Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 7 585 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši , částka zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně nárok odvozuje ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „[Anonymizováno] “), s žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy společnost [Anonymizováno] žalované zapůjčila částku [částka] s tím, že žalovaná měla společnosti [Anonymizováno] vrátit v [Anonymizováno] týdenních splátkách celkem [částka]. Žalovaná na svůj dluh částečně plnila, zbývající část dlužné částky žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od společnosti [Anonymizováno].
2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřila.
3. Soud ve věci konal ústní jednání dne [datum], na které byly účastníci řádně předvoláni. Za žalobkyni byl přítomen její zástupce, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalované dne [datum] částku ve výši [částka] v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] v 52 týdenních splátkách po [částka]. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala společnosti [Anonymizováno] zaplatit činila [částka] a byla tvořená úvěrem ve výši [částka], pojistným ve výši [částka] a poplatkem ve výši [částka] složeným z úroku ve výši [částka], odměny za zpracování ve výši [částka] a odměny za rozšířenou doplňkovou službu [Anonymizováno] výši [částka]. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku zápůjčky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce a činila 44 % ročně.
5. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou.
6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] (dále jen „zákaznická karta“) soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalované, jež bydlela jako [Anonymizováno], byla [Anonymizováno], dosažené vzdělání měla středoškolské s maturitou, nebyla majitelkou vozu, vydělávala si jako zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, její průměrný měsíční čistý příjem byl ve výši [částka] a odhadované měsíční výdaje byly ve výši [částka]. Žalovaná měla kreditní kartu, neměla zápůjčku u jiné společnosti a měla bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle výpisů z účtu za [Anonymizováno]. Účelem sjednání úvěru byly běžné výdaje domácnosti. Zákaznickou kartu žalovaná podepsala.
7. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil průběh splácení poskytnuté zápůjčky, když žalovaná uhradila celkem částku [částka].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z její přílohy č. [hodnota] soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky společnosti [Anonymizováno] za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo společností [Anonymizováno] oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši [částka] na žalobkyni, když jí bylo dne [datum] odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.
9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum] zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky. Odeslána byla [datum], jak vyplývá z podacího lístku.
10. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
11. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou. Žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce převzala od společnosti [Anonymizováno] v hotovosti částku [částka], za což se zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] částku [částka], která byla tvořená úvěrem ve výši [částka], pojistným ve výši [částka] a poplatkem ve výši [částka] složeným z úroku ve výši [částka], odměny za zpracování ve výši [částka] a odměny za rozšířenou doplňkovou službu [Anonymizováno] ve výši [částka]. Částku se žalovaná zavázala vrátit společnosti [Anonymizováno] v 52 týdenních splátkách po [částka]. Společnost [Anonymizováno] před poskytnutím úvěru při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaná bydlela jako [Anonymizováno], byla [Anonymizováno], dosažené vzdělání měla středoškolské s maturitou, nebyla majitelkou vozu, vydělávala si jako zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, její průměrný měsíční čistý příjem byl ve výši [částka] a odhadované měsíční výdaje byly ve výši [částka]. Žalovaná měla kreditní kartu, neměla zápůjčku u jiné společnosti a měla bankovní účet. Údaje měly být ověřeny podle výpisů z účtu za [Anonymizováno]. Účelem sjednání úvěru byly běžné výdaje domácnosti. Zákaznickou kartu žalovaná podepsala. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila částku [částka]. Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.
13. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
14. Protože společnost [Anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
15. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
16. Soud učinil závěr, že mezi společností [Anonymizováno], jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., a je tedy nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZSÚ“). Zároveň s tím pak byla sjednána inominátní smlouva o přistoupení k pojištění splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 1746 a násl. o. z.
17. Společnost [Anonymizováno] tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsaná zápůjčka ve výši [částka]. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
18. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci společnost [Anonymizováno] nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že společnost [Anonymizováno] zkoumala příjmy a výdaje žalované, a to na základě jí poskytnutých informací, které si následně ověřila, což mělo být zaneseno v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že z předložených listin se podává, že společnost [Anonymizováno] ani neověřila tvrzení žalované ve vztahu k jejím příjmům a výdajům. Ze zákaznické karty pouze vyplývá, že příjmy žalované měly být ověřeny na základě výpisů z jejího účtu, ovšem tyto nebyla žalobkyně schopna doložit. Bez ohledu na uvedené, soud dále uvádí, že společnost [Anonymizováno] se již vůbec nezajímala o tvrzené výdaje žalované. Navíc tvrzené odhadované výdaje ve výši [částka] měsíčně působí velice podezřele, když si lze stěží představit, že by žalovaná ([Anonymizováno]), jež bydlela v nájmu, byla schopna žít pouze za částku [částka] měsíčně. Bylo přitom na společnosti [Anonymizováno], aby se doložením výdajů žalované skutečně zabývala a náležitě tak mohla posoudit její schopnost poskytnutou zápůjčku splatit. To však společnost [Anonymizováno] neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalované, která si ani neověřila. Společnost [Anonymizováno] sice získala určité dílčí informace o žalované, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalované bez jakéhokoliv kritického zkoumání. Je přitom na první pohled podezřelé, jak malé měsíční výdaje žalovaná uvedla. Žalobkyně pak byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na toto poučení při jednání ve věci ničeho dalšího neuvedla.
19. Soud tedy uzavírá, že společnost [Anonymizováno] před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že společnost [Anonymizováno] jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. a s § 588 o. z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). S ohledem na akcesorickou povahu smlouvy o přistoupení k pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr, soud posoudil rovněž tuto jako od počátku neplatnou.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] žalované poskytla částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi společností [Anonymizováno], resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila společnosti [Anonymizováno] částku [částka]. K vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalované, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě nejpozději do deseti dnů od doručení této výzvy. K odeslání oznámení upomínky došlo [datum], přičemž bylo žalované doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry její dispozice, a tedy v okamžiku, kdy jí bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne [datum], přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne [datum] a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
21. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.
22. V bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich (ne)úspěchu ve věci je přibližně stejný.