75 C 225/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 16 880 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 762,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 905,51 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 604,52 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 410,71 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „[právnická osoba] “) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč (dále jen „úvěr“), které žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru převzala, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázala vrátit [právnická osoba] úrok v pevné výši 558 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 490 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 980 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 440 Kč se zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když naposledy uhradila částku 500 Kč dne [datum], ačkoliv splatnost poslední splátky byla dne [datum] a nejpozději tímto dnem byla [právnická osoba] oprávněna požadovat uhrazení celé dlužné částky. EC tak byla oprávněna požadovat úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 6 410,71 Kč, dlužného úroku ve výši 193,81 Kč, dlužného poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 780 Kč, dlužného administrativního poplatku ve výši 864,05 Kč a dlužného poplatku za hotovostní splátky ve výši 1 131,43 Kč. Protože nebyl poskytnutý úvěr řádně uhrazen v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 410,71 Kč od [datum] úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo [právnická osoba] rovněž právo požadovat úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši 6 410,71 Kč a z úroku ve výši 193,81 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení sporné pohledávky pak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 6 410,71 Kč, úroku ve výši 193,81 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 780 Kč, administrativního poplatku ve výši 864,05 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 131,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč, úroků kapitalizovaných ke dni [datum] ve výši 905,51 Kč, úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni [datum] ve výši 1 762,65 Kč a dále od [datum] do zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 604,52 Kč a úroků ve výši 8 % ročně z částky 6 410,71 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně, přesto zůstala sporná pohledávka neuhrazena.

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, [právnická osoba] splnila zákonnou povinnost, jelikož s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a nahlédnutím do registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla [právnická osoba] k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. [právnická osoba] přitom neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze uvedla, že by byla schopna hradit žalobkyni 1 000 Kč měsíčně, pročež navrhla, aby soud rozhodl o lhůtě k plnění dle jejích možností.

5. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum].

6. Z listiny označené jako žádost o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 11 000 Kč na 14 měsíců s tím, že je na mateřské/rodičovské dovolené, což bylo ověřeno složenkami. Příjmy žalované tvoří rodičovský příspěvek ve výši 22 271 Kč a výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 6 960 Kč a žalované jsou prováděny srážky ve výši 200 Kč a na stávající půjčky platí 300 Kč měsíčně. Dále soud z této listiny zjistil, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a má základní vzdělání. Souhrnná výše exekučně vymáhaných dluhů činila 32 000 Kč.

7. Z fotokopie poštovní poukázky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná obdržela od [právnická osoba] částku 16 550 Kč na příspěvek na bydlení, na příspěvek na dítě a na rodičovský příspěvek. Z fotokopie poštovní poukázky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná obdržela od [právnická osoba] částku 27 992 Kč na jednorázový příspěvek na dítě, na příspěvek na bydlení, na příspěvek na dítě a na rodičovský příspěvek.

8. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. [hodnota] včetně předpisu splátek soud zjistil, že [právnická osoba] poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit [právnická osoba] ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. Žalovaná se pak v souvislosti s úvěrem zavázala zaplatit [právnická osoba] celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 440 Kč obsahující úrok ve výši 558 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 490 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 980 Kč. Pro případ, že dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, byla sjednána povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž byl v prodlení, a to za každý den prodlení. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od [právnická osoba] převzala v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.

9. Z přehledu plateb soud zjistil, že na smlouvu o úvěru bylo v období od [datum] do [datum] uhrazeno v hotovosti celkem 9 060 Kč (1 460 Kč + 1 100 Kč + 1 200 Kč + 800 Kč + 400 Kč + 500 Kč + 600 Kč + 1 500 Kč + 1 000 Kč + 500 Kč).

10. Z listiny označené jako tato smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] - seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] vyjádřila vůli postoupit mimo jiné pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která to akceptovala.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo [právnická osoba] oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni.

12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky do [datum]. Výzva byla odeslána dne [datum], což se podává z podacího lístku z téhož dne.

13. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:[právnická osoba] vyjádřila vůli postoupit na žalobkyni, která to akceptovala, pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou. Žalovaná si při uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] převzala od [právnická osoba] v hotovosti částku 11 000 Kč, za což se zavázala vrátit [právnická osoba] částku 20 440 Kč tvořenou jistinou ve výši 11 000 Kč a celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 440 Kč. Částku ve výši 20 440 Kč se pak zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr a předložených složenek. Žalovaná byla na rodičovské dovolené, pobírala dávky na bydlení a na dítě v uváděné výši 22 271 Kč a náklady označila ve výši 10 460 Kč. Bydlela v nájmu, měla vyživovací povinnost k jednomu dítěti a měla exekučně vymáhané dluhy. Na úvěr bylo hrazeno celkem 9 060 Kč v hotovosti.

14. Soud se následně v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Protože [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

18. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

19. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).

21. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

22. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi [právnická osoba], jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující ([právnická osoba]) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.24. [právnická osoba] tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 11 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).25. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.26. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Jak je totiž patrné z žádosti o úvěr a dalších předložených podkladů, [právnická osoba] vycházela v případě žalované pouze z tvrzení, jež jí žalovaná v žádosti uvedla a jež si pouze co do příjmů částečně ověřila. Žalovanou tvrzené příjmy měly činit měsíčně celkem 22 271 Kč měsíčně. Žalobkyně ohledně příjmů žalované předložila složenky, jimiž [právnická osoba] příjmovou stránku žalované ověřila. Soudu však nezbývá než konstatovat, že ze složenek je patrné, že příjmy žalované byly tvořeny toliko dávkami ze sociálního systému státu. Tvrzenými výdaji žalované se pak [právnická osoba] nijak nezabývala. Přestože žalobkyně uváděla, že výdaje žalované [právnická osoba] posuzovala z výpisů z účtu, soudu k prokázání svého tvrzení nepředložila žádný důkaz. Přičemž z žádosti o úvěr bylo zřejmé, že žalovaná měla rovněž další závazky, a to dokonce některé vymáhané exekučně. Tím se však [právnická osoba] nijak nezabývala. Jestliže by tedy [právnická osoba] řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, nemohla by dojít k závěru, že její příjem je dostatečný k úhradě sjednaných měsíčních splátek. Otázkou dále zůstává, zda [právnická osoba] posuzovala i jiné dluhy žalované, o čemž nebyla v předložených listinách žádná zmínka, a přestože žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] provedla lustrace v základních registrech, toto své tvrzení nijak nedoložila. Z předložených listinných důkazů tak nezbývá než dospět k závěru, že žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) neprokázala, že by [právnická osoba] řádně posuzovala úvěruschopnost žalované.27. Jelikož soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.28. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).29. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.30. Poněvadž provedeným dokazováním bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované v hotovosti poskytla finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní ([právnická osoba]) a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená ([právnická osoba], resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 11 000 Kč, již žalovaná zcela nevrátila. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaná [právnická osoba] již uhradila částku 9 060 Kč. Nezbývá tak než konstatovat, že dlužná částka představující bezdůvodné obohacení žalované činí 1 940 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.31. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované (s ohledem na žalovanou uváděnou částku 1 000 Kč měsíčně), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 1 940 Kč zaplatila do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.32. S ohledem na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši 1 940 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o.z. – nikoliv však dříve.33. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 1 940 Kč. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky 14 940 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 762,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 905,51 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 410,71 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 604,52 Kč od [datum] do zaplacení, jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedenou částku žalovaná žalobkyni nedluží, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy o úvěru, a v tomto období nebyla žalovaná ani v prodlení.34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ a stanovil pariční lhůtu přiměřeně vzhledem k možnostem žalované.35. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož převážně procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala.