Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 280 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 24 468,25 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 677,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 323,56 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 599,56 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 28. 6. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 40 748,25 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 21 000 Kč, když tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 21 000 Kč a souhrnný poplatek 26 564 Kč v 78týdenních splátkách po 610 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 16 924 Kč, z poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za službu komfortní splácení ve výši 5 800 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 4 720 Kč. Výše nesplacené jistiny tak činí 19 879,56 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 20 868,69 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 677,72 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 19 879,56 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky úvěru žalovaným (12. 11. 2022) do data postoupení pohledávky (29. 1. 2024). Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 323,56 Kč představuje úrok ve výši 25,23 % ročně z částky 19 879,56 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (27. 10. 2023) do data postoupení pohledávky (29. 1. 2024). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu pasivní.
3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč, když si tuto částku žalovaný převzal při jejím podpisu. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 47 564 Kč, a to v 78týdenních splátkách po 610 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 594 Kč. Částka ve výši 47 564 Kč je tvořena jistinou ve výši 21 000 Kč, poplatkem za pojištění ve výši 2 340 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 24 224 Kč, který se skládá z úroku ve výši 16 924 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 800 Kč. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, když byl sjednán úrok ve výši 88 % ročně.
4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným dne [datum]. Dále z ní plyne, že do předtištěného vzoru byly vyplněny (zaškrtnuty) údaje o žalovaném, když dle nich žije v nájmu a pracuje na plný pracovní úvazek, má jednu vyživovanou osobu, když jako důvod úvěru bylo uvedeno vybavení domácnosti. Vyplývá z ní, že jako průměrný příjem do ní byla zapsána částka 16 868 Kč, jako další příjmy domácnosti byla uvedena částka 7 000 Kč, jako průměrné výdaje byla zapsána částka 2 500 Kč, jako splátky byla zapsána částka 0 Kč. V části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty byla zaškrtnuta pouze kolonka pracovní smlouva, výplatní pásky.
5. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 28. 4. 2022 soud zjistil, že byla podepsána žalovaným dne 28. 4. 2022, když podpisem této listiny žalovaný souhlasil se svým zařazením do pojistného programu.
6. Z tabulky umoření ze dne 2. 2. 2024 plyne, že na pohledávku vzniklou ze smlouvy č. [hodnota] bylo celkem uhrazeno 4 720 Kč. Dále z ní plyne, kdy a jaká částka byla uhrazena.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že došlo k postoupení shora specifikované pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 tvoří seznam postupovaných pohledávek, když je mezi nimi uvedena žalobou uplatňovaná pohledávka.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 20. 2. 2024 (podací lístek).
9. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 6. 6. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 5. 2024 (podací lístek).
10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o společnost zapsanou ve veřejném rejstříku České republiky.
11. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne [datum] listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaný si při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 47 564 Kč, a to v 78týdenních splátkách po 610 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 594 Kč. Částka ve výši 47 564 Kč je tvořena jistinou ve výši 21 000 Kč, poplatkem za pojištění ve výši 2 340 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 24 224 Kč, který se skládá z úroku ve výši 16 924 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 800 Kč. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, když byl sjednán úrok ve výši 88 % ročně. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na tuto pohledávku pouze částku ve výši 4 720 Kč. Do zákaznické karty ze dne 28. 4. 2022 bylo zapsáno, že žalovaný bydlí v nájmu, na plný pracovní úvazek, má jednu vyživovanou osobu, když jako důvod úvěru bylo uvedeno vybavení domácnosti. Do zákaznické karty ze dne 28. 4. 2022 bylo zapsáno, že příjem žalovaného činí částku ve výši 16 868 Kč, jako další příjmy domácnosti byla uvedena částka 7 000 Kč, jako průměrné výdaje byla zapsána částka 2 500 Kč, jako splátky byla zapsána částka 0 Kč, když v části nazvané ověřené dokumenty byla zaškrtnuta pouze kolonka pracovní smlouva a výplatní pásky. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 29. 1. 2024 postoupena žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně dne 29. 1. 2024 oznámil žalovanému, že došlo k postoupení shora uvedené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na žalobkyni a zároveň ho vyzval k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 20. 2. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut zástupcem žalobkyně.
12. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
13. Podle ustanovení § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím shora uvedeného úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, když si však ověřil pouze příjmy žalovaného, ale již si neověřil tzv. další příjmy, ani si řádně neověřil výdaje žalovaného, a to za situace, kdy výdaje měly činit pouze částku ve výši 2 500 Kč, tedy nedosahovaly ani částky životního minima. Žalovaný navíc uvedl, že žije v nájmu, tedy jen výdaje na bydlení s vysokou pravděpodobností musely přesahovat částku 2 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak měl zjistit, jaké jsou výdaje žalovaného, z čeho se skládají, a výši jednotlivých výdajů ověřit, a zjistit, zda je žalovaný případně schopen své dosavadní výdaje omezit. Soud proto dospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně nezjistil, jaké jsou skutečně „volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit splátky úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-679/2018 „Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C-679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet zápůjčku/úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.
22. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péči a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr (§ 2395 občanského zákoníku), a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).
23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu souhrnného poplatku (ve výši 24 224 Kč), poplatku za pojištění (2 340 Kč) a úroků (ani sjednaných ve výši 88 % p. a., ani požadovaných ve výši 25,23 % p. a.), neboť tyto nároky byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaný do dne postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 4 720 Kč, k úhradě tak zbývá 16 280 Kč. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením ze dne 29. 1. 2024, které se do jeho dispozice dostalo dne 23. 2. 2024 (odesláno dne 20. 2. 2024 a do dispozice se dostalo dle § 573 občanského zákoníku dne 23. 2. 2023, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 4. 3. 2024. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od 5. 3. 2024 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 16 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 280 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
25. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu souhrnného poplatku, poplatku za pojištění a úroků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 24 468,25 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 677,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 323,56 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 879,56 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 599,56 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).
26. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal (výrok III.).
27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.