Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 22 490,40 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 490,40 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím. Žalovaný nárok dovozovala z pohledávek vzniklých na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. založenou podle maltského práva (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy ze dne [datum] původní věřitel půjčil žalovanému částku [částka] s tím, že měl původnímu věřiteli částku vrátit i se smluvenými poplatky a úroky nejpozději do [datum]. Dlužnou částku žalobkyně uplatňuje v tomto řízení, neboť tuto pohledávku nabyla od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uvedla, že původní věřitel učinil výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, přičemž zohledňuje min. 10% rezervu ve výši alespoň [částka]. Rovněž byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a k věci se nijak nevyjádřil.
3. Soud ve věci konal ústní jednání dne [datum], na které byli účastníci řádně předvoláni. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jejich nepřítomnosti.
4. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
5. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] k této smlouvě ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek). Žalovaný odsouhlasil online způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] a původní věřitel mu na sdělený bankovní účet poukázal částku [částka]. Bylo sjednáno, že žalovaný vrátí původnímu věřiteli částku celkem [částka] do [datum] (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], faktura se splatností [datum], výpis z účtu žalovaného na č. l. 15 až 17, přehled čerpání úvěru, přehled informací o klientovi a technických podrobnostech žádosti). Žalovaný byl o postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni vyrozuměn dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku).
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.
7. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
8. Protože původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek postoupil sporné pohledávky dle 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
9. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).
10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V daném případě žalobkyně ničím neprokázala, že by se původní věřitel snažil zkoumat úvěruschopnost žalovaného tvrzeným způsobem. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že by před sjednáním úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ).
13. Žalobkyně se svojí omluvenou neúčastí na ústním jednání připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit důkazy ohledně výše uvedených skutečností dle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na to v daném ohledu neunesla procesní břemena. K její podmíněné žádosti uvedené v omluvě z jednání pak soud nepřihlédl s odkazem na § 41a odst. 2 o. s. ř.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil ničeho, resp. jeho nečinností v řízení nevyšlo najevo nic jiného. K vrácení tak stále zbývá částka [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
15. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši [částka], když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
16. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši [částka] zaplatil do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní (zejména výpisu z jeho účtu).
17. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
18. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaný, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že původní věřitel poskytnul úvěr spotřebiteli, aniž by posuzoval její úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., jiné rozhodnutí by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalovanému naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.