Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše [částka] spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení 2,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek [název] uzavřela dne [datum] smlouvu o [název] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] na sdělené číslo účtu. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit, ale dostala se do prodlení. V poslední upomínce ze dne [datum] byl úvěr zesplatněn (jistina [částka], úrok [částka]). Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „dle tvrzení žalované o příjmech a výdajích“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, což ale není dle vlastních slov schopna doložit. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení předvolání vykázáno, neomluvila se ani nepožádala o odročení jednání, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin označené jako [název] č. [hodnota] ze dne [datum], jejichž součástí byly obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listiny nejsou opatřeny podpisem žalované, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky (potvrzení kodem). Na základě uvedených smluv předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši [částka] s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami (první ve výši [částka]) dle vyúčtování v „zákaznickém účtu“ a sms a emailové zprávě, a to vč. úroku 200 % ročně. Součástí smluv je rovněž ujednání o možnosti zesplatnit úvěr v celé výši při prodlení spotřebitele a smluvní pokuta z dlužné částky jistiny v prodlení 0,1 % denně.
5. Z výpisů z účtu předchůdce žalobkyně [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] zaslala na její účet částku ve výši [částka], a předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované dne [datum] částku ve výši [částka]. Sjednaná částka tedy byla žalované poskytnuta.
6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky po „zesplatnění“ s tím, že k tomuto dni jistina činí [částka]. Odeslání této výzvy žalované nicméně soud nemá za prokázané.
7. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] vč. podacího lístku má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzývala žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů s tím, že odeslána byla výzva dne [datum].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.
9. Žalobkyně v žalobě ani netvrdí ani neprokazuje, že při sjednání úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy žalovaného nebo jeho výdaje z hlediska posouzení jeho úvěruschopnosti.
10. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované. Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně, resp. předchůdkyně, vycházela ze sdělení žalované o příjmech a výdajích, a další skutečnosti kontroly úvěruschopnosti nebyly doloženy. Soud ani nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba]) sepsali smlouvu o [název] č. [hodnota] ze dne [datum] prostředky komunikace na dálku, na základě které byla žalované vyplacena částka ve výši [částka] na účet, který žalovaná sdělila. Ke dni [datum] činila dlužná „jistina“ částku ve výši [částka], ze které dále neuhradila žalovaná ničeho, a to ani na základě výzvy odeslané dne [datum] s uloženou lhůtou 3 dnů.
11. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost [právnická osoba] v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).
12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o [název] úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet [název] úvěr, který ostatně nesplácela.
13. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 201614. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky ([částka], k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, který soud odvozuje od lhůty 3 dny ode dne doručení výzvy ze dne [datum], doručené osobě žalované ve smyslu § 573 o.z. se lhůtou do dne [datum] Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).15. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce [částka] (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná byla úspěšná v částce [částka] (zamítnutá část úroku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 57,47 %, a žalovaný v rozsahu cca 42,53 %. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka]. Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které představují cca 14,94 % poměrného úspěchu žalobkyně z částky [částka], jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x [částka] (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).