Výrok
I. Žaloba ohledně zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 921,4 Kč, částky 4 043,98 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci shora uvedenou částku. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že poskytl žalovanému částku 10 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Tato smlouva byla uzavřena registrací žalovaného prostřednictvím on-line formuláře, který sdělil žalobci jméno, příjmení, rodné číslo, emailovou adresu, číslo bankovního konta, kód banky. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr právnímu předchůdci žalobce do [datum]. Žalovaný nevrátil předmětnou částku ve výši 10 000 Kč, náklady za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,4 Kč, smluvní pokutu 4 043,98 Kč řádně a včas ani po výzvě žalobce.
2. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne [datum], neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán.
3. Na základě výše uvedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud naznal, že mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na základě rámcové smlouvy prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy žalobce měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a poté žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se dle smluvních podmínek zavázal vrátit úvěr do [datum] spolu s úroky a smluvní pokutou v případě prodlení se splácením úvěru. Žalovaný tuto smlouvu úvěrovou nestvrdil svým podpisem.
5. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud naznal, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky ve výši 17 113,2 Kč do sedmi dnů.
6. Z potvrzení o provedené platbě bylo soudem zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému částku 10 000 Kč.
7. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem [spisová značka] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud insolvenční zjistil úpadek dlužníka žalovaného, povolil řešení tohoto úpadku oddlužením a dále soud osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].
8. Po provedeném dokazování dospěl soud k níže uvedenému skutkovému závěru: S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, které ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že žalobce na účet žalovanému zaslal částku 10 000 Kč. Zástupce žalobce dne [datum] vyhotovil výzvu pro žalovaného, kterou měl být vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 113,2 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem [spisová značka] ze dne [datum], vzal Krajský soud na vědomí splnění oddlužení dlužníkem žalovaného a osvobodil žalovaného od placení zbytku pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dále určil, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
9. Dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.
10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
11. Rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezpůsobuje zánik takových pohledávek. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Pohledávka tak v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace). Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. Osvobození přiznané dlužníku insolvenčním soudem podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahuje i na věřitele s pohledávkami, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele s pohledávkami nepřihlášenými do insolvenčního řízení; dlužník je tedy rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona osvobozen též od placení těchto pohledávek, do oddlužení nezahrnutých.
12. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobce se nemůže domáhat zaplacení pohledávky, neboť žalovaný byl shora uvedeným usnesením zbaven povinnosti ji zaplatit žalobci jako věřiteli. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II.