8 C 360/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná osoba úvěrový rámec vyčerpala, čímž jí vznikla povinnost úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši [částka] měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci. Osoba žalovaná neuhradila splátku splatnou dne [datum]. Žalobkyně upomínala žalovaného upomínkou ze dne [datum], resp. [datum], nicméně žalovaný již ničeho nezaplatil. Žalobkyně tak využila smluvní možnost zesplatnění celého úvěru, a dopisem ze dne [datum] prohlásila celý dluh za splatný. Dále požadovala úrok z prodlení z částky [částka] od prvního dni po splatnosti [datum] do zaplacení, neboť dosud žalovaný neuhradil z jistiny ničeho. Dle smlouvy měl žalovaný splácel každý měsíc [částka] úrok z úvěru, splatil je 12 splátkami, a samotnou jistinu měl splatit až spolu s poslední splátkou jednorázově, k čemuž odkázala na tabulku umoření. Dále se žalobkyně k výzvě soudu ohledně ověření úvěruschopnosti v části svého doplnění vyjádřila v tom smyslu, že řádně provedla ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, především odkázala na příloh č.[hodnota] smlouvy a předložila listiny s tím, že dále prověřila výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, SOLUS, a to s negativním výsledkem, a dále posuzovala úvěruschopnost za pomoci parametrů doporučení České národní banky (ČNB), a ze statistiky rodinných účtů [právnická osoba] (ČSÚ). Příjmy a výdaje ověřila výpisy z účtu žalované a výplatními páskami za 3 měsíce. Na příjmové stránce měl za prokázané tvrzení o příjmu od zaměstnavatele [právnická osoba], v průměrné výši [částka] měsíčně, a na výdajové stránce s výdaji na bydlení ve výši [částka], vč. dalších závazků žalovaného [částka] vůči žalobkyni, které byly zavřenou smlouvou refinancovány (jednorázové úvěry přitom nezahrnoval do výpočtu, ale „počítal s ním ve skóre spotřebitele“), zjistil sázky [částka], a jednorázové závazky, které mají být splatné v dalším měsíci [částka]. Výsledek posouzení byl pak na základě „skóre“ a finančního zůstatku a algoritmu vyhodnocen tak, že jako maximální výše úvěru byla nabídnuta částka [částka] s měsíční splátkou [částka]. Dále doplnila, že úrok z úvěru 120 % ročně ze možné považovat za obvyklý v rámci nebankovního sektoru, kde nejsou výjimkou ani RPSN přesahující 200 %. Uvedla, že si je vědoma existenci judikatury považující roční úrok 100 % za nemravný, dovolávala se individuální rozhodování soudu, a uvedla, že pokud byla úroková sazba známa žalovanému předem, ten měl možnost si jej porovnat, a dobrovolně a svobodně smlouvu uzavřel, pak nelze úrok 120 % ročně považovat za neobvyklý nebo nepřiměřený.

2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročení jednání, a žalovaná strana se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z listin výpisů z insolvenčního rejstříku, tzv. CRIBIS a SOLUS, bylo zjištěno, že žalovaná osoba neměla záznam v žádném z těchto registrů. Měla jeden pravidelný závazek k věřiteli [právnická osoba], ve výši [částka] měsíčně, který však byl refinancován předmětnou úvěrovou smlouvou.

5. Z listin: výplatní pásky za měsíc 2/2023 – 4/2023, tzv. výpis o posouzení úvěruchopnosti a analýza finanční situace spotřebitele bylo zjištěno, že příjmem žalovaného je mzda od zaměstnavatele [právnická osoba], ve výši cca [částka] v průměru. Z registru REPI pak vyplanulo v rámci ověřování žalobkyni, že žalovaný „extrémně rizikový klient“, nicméně jinak ji z ověřování vyplynulo vlastními postupy, že je možné maximálně poskytnout úvěr ve výši [částka] s celkovou měsíční splátkou ve výši [částka]. Výdaje žalobkyně nijak neověřovala.

