38 C 67/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky [částka], kapitalizovaného smluvního úroku [částka] (jako 12,75 % ročně z [částka] od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] (jako 12,75 % ročně z [částka] od [datum] do [datum]), smluvního úroku 12,75 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení 12,75 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původní věřitelkou [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „úvěrující“), se stala věřitelkou pohledávky za žalovaným z úvěrové smlouvy č. [hodnota], kterou žalovaný s úvěrující uzavřeli dne [datum]. Na základě této smlouvy úvěrující poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti úvěrovou jistinu [částka], avšak žalovaný v rozporu se smlouvu úvěr nesplácel, pročež úvěrující úvěr zesplatnila k [datum]; žalovaný ničeho nezaplatil před zesplatněním ani po zesplatnění, resp. ani po postoupení pohledávky žalobkyni. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že úvěrující s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet prověřila, a to vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedeným v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Následně žalobkyně v doplnění žaloby (k výzvě soudu) uvedla, že samotná úvěrová smlouva ve svém textu potvrzuje ověření žalovaným sdělených údajů ohledně schopnosti splácet úvěr, tedy že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem [částka] plyne ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr jako stavební dělník, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně však připustila, že ona ani úvěrující nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, z nichž byly žalovaným sdělené údaje ověřovány; dovysvětlila, že uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci úvěrujícího pouze předkládají při sjednávání a uzavírání úvěrové smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivní.

3. Soud provedl dne [datum] jednání ve věci, k němuž řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se předem písemně omluvila, aniž žádala o odročení jednání (k žádosti o odročení podmíněné případným udělením poučovací povinnosti ohledně neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního soud nepřihlížel). Žalovaný se k jednání nedostavil a svou nepřítomnost neomluvil.

4. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, z [datum] soud zjistil, že žalovaný při podání žádosti o úvěr u shora označené úvěrující uvedl, že bydlí v nájmu, dosáhl základního vzdělání, je svobodný, neuvedl žádný počet vyživovaných osob, není majitelem automobilu, prostředky získané úvěrem zamýšlel použít k financování běžných výdajů domácnosti, zdrojem jeho čistého příjmu ve výši [částka] měsíčně byl hlavní pracovní poměr na pozici stavební dělník u zaměstnavatele [jméno FO] [IČO] IČO, . V listině je poznačeno, že příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou z [datum] a potvrzením od zaměstnavatele. Žalovaný při žádosti o úvěr rovněž uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, je však majitelem bankovního účtu.

5. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že se žalovaný s úvěrující dne [datum] dohodli na poskytnutí úvěrové jistiny [částka] žalovanému (která dle listiny již byla žalovanému poskytnuta v hotovosti), kterou bude žalovaný úvěrující vracet v pravidelných 78 týdenních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši toliko [částka]) počínaje koncem prvního týdne od 5. kalendářního dne po uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný s úvěrující rovněž sjednali poplatek [částka] jako součet úroku ve výši [částka], poplatku [částka] za zpracování spotřebitelského úvěru a částek [částka] za „komfortní poskytnutí a splácení“ a [částka] za „flexibilní splácení“. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, dále bylo sjednáno pojistné ve výši [částka] za dobu trvání smlouvy; roční procentní sazba nákladů byla v listině uvedena ve výši 156,89 %.

6. Z listiny tabulka umoření z [datum] ke smlouvě č. [hodnota] soud neučinil žádná skutková zjištění, když není zřejmé, kdo listinu vyhotovil a listina nenese podpis. Soud k této listině přistoupil jako k součásti žalobních tvrzení žalobkyně o tom, že úvěrující vyplatil žalovanému úvěrovou jistinu [částka], a že žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy ke dni vyhotovení listiny ([datum]) ničeho neuhradil.

7. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek z [datum] soud zjistil, že úvěrující [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako postupitel, se dohodla dne [datum] s žalobkyní, jako postupníkem, že na žalobkyni převede pohledávky určené v příloze č. [hodnota] uvedené listiny, a to za úplatu, přičemž až okamžikem připsání úplaty dle čl. IV dané smlouvy na účet postupitele dojde k postoupení pohledávek.

