37 C 356/2024

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala zaplacení dlužných pohledávek vzniklých na základě třech úvěrových smluv, jež žalovaná uzavřela s [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitel“). Na základě každé úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta jistina ve výši [částka], kterou se zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně smluvního úroku a souvisejících poplatků. Pohledávky z úvěrových smluv byly následně postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ke dni [datum] žalovaná na pohledávky uhradila [částka] (úvěrová smlouva č. [číslo]), [částka] (úvěrová smlouva č. [číslo] a [částka] (úvěrová smlouva č. , číslo2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil a zůstala v řízení neaktivní.3. Soud ve věci konal dvě jednání ve dnech [datum] a [datum]. Obou jednání se zúčastnil pouze zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto jednal v její nepřítomnosti. Na jednáních soud provedl některé žalobkyní předložené listiny a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.4. Trestním příkazem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žalovaná shledána vinnou ze spáchání přečinu úvěrového podvodu, když dne [datum] jménem její sestry [jméno FO], bez jejího vědomí a souhlasu, uzavřela přes online portál původního věřitele tři úvěrové smlouvy č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo]). Všechny smlouvy byly uzavřeny na částku [částka] a peníze jí byly vyplaceny na bankovní účty, které záměrně žalovaná založila na jméno své sestry bez jejího vědomí a souhlasu za účelem vyplacení poskytnutých úvěrů, přičemž tyto úvěry nesplácí. Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum] (trestní příkaz ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). V uvedených úvěrových smlouvách byla jako dlužník označena [jméno FO], narozená [datum]. Ve všech smlouvách bylo shodně sjednáno poskytnutí částky [částka] na účet žadatele a dále bylo sjednáno splácení úvěrů v 60 měsíčních splátkách po [částka] (úvěrové smlouvy č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo]). Dne [datum] byly vyplaceny částky 3 x [částka] na bankovní účty vedené na jméno [jméno FO] č. [č. účtu], č. [hodnota] a č. [č. účtu] (výpisy z uvedených účtů za období [datum] –[datum]). Žalovaná na pohledávky uhradila [částka] (úvěrová smlouva č. 015204712R), [částka] (úvěrová smlouva č. [číslo]) a [částka] (úvěrová smlouva č. [číslo]), což vyplývá z předložených výpisů z úvěrových účtů na č. l. 56 až 65. Následně původní věřitelka postoupila pohledávky z úvěrových smluv na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek č. 24/2 ze dne [datum], včetně příloh; potvrzení o přijetí kupní ceny za postoupené pohledávky). Dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal předžalobní výzvu [jméno FO] na adresu uvedenou ve smlouvě (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku).5. Soud neprováděl ostatní žalobkyní předložené listiny, neboť jejich provedení shledal jako nadbytečné s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci; konkrétně šlo o tyto listiny: oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vč. dodejky, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne [číslo] vč. obálky, opakovaná výzva k zaplacení dluhu původní věřitelky a výzva k zaplacení dluhu p. v., první upomínka o tom, že na účtu nebylo dost peněz ke splátce úvěru, záznamy o popisu klienta, žádost o poskytnutí úvěru, číslo podepsané el. žádosti: [číslo], výpis z OR žalobkyně, žádost o poskytnutí úvěru, číslo podepsané el. žádosti: [číslo], předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, záznam o podpisu klienta, podací kniha, obchodní podmínky ČSOB spotřebitelský úvěr, sazebník ČSOB pro fyzické osoby účinný od [datum], potvrzení o přijetí kupní ceny, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] vč. dodejky, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum] vč. obálky, žádost o poskytnutí úvěru, číslo podepsané el. žádosti: [číslo].6. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zdali žalobkyni svědčí aktivní legitimace ve věci. Jelikož byly pohledávky vzniklé z uvedených úvěrových smluv postoupeny původním věřitelem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), žalobkyně v tomto sporu je věcně legitimovaná k uplatnění projednávaných nároků.7. Dále soud hodnotil povahu sjednaných úvěrových smluv, které žalovaná uzavřela pod identitou vlastní sestry, čímž spáchala trestný čin úvěrového podvodu. V tomto směru byl soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl trestný čin spáchán tak, jak je popsáno shora. [právnická osoba] občanského práva hmotného soud o této situaci uvážil tak, že žalovaná uvedla původního věřitele v omyl lstí dle § 584 odst. 2 o. z. Takové jednání není automaticky neplatné, nýbrž této neplatnosti se musí dovolat strana, která byla uvedena v omyl – jde tedy o relativní neplatnost. Dovolání se neplatnosti úvěrových smluv nicméně nebylo žalobkyní učiněno a soud smlouvy z tohoto důvodu za neplatné neshledal.8. Následně se soud zabýval povahou sjednaných úvěrových smluv. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvy spotřebitelské. S ohledem na spotřebitelský charakter smluv o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na shora uvedené je logické, že původní věřitel neověřil úvěruschopnost žalované, neboť jí byl uveden v omyl. S ohledem na to nebyla splněna jeho zákonná povinnost mající za následek absolutní neplatnost všech tří úvěrových smluv.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o spotřebitelské úvěru za neplatné, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná uhradila na jednotlivé úvěry částky [částka], [částka] a [částka]. K vrácení tak stále zbývají částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, jež představují bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.14. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalované v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.15. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch ve věci byl přibližně stejný.