75 C 151/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 41 176,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 176,22 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní, jako postupníkem, a společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako postupitelem. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku ve výši 47 176,22 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [hodnota] na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a po dokončení registrace zaslal žalovaný předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslané upomínky, naposledy předžalobní upomínku odeslanou dne [datum]. Pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žalobkyně navrhla, aby jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že je pravdou, že s předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu, jak bylo uváděno v žalobě, a finanční prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzal.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z nařízeného jednání omluvila.

5. Z listiny označené jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne [datum] soud zjistil, že je v ní uvedeno, že ji uzavřela předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavazovala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu a žalovaný se zavazoval poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky vrátit. Úvěrový limit činil 30 000 Kč, první čerpání činilo 20 000 Kč, úroková sazba činila 146,949 % ročně, RPSN bylo ve výši 299,98 % a poplatek za prodlení činil 250 Kč. Smlouva nebyla žalovaným jakýmkoliv způsobem podepsána.

6. Z listiny označené jako loan application info soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

7. Z listin označených jako standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice platné ke dni [datum] soud zjistil bližší podmínky úvěrového vztahu, přičemž žádná z těchto listin nebyla žalovaným jakýmkoliv způsobem podepsána.

8. Z listiny označené jako data from Ledger soud zjistil, že byly uskutečněny platby (payment) v celkové výši 74 812,88 Kč a čerpáno ([hodnota]) bylo celkem 44 000 Kč.

9. Z listiny označené jako proof of payment ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu].

10. Z listiny označené jako proof of payment ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba ve výši 18 000 Kč na účet č. [č. účtu].

11. Z listiny označené jako proof of payment ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla provedena platba ve výši 6 000 Kč na účet č. [č. účtu].

12. Z listiny označené jako faktura VS [var. symbol] s datem splatnosti [datum] soud zjistil, že byla předchůdkyní žalobkyně vystavena žalovanému, přičemž dlužná částka k datu splatnosti dne [datum] činila 47 176,22 Kč.

13. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] a ze seznamu pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně projevila vůli postoupit pohledávku žalovaným na žalobkyni, která to akceptovala.

14. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne [datum], což se podává z poštovního podacího lístku z téhož dne.

15. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že banka k dotazu soudu sdělila, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, přičemž na uvedený účet dorazily dne [datum] platba ve výši 20 000 Kč, dne [datum] platba ve výši 18 000 Kč a dne [datum] platba ve výši 6 000 Kč.

16. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný s předchůdkyní žalobkyně elektronicky jednal o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť jí poskytl své osobní údaje. Podle smlouvy o revolvingovém úvěru, jež byla datována dne [datum] a žalovaným nebyla žádným způsobem podepsána, měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky do úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč, jež měl žalovaný vrátit předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem a úroky. Předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož vlastníkem je dle sdělení [právnická osoba]. žalovaný, dne [datum] platbu ve výši 20 000 Kč, dne [datum] platbu ve výši 18 000 Kč a dne [datum] platbu ve výši 6 000 Kč. Na úvěr bylo uhrazeno celkem 74 812,88 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno předchůdkyní žalobkyně oznámením ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum] k vrácení dlužné částky.

17. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Protože předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což také žalovanému oznámila, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

21. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

22. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).

24. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

25. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

26. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne [datum] uzavřena, což potvrdil sám žalovaný, smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (předchůdkyně žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně poplatků a úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

27. Předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

28. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

29. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. V žalobě sice obecně uváděla, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala, ale k žalobě již žádné listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila. Poněvadž předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nezbývá než dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

30. Soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

31. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

32. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, zabýval se tím, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně. Provedeným dokazováním však bylo z listiny předložené žalobkyní prokázáno, že k úvěru byly přijaty platby v celkové výši 74 812,88 Kč, zatímco žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 44 000 Kč. Soudu však nezbývá než konstatovat, že z předložených důkazů nijak neplyne, že by celková částka úhrad (payment) neměla být provedena žalovaným, když poslední úhrada ve výši 47 176,22 Kč byla provedena dne [datum], a tedy ve výši a v datu splatnosti dle faktury VS [var. symbol]. Žalobkyně se pak svojí omluvenou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř., pročež soudu nezbylo než dospět k závěru, že žalobkyně jednoznačně neprokázala, že by se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně jakkoliv obohatil. Soud konstatuje, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně se však svojí neúčastí na jednání konaném dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena.

37. Z uvedeného důvodu tak soud nemohl tvrzený vztah mezi žalobkyní (resp. předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť závazek žalovaného vůči žalobkyni zanikl splněním dluhu. Poněvadž jistina ve výši 44 000 Kč byla zcela uhrazena nejpozději ke dni [datum], je nepochybné, že žalobkyni nevznikl ani nárok na úhradu úroků z prodlení za období od [datum], neboť v té době již byl závazek z bezdůvodného obohacení zapraven.

38. Na základě shora uvedeného tak soudu nezbylo než dospět k závěru, že žaloba nebyla podána oprávněně, pročež ji jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

39. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jenž však náhradu nákladů řízení neuplatňoval.