8. Z listiny příloha č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek (str. 1/20; str. 17/20 – řádek 1256; str. 19/20) soud zjistil, že na řádku 1256 je mezi postupovanými pohledávkami označena úvěrová smlouva č. [hodnota] a jméno žalovaného ([Jméno žalovaného]).

9. Z listiny potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že úvěrující blíže neurčeného dne (listina není datována) potvrdila v pozici postupitele dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], že dne [datum] byla na účet postupitele od žalobkyně připsána úplata za jednotlivé pohledávky postupované v rámci Přílohy č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek, a že tím došlo k postoupení tam uvedených pohledávek.

10. Z listin oznámení z [datum] o postoupení pohledávky; podací lístek [Anonymizováno]; podací lístek [Anonymizováno] ani předžalobní upomínka z [datum] soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění.

11. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] z důvodu uzavřené úvěrové smlouvy č. [hodnota] celkem částku [částka]. Žalovaný V řízení nebylo zjištěno (ani žádným z účastníků tvrzeno), že by žalovaný úvěrující nebo žalobkyni z titulu uvedené smlouvy čehokoli zaplatil. Žalobkyně v řízení neprokázala svá žalobní tvrzení o ověřování příjmu žalovaného před poskytnutím úvěru. V řízení nebylo účastníky tvrzeno ani soudem zjištěno ničeho o tom, jaké jsou možnosti žalovaného co do vrácení poskytnuté jistiny úvěru.

12. Soud byl připraven poučit žalobkyni o neunesení důkazního břemene při jednání nařízeném ve věci samé; žalobkyně se nicméně dobrodiní takového poučení vzdala tím, že se po omluvě jednání nezúčastnila. Na straně žalovaného pak zůstalo netvrzeno, zda případně žalovaný žalobkyni čehokoli plnil; i jej byl soud připraven poučit o jeho břemenu tvrzení a případně břemenu důkazním, avšak ani žalovaný se jednání ve věci nezúčastnil (bez omluvy).

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Jak uvedeno výše, žalobkyně v řízení neprokázala, že úvěrující ověřovala majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Samotné údaje zaznamenané v Kartě zákazníka o tom, že údajně výše příjmu žalovaného byla ověřena z tam uvedených dokumentů (pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele), neumožňují soudu ověřit, zda tomu tak skutečně bylo; předmětná listina byla zjevně vyhotovena pracovníkem úvěrující, tedy osobou nikoli ekonomicky nezávislou na poskytovateli spotřebitelského úvěru, přičemž podpisy listiny ze strany žalovaného jako žadatele o úvěr nemohou suplovat reálné ověření žalovaným sdělených údajů (stěží si lze představit, že žalovaný odmítne podepsat v listině včleněné prohlášení o pravdivosti a úplnosti údajů, které sám poskytovateli úvěru sdělil). Je věcí úvěrující (poskytovatele úvěru), zda při ověření žadatelem sdělených údajů požaduje toliko předložení příslušných dokumentů, či zda si je pro účely prokazování řádného posouzení úvěruschopnosti v případném pozdějším soudním řízení ponechá (resp. předá je následnému postupníkovi). Bez jejich předložení v soudním řízení a provedení důkazu jejich obsahem však soud nemůže vzít za prokázané, že k ověření žalovaným sdělených údajů skutečně došlo tak, jak je v listině označené jako „Karta zákazníka“ uvedeno. Žalobkyně v doplnění žaloby výslovně uvedla, že ona ani úvěrující nedisponuje dokumenty, jejichž prostřednictvím byla úvěruschopnost žalovaného (jím sdělené údaje) ověřena. Za této situace soudu nezbývá než konstatovat, že se jí nepodařilo prokázat své tvrzení o daném způsobu ověření žalovaným sdělených údajů. Tyto údaje však dle názoru soudu byly naprosto stěžejní pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Nad rámec toho žalobkyně ani netvrdila, že by úvěrující před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho tvrzení o měsíčních výdajích toliko [částka] (soud poznamenává, že tyto výdaje patrně měly zahrnovat i nájem prostor sloužících k bydlení žalovaného, a při zahrnutí této skutečnosti je i mimořádně nízkou, až neuvěřitelnou částku měsíčních výdajů na živobytí jedné dospělé osoby). Dále žalobkyně ani netvrdila, že by úvěrující jakkoli lustrovala žalovaného z hlediska historie jeho platební morálky v dostupných dlužnických databázích typu SOLUS, NRKI (Nebankovní registr klientských informací), CEE (Centrální evidence exekucí) či ISIR (insolvenční rejstřík). V souhrnu tedy soud uvádí, že rozsah žalobkyní tvrzených úkonů při prověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující před poskytnutím úvěru sám o sobě vede soud k závěru, že šlo o rozsah zjevně nedostatečný k přijetí závěru o řádnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i tehdy, podařilo by se-li jej žalobkyni v řízení provedenými důkazy prokázat (což není případ projednávané věci, jak uvedeno výše, jde-li o ověřování žalovaným sděleného měsíčního čistého příjmu).

