74 C 307/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 29. 7. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 57 089,18 Kč s příslušenstvím. Nárok vznikl z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalovanému poskytla [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání platební karty č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „smlouva o úvěru“). Smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 55 000 Kč, a to opakovaně. Žalovaný úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků (ve výši 12 % ročně) a poplatků splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z vyčerpané částky. Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši 119 587 Kč, když uhradil celkem částku ve výši 87 854,43 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se smlouvou ke dni 1. 8. 2023 zesplatnil úvěr. Právní předchůdce žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 s účinností ke dni 21. 3. 2024 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Dlužná částka ve výši 57 089,18 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 54 989,18 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok kapitalizovaný ke dni 1. 8. 2023 v částce 2 760,02 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky ve výši 54 989,18 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 13. 3. 2024 v částce 5 052,36 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 57 089,18 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení.

2. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, provedl soud dokazování jen listinami předloženými žalobkyní.

3. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že byla podepsána žalovaným dne 4. 6. 2020. Dále z ní plyne, že v ní jako příjem žalovaného byla uvedena částka ve výši 19 344 Kč, jako příjem celé domácnosti byla uvedena částka ve výši 50 000 Kč a skutečnost, že pracuje jako dělník/řemeslník.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že byla dne 4. 6. 2020 podepsána právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) a žalovaným. Na základě ní se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu v částce 55 000 Kč, který se, a to včetně úroku (12 %), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěru, které jsou splatné do data uvedeného ve výpise. Splátky se žalovaný zavázal hradit inkasem z účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky. Nedílnou součást tvoří všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 11. 1999 a produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty účinné od 1. 10. 2017, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran, a dále sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016, ze kterého plyne výše poplatků.

5. Z úrokového lístku platného od 15. 8. 2019 vyplývá výše úrokových sazeb pro jednotlivé produkty.

6. Z výpisů ke kreditní kartě za období od 1. 6. 2020 do 29. 2. 2024 plyne, jak byl úvěr čerpán a jak byl splácen. Dále z nich vyplývá, že žalovaný vyčerpal celkem částku ve výši 119 587 Kč a uhradil celkem částku ve výši 87 854,43 Kč.

7. Z rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně informován, že zesplatňuje pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] z důvodu prodlení se splácením splátek úvěru. Dále z něj plyne, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 59 849,20 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Doklad o odeslání rozhodnutí o zesplatnění nebyl soudu předložen.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o přijetí úplaty soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně specifikovaných v příloze smlouvy na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek tvoří seznam postoupených pohledávek, ve kterém je uvedena žalobou uplatňovaná pohledávka.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] na žalobkyni, když oznámení neobsahuje výzvu k úhradě, ani informaci o výši pohledávky. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 15. 4. 2024 (podací arch).

10. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 27. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky ve výši 73 180,90 Kč, a to do 12. 7. 2024 s upozorněním na možnost podání žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 6. 2024 (podací lístek).

11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o společnost zapsanou ve veřejném rejstříku České republiky, když jejím předmětem podnikání je poskytování či zprostředkování úvěru.

12. Z vyjádření banky k procesu úvěruschopnosti ze dne 1. 11. 2024 plyne, že bylo vyhotoveno právním předchůdcem žalobkyně až po podpisu smlouvy o úvěru a jsou v něm uvedeny obecné informace ohledně způsobu ověřování úvěruschopnosti. Dále z něj vyplývají údaje ohledně žalovaného, jehož příjem měl činit 19 344 Kč, příjem celé domácnosti měl činit 50 000 Kč, měl bydlet v pronajatém bytě/domě, měl mít závazky u právního předchůdce žalobkyně se splátkou celkem ve výši 6 080,24 Kč a závazky u jiných subjektů se splátkou ve výši 1 367 Kč, když předpokládaná výše splátek nově poskytovaného úvěru by činila 2 750 Kč.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne 4. 6. 2020 listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu v částce 55 000 Kč a to opakovaně, který se, a to včetně úroku ve výši 12 % ročně, žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z čerpané částky, které jsou splatné do data uvedeného ve výpise. Splátky se žalovaný zavázal hradit inkasem z účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se dále zavázal uhradit sjednané poplatky. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 11. 1999 a produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty účinné od 1. 10. 2017, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran, a dále sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016, ze kterého plyne výše poplatků. Žalovaný vyčerpal celkem částku ve výši 119 587 Kč a uhradil celkem částku ve výši 87 854,43 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne 1. 8. 2023 rozhodnutí o zesplatnění určené pro žalovaného, kterým byl žalovaný informován, že právní předchůdce žalobkyně zesplatňuje pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] z důvodu prodlení se splácením splátek úvěru. Doklad o odeslání rozhodnutí o zesplatnění nebyl soudu předložen. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně včetně pohledávky uplatňované žalobou na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024 informoval žalovaného, že žalobou uplatňovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, když oznámení neobsahuje výzvu k úhradě, ani informaci o výši pohledávky. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně dne 27. 6. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 73 180,90 Kč, a to do 12. 7. 2024, když výzva byla žalovanému zaslána dne 27. 6. 2024. Dne [datum] žalovaný podepsal žádost o úvěr, ve které byla jako příjem žalovaného uvedena částka ve výši 19 344 Kč, jako příjem celé domácnosti částka ve výši 50 000 Kč a informace, že pracuje jako dělník/řemeslník. V interní databázi právního předchůdce žalobkyně bylo uvedeno, že příjem žalovaného měl činit 19 344 Kč, příjem celé domácnosti měl činit 50 000 Kč, žalovaný měl bydlet v pronajatém bytě/domě, měl mít závazky u právního předchůdce žalobkyně se splátkou ve výši 6 080,24 Kč a závazky u jiných subjektů se splátkou ve výši 1 367 Kč, když předpokládaná výše splátek nově poskytovaného úvěru by činila 2 750 Kč.

