkyně se omluvila prostřednictvím své zástupkyně, žalovaný nereagoval vůbec.
3. Soud na základě provedených dostupných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Dne [datum] žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetového rozhraní provozovaného žalobkyní uzavřel smlouvu, přičemž se identifikoval mj. zasláním ověřovací korunové platby a zadáním ověřovacího unikátního PIN kódu (tvrzení žalobkyně, smlouva o zápůjčce ze dne [datum], výpis z účtu žalobkyně, protokol o vlastnictví účtu). Dne [datum], [datum] a [datum] účastníci uzavřeli celkem tři dodatky k původní smlouvě o zápůjčce (dodatky ke smlouvě o zápůjčce). Obsahem smlouvy včetně dodatků byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku celkem [částka] na uvedený bankovní účet žalovaného a závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku včetně poplatku ve výši [částka] do [datum] (smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). Peníze žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet celkově ve čtyřech platbách dne [datum], [datum] a [datum] (výpis z účtu žalobkyně). Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecné obchodní podmínky). Dne [datum] advokát žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku ze stejného dne).
5. Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce následovně. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (§ 562 odst. 1 občanského zákoníku) smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 ZSÚ byla žalobkyně jako obchodní profesionál poskytující úvěry povinna zkoumat s odbornou péčí, zdali je žalovaný schopný spotřebitelský úvěr splatit řádně a včas. Splnění této povinnosti žalobkyně sice tvrdila v žalobě, ovšem nepředložila za tímto účelem jediný důkaz. S ohledem na její neúčast na jednání ve věci nemohla být v tomto směru soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto dospěl k závěru, že v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Absence (resp. neprokázání) zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak vede k absolutní neplatnosti příslušné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
6. S ohledem na uvedené právní posouzení soud neprováděl k důkazu upomínky k zaplacení dlužné částky, neboť z nich nevyplývaly žádné významné skutečnosti.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. S ohledem na to soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi nimi jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Protože vyšlo najevo, že žalovaný zaplatil žalobkyni [částka], zbývá k vrácení [částka].
8. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
9. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
10. V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch v řízení byl přibližně stejný.