Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše [částka] spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou osobou smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla bezhotovostně částku ve výši [částka], a osoba žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku navýšenou o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas. Žalobkyně žádala kromě jistiny i přiznání zákonného úroku z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka].
2. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud proto jednal bez účasti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř., a z předložených důkazů zjistil následující skutečnosti.
3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci sepsali po vzájemném jednání na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalované osobě částku ve výši [částka] a žalovaná osoba se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka], a to do [datum]. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal při prodlení se splacením zápůjčky, tato činila 0,1 % denně z dlužné částky, a ujednání o výši nákladů na upomínání (písemná výzva k úhradě á [částka]). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.
4. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o pracovních, příjmových a jiných poměrech a nahlížela do relevantních databází, a to za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Zjištěné údaje měly být zaevidovány do tzv. zákaznické karty, kterou ovšem žalobkyně nepředložila, žádné konkrétní zjištění ohledně poměrů žalované neuvedla, a na dodatečnou výzvu soudu sdělila, že nic doplňovat nebude.
5. Z výpisu z účtu ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované osobě dne [datum] částku ve výši [částka] v souladu s listinou smlouvy o zápůjčce.
6. Z předžalobní výzvy zástupce z řad advokátů ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně osobu žalovanou vyzvala k úhradě žalovaného dluhu do 3 dnů a dne [datum] byla tato zásilka také odeslána.
7. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou osobou probíhala jednání, na jejímž základě vznikla dne [datum] listina označená jako smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalované osobě poskytnuta bezhotovostně zápůjčce ve výši [částka]. Zápůjčku měla žalovaná osoba splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka] do [datum], ovšem dodnes nevrátila ničeho. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní zjištění ohledně poměrů osoby žalované, která měla dle vlastních tvrzení zkoumat v rámci zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, nepředložila ani tzv. zákaznickou kartu, které se ve svých tvrzení dovolávala, a na dodatečnou výzvu soudu sdělila, že nic dále doplňovat nebude.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.
9. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka] ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 201610. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení ([částka], k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 3 dny ode dne doručení výzvy ze dne [datum], doručené osobě žalované dne [datum] ve smyslu § 573 o.z., s tím, že splatnost závazku proto určil na [datum]. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).11. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce [částka] (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná osoba byla úspěšná v částce [částka] (zamítnutá část jistiny, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, a úrok z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalovaná proto byla procesně úspěšnější, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.