Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky] a [Jméno manžela] narozeného [Anonymizováno], uzavřené dne [Anonymizováno] v [Anonymizováno], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem, doručeným soudu dne 9. 10. 2025 a doplněným podáním ze dne 4. 12. 2025, domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] v [Anonymizováno] na [Anonymizováno] je provázeno dlouholetými a opakovanými neshodami, které pramení z jejich rozdílných představ ohledně rodinného života. Manžel podle jejího názoru jedná opakovaně naprosto nepředvídatelně bez jakékoliv dohody s ní a toto jeho jednání vede ke stále se prohlubujícím vzájemným rozporům. Manželka se proto i se společnými dětmi (již zletilou dcerou [jméno FO] a dosud nezletilým synem [Jméno manžela]) odstěhovala ze společné domácnosti. I když se posléze několikrát vrátila do místa, kde původně společnou domácnost vedli (nezkolaudovaná chata v [adresa] na adrese [adresa]), k obnovení společného hospodaření ani k vedení společné domácnosti již mezi manželi nedošlo. Společnou domácnosti tak manželé nevedou už od roku 2021. Zcela rozdílné názory také měli a mají manželé také na řešení otázek týkajících se společného jmění, zejména nakládání s peněžními prostředky a zatěžování společného jmění dalšími závazky. Ze všech těchto důvodů maželka považuje manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze dle jejího přesvědčení očekávat jeho obnovení.
2. Manžel se k návrhu manželky nevyjádřil, při jednání soudu však s ním vyslovil nesouhlas.
3. Manžel je státním příslušníkem Slovenské republiky, manželka státní příslušnicí České republiky, soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda má pravomoc danou věc projednat a rozhodnout.
4. Oba manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky. Pravomoc soudu věc projednat je tak dána podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí.
5. Podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, rozhodným právem, jímž se řídí rozvod jejich manželství, je právo české.
6. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tento rozsudek dále obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, protože oba manželé se po vyhlášení rozsudku vzdali práva podat proti němu odvolání (§ 207 odst. 1 o. s. ř.)
7. Na základě shodných tvrzení manželů a provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu.
8. Manželství bylo uzavřeno dne [datum] na [Anonymizováno] v [Anonymizováno], [Anonymizováno]. U obou manželů se jednalo o manželství první. Rodné příjmení manželky je [Anonymizováno]. Manželům se narodily dvě děti, již zletilá [jméno FO], narozená [datum] a dosud nezletilý [Jméno manžela], narozený [datum]. O jeho výchově bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [právnická osoba], jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě jejich poměrů k tomuto nezletilému dítěti pro dobu před i po rozvodu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Manželka po určité době společného soužití začala manželství vnímat jako nepříliš dobře funkční, přičemž se dle jejího přesvědčení vzájemné vztahy mezi manželi nedařilo zlepšit. Manželka proto posléze v průběhu roku 2021 opustila společnou domácnost, kterou manželé vedli chatě v zahrádkářské kolonii v [adresa]. Finančně ale nezvládala samostatný život, proto se někdy v průběhu roku 2023 vrátila zpět. K obnovení manželského soužití mezi manželi přes počáteční snahy nedošlo. I když zde oba manželé žili i nadále, nejpozději od roku 2024 již z jejího pohledu společnou domácnost netvořili. Od června roku 2025 pak manželka navázala nový vztah (má přítele). Podruhé místo, kde manželé dříve vedli společnou domácnost, opustila manželka v listopadu roku 2025, poté co si zajistila pronájem. Manželka považuje manželství za trvale a hluboce rozvrácené, naprosto vylučuje obnovení manželského soužití a nechce v manželstvím nadále setrvávat. Manžel oproti manželce považoval manželské soužití za funkční až do roku 2025, i když měl dlouhodobě za to, že jejich vztahu neprospívá, že manželka dojíždí za prací do Německa, a proto manželku přesvědčoval, aby s touto prací skončila. Ještě zhruba v dubnu roku 2025 se totiž manželé stýkali i intimně a v srpnu 2025 absolvovali rodinnou dovolenou. Také v této době plánovali, že vyřeší společné dluhy. Vzájemné vztahy mezi manželi výrazně zhoršily až průběhu září 2025, kdy se manžel dozvěděl o manželčině novém příteli. V současné době se tak manžel rozhodně necítí v manželství šťastný a spokojený. Zda lze manželství za současné situace považovat za funkční nebo již své funkce neplní, není manžel schopen posoudit.
9. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
10. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí, je-li to potřebné, i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
11. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
12. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje, jen je-li manželem, který návrh na rozvod nepodal, tvrzeno, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b).
13. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
14. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (§ 755 odst. 1 o. z.) a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., protože netvoří rodinné společenství (manželka se ze společné domácnosti odstěhovala v listopadu 2025) a nejméně jeden z manželů (manželka, která v průběhu roku 2025 navázala nový vztah) rozhodně nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Manželství účastníků se tak stalo pouze formální záležitostí a již nenaplňuje hlavní účely manželství spočívající mimo jiné ve vzájemné úctě, podpoře a pomoci (§ 655 odst. 1, § 687 odst. 2 o. z.). U dosud nezletilého dítěte, které se manželům narodilo, již došlo k úpravě jeho poměrů zákonem vyžadovaným způsobem. Z ničeho přitom nevyplynulo, že by byl rozvod v rozporu se zájmem tohoto dítěte či se zájmem některého z manželů (§ 755 odst. 2 a 3 o. z.).
15. Jelikož v dané věci byly splněny veškeré zákonné předpoklady rozvodu manželství, soud návrhu manželky vyhověl a manželství podle § 755 odst. 1 o. z., aniž by zjišťoval příčiny jeho rozvratu (§ 756 o. z. věta druhá), rozvedl.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť soud má za to, že zde nejsou takové okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení některému z účastníků odůvodňovaly.