Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do 60 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jež předmětnou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaná čerpala, po využití práva na navýšení úvěru, úvěr v celkové výši [částka], který měla spolu se smluvním úrokem uhradit do [datum], avšak neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny [částka], smluvního úroku [částka], smluvní pokuty [částka] a úroku z prodlení.
2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud má pro provedeném dokazování za prokázané následující.
5. Žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále též „[Anonymizováno] “) dne [datum] distančně uzavřely smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek [Anonymizováno] poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované uhradit tuto částku spolu s úrokem (celkem [částka] vč. úroku) do [datum]. Žalobkyně netvrdila, že by před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, nepředložila ani neoznačila žádné důkazy v tomto směru, k jednání se nedostavila a nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř. Dle výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], předloženého žalobkyní, žalovaná dne [datum] zaslala z bankovního účtu č. [č. účtu], jenž je veden na její jméno, platbu [částka], jež byla zjevně verifikační platbou sloužící k ověření totožnosti žalované.6. [Anonymizováno] dle výpisu z běžného účtu u [právnická osoba]. z [datum] zaslala dne [datum] na účet žalované částku [částka]. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] došlo dne [datum] k navýšení celkové jistiny úvěru na [částka]. [Anonymizováno] dle výpisu z běžného účtu u [právnická osoba]. z [datum] zaslala dne [datum] na účet žalované částku [částka]. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] došlo ke změně data splatnosti na den [datum] za poplatek [částka].7. [Anonymizováno] dne [datum] vypracovala předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši [částka]. [Anonymizováno] a žalobkyně sepsaly smlouvu o postoupení pohledávek a dopisy z [datum] oznámily žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, žalovaná byla advokátem žalobkyně současně vyzvána k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů. Advokát žalobkyně dle podacího lístku č. [Anonymizováno] podal zásilku za účelem doručení žalované na [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaná nic neuhradila.8. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. [Anonymizováno] a žalovaná se postupně dohodly na poskytnutí úvěru ve výši [částka], který byl postupně poukázán na účet žalované. Žalovaná měla dluh dle smlouvy uhradit do [datum]. [Anonymizováno] a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byl vyzývána k úhradě, ale nic nezaplatila. O posuzování úvěruschopnosti žalobkyně netvrdila ničeho a důkazy k témuž také neoznačila ani nepředložila.9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.10. Společnost [právnická osoba] a žalovaná coby spotřebitelka uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 29. 4. 2024 (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.11. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V předmětné věci žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ. Soudu proto nezbývá než vycházet z toho, že úvěrusvchopnost žalované posuzována nebyla. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech14. Společnost [Anonymizováno] podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce [částka]. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovanou ničeho vráceno. Žalovaná, jenž se o [částka] obohatila na úkor [Anonymizováno], jež svou pohledávku za žalovanou postoupila podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, je tedy povinna tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jejím možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalované soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalované vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soud s přihlédnutím k výši dluhu a k době uplynulé od odeslání výzvy k zaplacení v předmětné věci shledal dobu 60 dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu o zaplacení částky [částka] je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl s určením pariční lhůty v délce 60 dnů od právní moci rozsudku.15. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyně nemá právo na zaplacení smluvních úroků a smluvní pokuty, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k tomuto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyně nemá ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaná se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.16. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaná, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, jež vedla mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Jiné rozhodnutí o nákladech řízení by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalované právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.