Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 18 485,69 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 11,75 % ročně z částky 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,32 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 11. 10. 2025 a doplněnou podáními ze dne 31. 3. 2026 a ze dne 11. 5. 2026, domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy č. [hodnota] s produktovým názvem s produktovým názvem „[Anonymizováno] “, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, uzavřené dne 28. 2. 2019 mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] a žalovanou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí a správu zápůjčky ve výši 12 234 Kč, tedy celkem částku 24 234 Kč, prostřednictvím 100 pravidelných týdenních splátek ve výši 243 Kč (první až předposlední splátka) a jedné splátky ve výši 177 Kč (poslední splátka). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu provedla dne 19. 8. 2019) a zaplatila tak [právnická osoba] [IČO] IČO, pouze 5 900 Kč. [právnická osoba] tak kromě práva požadovat po žalobkyni úhradu dosud nesplacené jistiny ve výši 9 404,87 Kč a příslušné části dosud nezaplacených poplatků spojených s poskytnutím a správou zápůjčky také vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně jejíhož splácení se žalovaná dostala do prodlení, zákonného úroku z prodlení a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč za zahájení vymáhání dluhu a za upomínky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022 s účinností ke dni 1. 2. 2022 tuto svoji pohledávku za žalovanou [právnická osoba] postoupila žalobkyni. K tomuto dni [právnická osoba] vyčíslila svoji pohledávku za žalovanou na částku 27 970,01 Kč skládající se z jistiny ve výši 9 404,87 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 558,82 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,32 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Ačkoliv bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno a současně byla žalobkyní vyzvána k úhradě svého dluhu do 17. 3. 2022, žalovaná svůj dluh zcela neuhradila a k úhradě jí tak z postoupení částky zbylo 25 192,01 Kč. Žalobkyně proto požadovala proti po žalované zaplacení částky 24 585,69 Kč (tvořenou jistinou ve výši 9 404,87 Kč, dosud nezaplacenými poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 780,82 Kč, smluvní pokutou ve výši 6 000 Kč a sankčními poplatky ve výši 3 400 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,32 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení vždy ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, počítaných z dlužné jistiny ve výši 9 404,87 Kč.
2. Žalobkyně ve své žalobní argumentaci vyjádřila přesvědčení, že [právnická osoba] jakožto poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet prostředky, které jí poskytla na základě smlouvy č. [hodnota]. Podle žalobkyně [právnická osoba] nevycházela pouze z informací sdělených žalovanou, ale prověřila její bonitu prostřednictvím řady externích i interních zdrojů (bankovních a nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, evidence neplatných dokladů, interních databází), přičemž nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Následně [právnická osoba] přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované s ohledem na její příjem, který posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu „trvání obchodu“, a to na základě informací získaných od žalované a posouzených v kombinaci s údaji o životním minimu, statistickými daty a vlastním scoringovým modelem. [právnická osoba] provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Posuzovala přitom nejen výdaje sdělené a doložené žalovanou, ale konfrontovala je také s „právními instituty z oblasti státní sociální politiky“ (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Výsledkem bylo vyhodnocení, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalobkyně na podporu své argumentace poukázala na řadu závěrů týkajících se posuzování úvěru schopnosti spotřebitele, vyslovených v české i zahraniční odborné literatuře, v judikatuře Soudního dvora, českých i rakouských soudů či v pokynech Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), a řadu těchto závěrů také obsáhle citovala. Svou (velmi rozsáhlou) argumentaci žalobkyně uzavřela s tím, že ona sama nedisponuje žádnou jinou dokumentací a listinami týkající se procesu ověřování úvěruschopnosti žalované kromě těch, které dosud soudu v průběhu řízení předložila.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.
4. Soud věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 17. 6. 2026 podáním ze dne 9. 6. 2026 omluvila a žalovaná, ač byla k jednání řádně předvolána dne 22. 5. 2026, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila.