14. Soud neprovedl dokazování dispozicemi a poštovním podacím archem ze dne 2. 8. 2023, neboť nebyly soudu předloženy. Soud neprovedl dokazování dohodou ze dne 19. 3. 2024 a potvrzením o výši příjmu ze dne 20. 2. 2020, neboť nebyly navrženy jako důkaz. Soud neprovedl dokazování platební historií a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně na jejich provedení netrvala, když navíc neuvedla, jaké konkrétní tvrzení má být danými listinami prokázáno.

15. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr, když právní předchůdce žalobkyně sice zjistil výši příjmů žalovaného (pravděpodobně i ověřil, byť důkaz – potvrzení o výši příjmů nebyl žalobkyní navržen, přestože byl soudu předložen), avšak vůbec nezjišťoval výši běžných výdajů zejména výdajů na bydlení, ošacení a stravu, natož že by si zjištěnou výši ověřil a zohlednil ji při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to za situace, kdy žalovaný měl již u právního předchůdce žalobkyně několik závazků se splátkou ve výši 6 080,24 Kč a měl i další závazky u jiných věřitelů se splátkou ve výši 1 367 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vůbec nezjistil, jaké jsou konkrétní (skutečné) výdaje žalovaného, které jsou nezbytné (např. bydlení, strava, …), a které výdaje může žalovaný v případě poskytnutí úvěru omezit. Namísto toho právní předchůdce žalobkyně použil výdaje statistické (žalobkyně výši výdajů, které měly být zohledněny, soudu nesdělila). Právní předchůdce žalobkyně tak pouze porovnal výši příjmu a výši splátky nově poskytovaného úvěru a hypotetické výdaje žalovaného, a to za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v podnájmu. Dle žalobkyně její právní předchůdce výdaje stanovil dle statistiky vedené ČSÚ, avšak pokud by soud vzal jako výdaje jen životní minimum (3 410 Kč), normativní náklady na bydlení (6 637 Kč) a zjištěné splátky dosavadních závazků nezbyla by po jejich úhradě žalovanému dostatečná částka (19 334 Kč – 3 410 Kč – 6 637 Kč – 6 080,34 Kč – 1 367 Kč= 1 839,76 Kč) k úhradě splátek nově sjednávaného úvěru (2 750 Kč). Již toto mělo vést právního předchůdce žalobkyně k větší obezřetnosti a právní předchůdce žalobkyně měl věnovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného větší pozornost. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou „volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Právní předchůdce žalobkyně neměl dostatek podkladů (ve vztahu k běžným výdajům), aby vyhodnotil, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-679/2018 „Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C-679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.

24. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).

25. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu úroků (běžících ve výši 12 %, kapitalizovaného 2 760,02 Kč), ani na úhradu poplatků (2 100 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 119 587 Kč, když žalovaný uhradil celkem 87 854,43 Kč, k úhradě tak zbývá částka ve výši 31 732,57 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož smlouva je neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 27. 6. 2024, která mu byla odeslána dne 27. 6. 2024, když splatnost byla stanovena nejpozději do 12. 7. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a je tak povinen ode dne 13. 7. 2024 uhradit žalobkyni z této částky úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 31 732,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 31 732,57 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

27. Naopak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroků a poplatků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 25 356,61 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 052,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 760,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 57 089,18 Kč od 27. 3. 2024 do 12. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 25 356,61 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky ve výši 54 989,18 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

28. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšný byl ve věci žalovaný a vznikl by mu nárok na poměrnou náhradu nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevnikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.