Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 860,57 Kč, a to vše do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 38 679,97 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 509,03 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení částky 2 873,54 KčIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], když nevrátil (po posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši [částka] spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru [částka] a smluvním úrokem [částka].
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případnou možnost poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.
5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše [částka], přičemž žalovaný zaplatí smluvní úrok ve výši 0,933 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného skrze službu BankID (zjištěno z BankID výpisu a autorizace ověření totožnosti). Ve dnech [datum] až [datum] čerpal žalovaný na základě uvedené smlouvy celkem [částka] (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem částku [částka] (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka]. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: čtyři členové ve společně hospodařící domácnosti žalované, tři z nich s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovaným [částka], výdaje na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka] a ostatní zbytné výdaje [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka], výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným [částka], regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka], počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně vystavil výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z [datum]). Dne [datum] advokát žalobkyně podal na [právnická osoba] zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího lístku).
6. Ostatní předložené listiny soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.
7. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).
10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaný uvedl zcela neuvěřitelně své výdaje pouze ve výši [částka], a navíc mělo jít o výdaje pouze na splátky stávajících půjček a zbytné výdaje. Rovněž žalobkyní prezentované ověření příjmů na základě přijatých transakcí žalovaného na bankovní účet žádným způsobem nedokladuje, jakého původu jsou jednotlivé příchozí platby, přičemž lze mít důvodné pochybnosti o jejich původu z titulu pracovního či jiného výdělkového vztahu. Naopak množství menších přijatých částek zpravidla zaokrouhlených na celé tisíc svědčí o původu jiném. Tímto se ale žalobkyně nijak nezabývala. Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně se tak zjevně zabývala pouze příjmy (a to nedostatečně), nikoli výdaji, a za takové situace žalobkyně jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopný poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k řízení nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaný uhradil na dluh pouze [částka], jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalovaného se žalobkyně rozhodně nezabývala dostatečně.
12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil částku [částka]. K vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
14. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši [částka], když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
15. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.
16. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.