5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
6. Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr (č. l. 37). Z této listiny vyplývá, že žalovaná adresovala dne 28. 2. 2019 společnosti [právnická osoba] žádost o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, je v domácnosti, vyživuje jednu osobu, její pravidelný čistý příjem dosahuje 7 600 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti dosahují 15 900 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Dle záznamů na této listině žalovaná předložila při zpracování žádosti dva výpisy z bankovního účtu, a to za prosinec 2018 a leden 2019.
7. Standartní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 39). Tato listina obsahuje mimo jiné identifikační údaje [právnická osoba], která je v ní označena jako „[Anonymizováno] “, a základní informace o podmínkách poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 12 000 Kč [neúčelová zápůjčka s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaná smlouvou o zápůjčce na dobu určitou, splácení prostřednictvím 100 splátek v týdenním režimu, úroková sazba 29 % ročně, celková dlužná částka, kterou je třeba zaplatit (24 234 Kč skládající se z poskytované částky 12 000 Kč a „Poplatku za zápůjčku“ 12 234 Kč, jenž tvoří úrok ve výši 3 677 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 880 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 677 Kč)].
8. Smlouva o zápůjčce - číslo smlouvy [Anonymizováno] (č. l. 38). Dle této listiny oboustranně podepsané dne 28. 2. 2019 a označované v jejím textu jako „Smlouva“ si společnost [právnická osoba] označená v ní jako „[Anonymizováno] “ a žalovaná označená v ní jako „Zákazník“ dohodly, že jí tato společnost poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, za což jí žalovaná zaplatí 12 234 Kč (3 677 Kč na úroku, 4 880 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, 3 677 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), s tím, že poskytnuté peněžní prostředky společně s touto částkou (celkem 24 234 Kč) žalovaná společnosti [právnická osoba] splatí prostřednictvím 100 týdenních splátek (první až předposlední) ve výši 243 Kč a (poslední) ve výši 177 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Tato listina obsahuje také následující ujednání. Zákazník podpisem Smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky případně sníženou o částku odpovídající dluhu Zákazníka z předchozí smlouvy o zápůjčce, bylo-li se Zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky. Pro případ, že Zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má [Anonymizováno] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle Smlouvy. [Anonymizováno] má právo rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku Zákazníkova prodlení vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslanou upomínku je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých [Anonymizováno] v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, prostřednictvím které bude Zákazník upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání této upomínky. Výše poplatku za zaslanou upomínku činí 300 Kč. Poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek [Anonymizováno] je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých [Anonymizováno] v souvislosti s vymáháním pohledávek ze Smlouvy oddělením Centrálního vymáhání pohledávek [Anonymizováno]. Výše poplatku za vymáhání dluhu činí 1 000 Kč. Žádným ustanovením Smlouvy nejsou dotčena zákonná práva [Anonymizováno] spojená s prodlením Zákazníka či jiným případným porušením Smlouvy Zákazníkem. Těmito právy jsou zejména: a) právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ, b) právo na náhradu škody podle § 2913 OZ. Smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu této Smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání.
9. Přehled plateb, výpočet úroku z prodlení a smluvní pokuty. Z těchto listiny je patrné, že žalovaná z celkové částky, kterou měla společnosti [právnická osoba] zaplatit na základě ujednání popsaného v předchozím zde rovněž popsaným způsobem, zaplatila 5 900 Kč (dne 11. 3. 2019 a 18. 3. 2026 vždy částku 250 Kč, dne 25. 3. 2019 a 19. 8. 2019 vždy částku 500 Kč, dne 15. 4. 2019, 17. 5. 2019 a 17. 7. 2019 vždy částku 1 000 Kč a dne 18. 6. 2019 částku 1 400 Kč), přičemž od data splatnosti 26. splátky v pořadí (29. 8. 2019) již nezaplatila nic, a dále že [právnická osoba] vyčíslila v důsledku řádného nesplácení smluvní pokutu a úrok z prodlení ke dni 28. 2. 2021 na 6 765 Kč na 1 607 Kč a ke dni 1. 2. 2022 na 11 600 Kč a 2 783 Kč.
10. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně Přílohy č. [hodnota]. Tato listina podepsaná [právnická osoba] označenou v ní jako „postupitel“ a žalobkyní označenou v ní jako „postupník“ dne 28. 1. 2022 obsahuje mimo jiné následující ujednání. Postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí za podmínek touto smlouvou sjednaných postupníkovi nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v Příloze č. [hodnota] této smlouvy (společně dále jen „Smlouvy“ nebo jednotlivě též „Smlouva“), které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými (dále jen „Pohledávky“). Postupitel a postupník se dohodli, že Pohledávky jsou postupníkovi postupovány jak stojí a leží ve smyslu § 1918 občanského zákoníku a postupník je podpisem této smlouvy v takovém stavu přijímá. (čl. I odst. 1 a 2). Pohledávky jsou specifikovány v seznamu Pohledávek, který je Přílohou č. [hodnota] této smlouvy a) číslem Smlouvy a b) identifikačními údaji o dlužníkovi v rozsahu jméno a příjmení dlužníka (čl. II odst. 1) Z Přílohy č. [hodnota] této listiny je patrné, že se jedná o přílohu, obsahující seznam pohledávek, jež měly být předmětem postoupení, a v tomto seznamu postoupených pohledávek je na str. 27 pod poř. č. [hodnota] uvedena pohledávka identifikovaná číslem smlouvy 544383137.
11. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022. Tímto oznámením vyrozuměla [právnická osoba] žalovanou, že své pohledávky za ní ze „ze smluv o zápůjčce číslo [hodnota] a [Anonymizováno], jež ke dni 1. 2. 2022 dosáhly celkové výše 49 109,87 Kč (21 139,86 Kč a 27 970,01 Kč) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila žalobkyni“, a to včetně příslušenství těchto pohledávek. Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení podání ze dne 10. 2. 2022 a ze dne 24. 3. 2025. Touto výzvou odeslanou žalované prostřednictvím [právnická osoba] dne 11. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 27 970,01 Kč plynoucí ze „smlouvy o úvěru č. [hodnota] “, na základě které jí byl dne 28. 2. 2019 poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to do 17. 3. 2022.
12. Soud v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. neprováděl žalobkyní navržený důkaz rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. [incidenční spisová značka], [spisová značka] a unesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. [spisová značka], které žalobkyně navrhla na podporu té části své argumentace ohledně náležitého prověření úvěruschopnosti žalované, v níž poukazovala na to, že je zcela dostatečné, pokud poskytovatel úvěru ověřuje příjmy a výdaje spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti prostřednictvím ekonomických modelů. Z ostatních žalobkyní předložených a soudem provedených důkazů však nevyplynulo, že by společnost [právnická osoba] snad nějaký takový model v posuzovaném případě použila. V těchto rozhodnutích se uvedené soudy přitom vyjadřovaly právě k otázce dostatečnosti ověřování příjmů a výdajů spotřebitele prostřednictvím ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Otázkou, zda by takový způsob hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele bylo možno považovat za dostatečný, se proto zdejší soud v tomto řízení neměl důvod zabývat. Jak tak zřejmé, že tyto důkazy (to co jimi žalobkyně měla v úmyslu prokazovat), nemají s předmětem tohoto řízení žádnou relevantní souvislost, a ve vazbě k předmětu tohoto řízení tudíž ani nedisponují žádnou vypovídací potencí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).
13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.