6. Z listin: smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], vč. přílohy 1, předsmluvních informací, formulář standardních informací, potvrzení o verifikační platbě povolení k inkasu ([částka]), bylo zjištěno, že účastníci sepsali na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím v elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním (dále jen smlouva). Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované osobě úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] s tím, že bude vyplaceno [částka] na úvěrový účet žalobkyně na předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne [datum] (bod 4.3.b. a c.) a částka ve výši [částka] bude vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu] (bod 4.3.a.). Žalovaný se proti tomu zavázal splácet 12 měsíčními splátkami ve výši [částka] úrok z úvěru ve výši 10 % měsíčně (tzn. 120 % ročně), a to ke každému 15. dni v měsíci s tím, že „s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina“ ([částka]) (bod 5.1). Úvěr je tak sjednán na dobu 12 měsíců se splatností do dne [datum] (bod 4.4). úrok tak odpovídá částce [částka], a celková splatná částka je [částka] (bod 4.9). Z tabulky umoření nicméně nevyplývá tato konstrukce splácení, když je zde vždy uveden sloupec splátky, který je po celých 12 měsíců ve výši [částka], a 12. splátka splatná ke dni [datum] je sice rozepsána na splátku úroku [částka] a splátku jistiny [částka], ale výše splátky úvěru není uvedena ve správné výši [částka], ale ve výši [částka]. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení spotřebitele s úhradou má žalobkyně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (bod 5.3. písm. a) smlouvy). V případě prodlení vyzve žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to na jeho e-mailovou adresu, přičemž první a druhá upomínka budou zpoplatněny každá částkou [částka] (bod 5.4. smlouvy). Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, a v takovém případě se mimo jiné úroky stávají součástí jistiny (bod 5.5. smlouvy). Komunikace měla probíhat na e-mailovou adresu (bod 9.1. smlouvy). Smlouva měla být dle jejího textu uzavřena tak, že žalovaný v klientském účtu odsouhlasí znění smlouvy, a to prostř. zaslaného SMS kódu (bod 10.5. smlouvy). Pro ověření identity je žalovaný dále povinen uhradit žalobkyni verifikační platbu ve výši [částka] ze svého osobního bankovního účtu (bod 10.7. smlouvy). Účinnou se smlouva stává až v okamžiku připsání verifikační platby (bod 10.8. smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. [hodnota] (bod 12.11. smlouvy). Dále z přílohy č.[hodnota] smlouvy („posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) vyplývá, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, jak shora uvedeno.

7. Z listiny potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet [č. účtu] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši [částka] na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně. Z listiny potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet [č. účtu] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši [částka] ve prospěch běžného účtu žalovaného; tj. celkem žalobkyně fakticky žalovanému dal k dispozici částku ve výši [částka].

8. Z listiny upomínky ze dne [datum] (email + písemně) a [datum] (email + písemně) bylo zjištěno, že žalovaná osoba neuhradila část splátky (jistina [částka]) se splatností [datum], žalobkyně ji vyzvala k dodatečné úhradě a současně ji vyúčtovala poplatek za 1. upomínku [částka], resp. za 2. upomínku [částka].

9. Z listiny výzvy k zaplacení se zesplatněním (email + písemně) ze dne [datum], vč. podacího lístku ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně „zesplatnila“ úvěr a vyzvala žalovaného, aby ji celou dlužnou částku [částka] uhradil do [datum].

