Výrok
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 692 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o účtu č. [hodnota], kterou byl žalovanému zřízen účet. Žalovaný nesplnil své závazky ze smlouvy o účtu, když mu na účtu vznikl nepovolený debet ve výši 2 692 Kč. Žalovaný dlužnou částku ve výši 2 692 Kč s příslušenstvím neuhradil, přestože byl k její úhradě vyzván. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila shora uvedenou pohledávku včetně příslušenství na žalobkyni.
2. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je ukrajinské státní příslušnosti. Žalovaný měl na území České republiky povolen pobyt v období od [datum] do [datum], a to na adrese [adresa]. Ze součinnosti Policie ČR plyne, že žalovaný se na adrese [adresa] nezdržuje, neboť bydlí na Ukrajině. Ze součinnosti Ministerstva vnitra ČR plyne, že u žalovaného eviduje adresu v zemi původu, a to Kušnycja, Ukrajina.
3. Dle bodu 36 preambule nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle Smluv, nemělo by být tímto nařízením dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost, které se týkají otázek upravovaných tímto nařízením. V daném případě má žalobkyně sídlo v České republice a žalovaný je občanem Ukrajiny, tedy je třeba přednostně aplikovat ustanovení smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. května 2001, platné ode dne 8. listopadu 2002 (dále jen “mezinárodní smlouva”).
4. Dle článku 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek.
5. Dle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
6. S ohledem na shora uvedená ustanovení soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Ústí nad Labem není ve smyslu článku 48 bodu 5 mezinárodní smlouvy příslušný k projednání a rozhodnutí věci, neboť žalovaný nemá na území České republiky své bydliště, ani pobyt. Dle článku 48 bodu 5 mezinárodní smlouvy jsou příslušné soudy Ukrajiny.
7. Vzhledem k tomu, že není dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu v České republice, když se jedná o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
8. K právním závěrům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Nd 25/2024 ze dne 25. 6. 2014 soud uvádí, že na danou věc se aplikuje pouze jejich část, a to že dvoustranná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Ukrajinou má přednost před nařízením Brusel I bis. Daná věc se od věci projednávané Nejvyšším soudem ČR liší, neboť dvoustranná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Ukrajinou určuje pravomoc soudů, když navíc bylo zjištěno, že žalovaný bydlí mimo EU. Na danou věc nelze aplikovat ani právní závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011 ve věci C-327/10, Hypoteční banka a. s. proti Udo Mike Lindnerovi, neboť soud má poznatky o tom, že bydliště žalovaného se nachází mimo území EU, a to na Ukrajině. Zjištění konkrétní (přesné) adresy na území Ukrajiny by nebylo v zájmu hospodárnosti tohoto řízení, proto k jejímu zjištění podepsaný soud nepřistoupil.
9. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.
10. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.