14. Dne 28. 2. 2019 se žalovaná obrátila na společnost [právnická osoba] s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků ve výši nejméně 10 000 Kč. Zároveň žalovaná této společnosti sdělila některé informace o svých osobních a majetkových poměrech. (Má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu, je v domácnosti, vyživuje jednu osobu, její pravidelný čistý příjem dosahuje 7 600 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti dosahují 15 900 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 2 000 Kč.) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla taktéž dne 28. 2. 2019 podepsána listina označená jako „Smlouva o zápůjčce“ s číslem smlouvy [Anonymizováno]. Po jejím podpisu žalovaná obdržela od [právnická osoba] v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s částkou 12 234 Kč (sestávající z úroku ve výši 3 677 Kč, úhrad za doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 880 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 677 Kč) prostřednictvím 100 pravidelných týdenních splátek (první až předposlední) ve výši 243 Kč a (poslední) ve výši 177 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho týdne od podpisu „Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] “. Pro případ, že nebude jednotlivé splátky splácet řádně a včas, souhlasila žalovaná s tím, že v takovém případě vznikne [právnická osoba] právo požadovat po ní smluvní pokutu (stanovenou jako 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení), s tím, že [právnická osoba] má právo rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v důsledku prodlení žalované vzniknou (v podobě poplatků za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč a za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč), jakož i s tím, že má [právnická osoba] v takovém případě i nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila a z celkové částky 24 234 Kč, kterou měla zaplatit, uhradila pouze 5 900 Kč.
15. Dne 28. 1. 2022 se [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že za podmínek stanovených v listině nazvané „Smlouva o postoupení pohledávek“ budou pohledávky, které [právnická osoba] evidovala za žalovanou z titulu „Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] “, postoupeny žalobkyni. O tom, že [právnická osoba] pohledávky, které za ní evidovala na základě zmíněné smlouvy, postoupila žalobkyni, byla žalovaná vyrozuměna oznámením [právnická osoba] ze dne 1. 2. 2022. Výzvou ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky v celkové výši 27 970,01 Kč z titulu „Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] “, a to nejpozději do 17. 3. 2022. Ani přes tuto výzvu však žalovaná již nic nezaplatila.
16. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by [právnická osoba] skutečně prověřovala schopnost žalované splácet poskytnuté prostředky spolu s příslušným úrokem za jejich poskytnutí tak, jak bylo ujednáno mezi [právnická osoba] a žalovanou ve „Smlouvě o zápůjčce č. [hodnota] “, před tím, než [právnická osoba] poskytla žalované na základě ujednání zde obsažených peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a požadovala po žalované, aby je splácela spolu s částkou 12 234 Kč zde stanoveným způsobem, byť žalobkyně v rámci své žalobní argumentace tvrdila, že [právnická osoba] toto ověření dle jejího přesvědčení neopomněla provést (viz bod 2 tohoto rozsudku). I když z vyjádření žalobkyně adresovaných soudu vyplývá, že žádné další podklady, jimiž by svá tvrzení mohla podpořit, neměla od [právnická osoba] k dispozici, soud byl samozřejmě připraven žalobkyni v rámci nařízeného jednání poskytnout příslušné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene důkazního ohledně těchto jí uváděných skutečností a o následcích s tím spojenými. Žalobkyně se však k jednání nedostavila a o možnost být soudem poučena se tak sama připravila se všemi důsledky z toho plynoucími. [Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 a ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2422/2023), a skutečnost, že se svou nepřítomností o možnost poučení připravil, není důvodem pro odročení jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).]
17. Žaloba je důvodná zčásti.
18. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
20. Podle § 2392 odst. 2 o. z. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. „Smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] “ soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2390 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by je snad neměla uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo], a [právnická osoba] v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].
23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
26. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
27. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti I. B. a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
28. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
29. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu (srov. rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 10. 5. 1984, S. C. a Elisabeth Kamann proti L. N.-Westfalen, C-14/83 a ze dne 13. 11. 1990, Marleasing proti Comercial Internacional de Alimentación, C-106/89) vnitrostátní právní úpravy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve vazbě na čl. 23 směrnice 2008/48) za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).
30. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru (či jeho právní nástupce) musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.
31. Soud má v posuzovaném případě za to, že [právnická osoba] této povinnosti předtím, než v reakci na žádost žalované ze dne 28. 2. 2019 přistoupila téhož dne k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] se žalovanou, nedostála, ač na posuzování úvěruschopnosti žalované (patrně) zcela nerezignovala.