22. Soud uzavírá, že bylo povinností žalobkyně v řízení tvrdit i prokázat skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné vyhodnotit provedené posouzení úvěruschopnosti jako důkladné, řádné a ustanovení § 86 z. s. ú. vyhovující. Jelikož žalobkyně v prvé řadě ani netvrdila nezbytné rozsah dílčích kroků řádného posouzení úvěruschopnosti (a v tom omezeném rozsahu, který tvrdila, se jí dané tvrzení nepodařilo prokázat), musí tento deficit jít k její tíži, a sice přijetím závěru, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a souvisejícím vývodem, dle kterého je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.); k této neplatnosti přihlíží soud sám i bez návrhu.

23. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), která se věřitelem pohledávky stala v důsledku platného postoupení pohledávky za žalovaným ze strany úvěrující, avšak s ohledem na § 87 odst. 1 větu třetí z. s. ú. je tak žalovaný povinen učinit v době přiměřené svým možnostem, nikoli nezbytně na výzvu věřitele (žalobkyně). Jelikož úvěrující zaplatila žalovanému z titulu předmětné neplatné smlouvy [částka], a žalovaný nezaplatil úvěrující ani posléze žalobkyni ničeho, lze uzavřít, že ke dni vyhlášení rozsudku dle zjištěného skutkového stavu přetrvávalo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení vůči ochuzené žalobkyni ve výši [částka]. Soud tak žalovanému výrokem I tohoto rozsudku uložil, aby zaplatil žalobkyni tuto částku.

24. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II). Zamítnuty byly i nároky žalobkyně na zaplacení vyčísleného smluvního úroku, poplatků za doplňkové služby (pojištění, flexibilní či komfortní splácen) a smluvní pokuty, neboť všechny tyto nároky jsou žalobkyní odvozovány z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, která jí (či dříve úvěrující) právo na zaplacení těchto plnění nemohla platně založit. Pokud žalobkyně uplatnila žalobou rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, učinila tak nedůvodně, neboť (jak uvedeno již výše) s ohledem na § 87 odst. 1 z. s. ú. je bezdůvodné obohacení úvěrovaného z neplatné smlouvy splatné v době přiměřené jeho možnostem, tedy splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je určena až rozhodnutím soudu. Jelikož v řízení žalovaný netvrdil žádné skutečnosti vedoucí k závěru, že by bezdůvodné obohacení nebylo v jeho možnostech vrátit žalobkyni ve standardní pariční lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl soud o lhůtě k plnění přiznaného výrokem I rozsudku podle uvedeného zákonného pravidla. To však ale zároveň znamená, že v době vyhlášení rozsudku nebyla povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ještě splatná, žalovaný tedy nemohl být v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyni tak dosud nemohlo vzniknout právo na zaplacení úroku z prodlení s plněním dané povinnosti ve smyslu § 1970 o. z. Soud proto zamítl (výrok II) rovněž žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. Porovnáním výroků I a II rozsudku je zřejmé, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Ten však byl v řízení rovněž zcela pasivní, a žádné náklady mu tak dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.