10. Ze shora vylíčených dílčích skutkových zjištění soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované osoby z tzv. registrů, výpisů z účtu, a výplatních pásek. Příjmem žalovaného je mzda od zaměstnavatele [právnická osoba], ve výši cca [částka] v průměru. Výdaje žalobkyně neověřovala, jediným dalším závazkem byla splátka předchozí smlouvy s žalobkyní. Účastníci sepsali prostředky na dálku dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním. Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované osobě úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] s tím, že bude vyplaceno [částka] na úvěrový účet žalobkyně na předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne [datum] (bod 4.3.b. a c.) a částka ve výši [částka] bude vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu] (bod 4.3.a.). Žalovaný se proti tomu zavázal splácet 12 měsíčními splátkami ve výši [částka] úrok z úvěru ve výši 10 % měsíčně (tzn. 120 % ročně), a to ke každému 15. dni v měsíci s tím, že „s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina“ ([částka]) (bod 5.1). Úvěr je tak sjednán na dobu 12 měsíců se splatností do dne [datum] (bod 4.4). úrok tak odpovídá částce [částka], a celková splatná částka je [částka] (bod 4.9). Z tabulky umoření nicméně nevyplývá tato konstrukce splácení, když je zde vždy uveden sloupec splátky, který je po celých 12 měsíců ve výši [částka], a 12. splátka splatná ke dni [datum] je sice rozepsána na splátku úroku [částka] a splátku jistiny [částka], ale výše splátky úvěru není uvedena ve správné výši [částka], ale ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. [hodnota] (bod 12.11. smlouvy). žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši [částka] na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně. Z listiny potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet [č. účtu] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod 4.3. smlouvy částku ve výši [částka] ve prospěch běžného účtu žalovaného; tj. celkem žalobkyně fakticky žalovanému dal k dispozici částku ve výši [částka]. Žalovaná osoba (uhradila 12 splátek, ale) neuhradila splátku se splatností [datum], resp. její část [částka], což měla být výše celé jistiny splacené spolu se smluvenou splátkou úroku ve výši [částka] (celkem tak 12. splátka ve výši [částka]). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného, aby zaplatil jistinu dodatečně. Následně žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou, aby ji celou dlužnou částku uhradila do [datum].

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), když sice ověřila příjmy žalovaného v průměrné výši necelých [Anonymizováno], nicméně smluvní závazek žalovaného spočíval v tom, že měl splácet splátku 11 měsíců ve výši [částka], ovšem 12. splátka měla být zaplacena ve výši [částka], na což příjmy žalovaného zcela zjevně nepostačovaly. Soud odhlédne od samotné skutečnosti, že shora zjištěná forma sjednání splácení úvěru je zcela nestandardní nejen v porovnání s ostatními ať již bankovními nebo nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, ale dokonce i v poměrech praxe samotné žalobkyně, která je soudu z vlastní činnosti známa, a dokonce, že ani listinné podklady (tabulka umoření) nejsou správně vyplněné, a může dojít k zmatení spotřebitele (žalovaného), jaké jsou jeho povinnosti splácet, když po celou dobu je sloupec „splátky úvěru“ ve výši [částka], vč. poslední 12. splátky (a ostatně i dle tvrzení žalobkyně, splátka úroku ve výši [částka] byla k [datum] žalovaným zaplacena). Soud vyjde jednoduchou matematickou úvahou ze závěru, že za situace, kdy žalobkyně ověřila příjem žalovaného cca [částka] měsíčně, poskytla mu spotřebitelský úvěr se splátkou ve výši [částka] měsíčně, a je přitom zcela bez významu, že předchozích 11 splátek bylo ve výši [částka]. Není nijak odůvodněno, že by snad žalobkyně mohla předpokládat, že do konce splatnosti úvěru se žalovanému podaří příjem či majetek navýšit na téměř [částka], aby byl schopen spotřebitelský úvěr řádně splatit. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. [adresa] rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016. Soud se proto dále nezabýval platností sjednaného úroku, nicméně ani v tomto směru nelze než uvést, že úrok 120 % ročně považuje za neplatný pro rozpor s dobrými mravy.13. Vyplacená částka žalované osobě, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Vzniká zde proto povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud žalovaná osoba nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.); k tomu srov shora. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (jako ochuzený) poskytla žalované (jako obohacené) toliko částku [částka] a žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka] (12 x [částka]), k vrácení nezbývá žádná částka, který by představovala bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku a neexistenci bezdůvodného obohacení žalobu celou zamítl.14. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější než žalobkyně. Z obsahu spisu se nicméně nepodává, že by žalovanému jakékoli náklady vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.