32. Jak již totiž soud uvedl v bodě 16 výše, žalobkyně v řízení nepředložila nic, z čeho by vyplývalo, že by [právnická osoba] měla k dispozici doklady, z nichž by bylo lze dovodit, že mohly [právnická osoba] sloužit k ověření informací poskytnutých od žalované. Nepostačí přitom, pokud [právnická osoba] měla k dispozici takové doklady v době, kdy sjednávala a uzavírala smlouvu se žalovanou (a není tak nutné, aby jimi disponovala i žalobkyně v době, kdy uplatnila svůj nárok u soudu, jak se patrně dle uplatněné argumentace stručně shrnuté v bodě 2 tohoto rozsudku domnívá). Pokud totiž poskytovatel úvěru zkoumá podklady, jimiž ověřuje informace získané od spotřebitele, musí tyto dokumenty ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru také uchovávat, nikoli jen zaznamenat, že v době jeho zkoumání (údajně) existovaly, popř. do záznamu uvést, co mělo být jejich obsahem. V opačném případě nelze považovat povinnost poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost za splněnou (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 21 Co 31/2023, bod 30, ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 103 Co 24/2024, body 22 a 23, ze dne 7. 1. 2026, č. j. 21 Co 291/2025-94, bod 30 a č. j. 21 Co 326/2025-301, bod 38).
33. V posuzovaném případě tak soudu nezbývá než vycházet z toho, že z ničeho nevyplynulo, že by [právnická osoba] nespoléhala při posuzování příjmové stránky žalované pouze na její tvrzení a nechala si skutečně nějak doložit či si jiným způsobem ověřila, že žalovaná, která uvedla, že žije sama, je v domácnosti a vyživuje jednu osobou, má kromě příjmu 7 600 Kč měsíčně k dispozici každý měsíc ještě další příjem domácnosti ve výši 15 900 Kč. Nejinak je tomu taktéž v případě výše výdajů tvrzených žalovanou. Zde totiž [právnická osoba] zcela evidentně k žádnému ověření nepřistoupila. Zcela nelogicky tak vycházela v případě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] jen z toho, že žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje dosahují (pouze) 2 000 Kč, aniž by se zabývala tím, nakolik je reálné, aby žalovaná, která uvedla, že žije v nájmu a vyživuje další osobu, vydávala za bydlení a další náklady s tím spojené (energie) a na zajištění (v podstatě) veškerých svých dalších potřeb měsíčně skutečně takto nízkou částku na úrovni dosahující zhruba poloviny životního minima.
34. V této souvislosti považuje soud za vhodné – vzhledem k žalobkynině argumentaci ohledně možného využívání ekonomických modelů, jež však zůstala v rovině ničím nepodložených tvrzení – poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2021, č. j. 23 Co 324/2020-106, body 24 až 26:„Věřitel může posoudit úvěruschopnost dvěma základními způsoby, a to zjištěním konkrétních příjmů včetně jejich doložení, žadatele o úvěr a zjištění konkrétních výdajů včetně jejich doložení. Lze si také představit tu situaci, kdy věřitel při doloženém příjmu pro jednotlivé druhy výdajů žadatele zvolí formu paušálu, jak se tomu zjevně stává v této konkrétní věci, kdy jako výdaje žalovaného byly zjištěny pouze náklady životného minima a částka nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč bez toho, aniž by bylo uvedeno komu, jak a za co je tato zjevně nepřiměřeně nízká částka, neodpovídající obecné povědomosti o nákladech na bydlení hrazena.Pokud však věřitel zvolí vymezení výdajů žadatele formou výdajových paušálů, je namístě, aby tyto byly činěny ve výši, kterou lze akceptovat jako obecně přijímanou paušální hodnotu nákladů na jednotlivé druhy zajištění životních potřeb žadatele. Žalovaný dle vlastního prohlášení žije u rodičů, je bez partnerky či manželky, je bezdětný. Z listin se dokládá jeho bydliště v xxx a pracovat měl v xxx. Přitom náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. jsou nulové, tedy zcela nevěrohodné. Žalovaný má bydlet u rodičů, avšak z čeho je sestávána částka 1.000 Kč na bydlení včetně inkasa, není doloženo a i samotné případné inkaso jednotlivce ve výši 1.000 Kč, jako náklady na energie, je nepřiměřeně nízké, neodpovídající obecné zkušenosti o výši takovýchto nákladů.Ve výsledku tak zůstává nezodpovězená otázka, proč by žalovaný při volných zdrojích 12.590 Kč žádal o úvěr 30.000 Kč, pokud nemá žádné dluhy, žádné jiné další významné výdaje a přesto žádá o úvěr s dobou splátek čtyři roky s úrokovou sazbou téměř 130 %, kdy za zásadně a výrazně horších podmínek, než které by mohl získat u bankovních institucí.Takové posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je činěno formálním způsobem, způsobem, který měl zjevně skončit s výsledkem o dostatečných příjmech žalovaného k tomu, aby splácel úvěr, bez toho však, aniž by bylo posouzeno, zda toho reálně žalovaný schopný je, či nikoliv.“
35. Zjištění skutečných výdajů žalované by přitom jistě nebylo nikterak složité. Postačilo by si kupříkladu vyžádat od ní alespoň nájemní smlouvu nebo potvrzení o výši nájemného. Stejně bylo jistě možné vyžádat si konkrétní informace o výdajích žalované na služby s bydlením související (energie, teplo, voda) či na služby elektronických komunikací. Jistě by také bylo možné tímto postupem získat alespoň rámcové informace o ostatních běžných výdajích žalované (na potraviny, ošacení, záliby, jízdné apod.). Nic z toho však [právnická osoba] evidentně neučinila.
36. Ačkoliv se v této věci jedná o úvěr v relativně nízké výši (12 000 Kč), podle přesvědčení soudu nelze ani tak přehlížet zcela zásadní nedostatky procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, jež poskytnutí tohoto úvěru předcházel. Nezbývá tedy než učinit dílčí závěr, že [právnická osoba] v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalované splácet úvěr, který jí byl poskytnut na základě Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota].
37. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
38. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
39. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě [právnická osoba]) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalované) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že Smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatnou.[právnická osoba] tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou požadované částky 5 780,82 Kč označované žalobkyní jako poplatky za poskytnutí a správu úvěru [skládající se z nesplacených poměrných částí (smluvního) úroku a úhrad za doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, částky 6 000 Kč (představující smluvní pokutu), poplatků za zaslanou upomínku a za zahájení vymáhání dluhu v celkové výši 3 400 Kč označovaných žalobkyní jako sankční poplatky] ani (smluvního) úroku ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (viz bod 1), neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani těmito jejímu ujednáními účastníci vázáni. Takové nároky pak nemohly z logiky věci vzniknout ani žalobkyni, protože [právnická osoba] nemohla v souladu se zásadou nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet na nikoho takové nároky žádným způsobem převést.
40. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).
41. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)
42. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
43. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
44. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
45. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba] a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (ta byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaná od [právnická osoba] obdržela částku 12 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněné nároky podle § 2991 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně žalobou nárokované částce 24 585,69 Kč (viz bod 1 výše).
46. Žalobkyni byly sice pohledávky [právnická osoba] (právní předchůdkyně žalobkyně) postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 z titulu smlouvy o zápůjčce, avšak nic nebrání tomu, aby postupník nabyl pohledávku od věřitele z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji strany postupní smlouvy po právní stránce kvalifikovaly odlišně. Správná právní kvalifikace postupované pohledávky totiž není podmínkou platnosti postoupení, postačí, aby byla v postupní smlouvě identifikována dostatečně určitě, což bylo v tomto případě splněno (srov. rozsudky Nevyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, ze dne 23. 11. 2025, sp. zn. 32 Cdo 3885/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1787/2023). Soud proto uzavírá, že uvedenou smlouvou byly žalované pohledávky v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni, a ta se tak stala podle § 1880 odst. 1 o. z. jejich nabyvatelem, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve věci.
47. Na vypořádání vztahů účastníků řízení se tedy vzhledem k výše uvedenému aplikují pravidla týkající se bezdůvodného obohacení. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 12 000 Kč (dne 28. 2. 2019), oproti níž žalovaná dosud předchůdkyni žalobkyně vrátila 5 900 Kč. Ve výši odpovídající rozdílu těchto částek (6 100 Kč) se tak žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatila. Tuto částku je tudíž povinna žalobkyni vydat, což dosud neučinila.
48. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě svého dluhu do 17. 3. 2022, avšak dosud neuhradila ničeho. Ode dne následujícího (17. 3. 2022) by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z dosud nesplacené částky uvedené v předchozím bodě.
49. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025-65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025-61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025-73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025-77, ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025-74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025-93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025-89, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024-66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025-162).
50. Soud proto uložil žalované výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vycházel přitom z tohoto, že žalovaná byla po celou dobu řízení před soudem pasivní, na soudní písemnosti nijak nereagovala, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud jí tak nemohl v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit a prokázat výši svých příjmů, pokud by měla v úmyslu navrhnout, aby jí soud poskytl pro splnění uložené povinnosti lhůtu jinou (delší) nebo jí umožnil plnění rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách. [Jak již soud připomněl v bodě 16 výše, poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen.] Soud proto dospěl k závěru, že není v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť neměl žádnou oporu pro případný závěr, že by jiná (velkorysejší) lhůta či jiný (postupný) způsob plnění v daném případě zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaná uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.
51. Výrokem II pak soud z důvodů již vyložených v bodech 39 a 49 výše zamítl žalobu co do částky 18 485,69 Kč [odpovídající rozdílu částky 24 585,69 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně podanou žalobou domáhala (tj. součtu poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5 780,82 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč, na kteréžto žalobkyni v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevznikl nárok, a částky 9 404,87 Kč přestavující dle žalobních tvrzení nesplacenou část poskytnutých peněžních prostředků) a soudem zjištěné výše těchto prostředků (6 100 Kč), v níž soud žalobě vyhověl], co do částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,32 Kč a zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (jelikož žalovaná se s úhradou žádné částky, jejíhož zaplacení domáhala žalobkyně podanou žalobou, dosud nemohla ocitnout v prodlení, a tudíž žalobkyni ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení jakýchkoliv úroků z prodlení), a úroku 11,75 % ročně z částky 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení [jelikož žalobkyně se v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nemohla stát nabyvatelem tohoto příslušenství žalovaného pohledávky odpovídajícího (smluvnímu) úroku za poskytnuté peněžní prostředky, a nemohl jí tudíž ani vzniknout nárok na jeho zaplacení].
52. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).
53. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., maje na paměti závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). V řízení byla převážně (z 64,7 %) úspěšná žalovaná [rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 17,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 82,37 % ve vztahu k částce 34 595,71 Kč (skládající se ze žalované pohledávky ve výši 24 585,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 606,32 Kč a žalobou požadovaného příslušenství v podobě částek 4 701,85 Kč a 4 701,85 Kč odpovídajících zákonnému úroku z prodlení a úroku vždy ve výši 11,7 % ročně z částky 9 404,87 Kč od 18. 3. 2022 do 17. 6. 2026 /ke dni rozhodnutí soudu/), neboť žalobkyně měla úspěch v částce 6 100 Kč, v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaná měla naopak procesní úspěch v částce 28 495,71 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby]. Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit poměrnou část náhrady nákladů řízení žalované. Té však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
54. Lhůtu ke splnění všech tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil třídenní, neboť pro stanovení jiné lhůty – jak vyložil i výše – neshledal důvod.