Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše [částka] spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným dne (neuvedeno) a smluvní pokuty. Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy na dálku prostřednictvím internetových stránek [název].[název] [název] cz poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka] s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku spolu příslušenstvím formou denních splátek ve výši 1,07 % z vyplacených „tranší“ spolu s poplatkem 1,99% z vyplacené „tranše“. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] dne [datum] vyplacením na bankovní účet, ale jelikož řádně nesplácel sjednanými splátkami, žalobce vypověděl smlouvu dne [datum]. K uvedenému dni měl být žalobní nárok ve výši [částka] (sestávající z nesplacené jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] za 90 denní (neuvedené) období. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ke kontrole úvěruschopnosti žalobce uvedl obecně jakým způsobem může eventuálně postupovat, s tím, že zjistil z tvrzení žalovaného, že jeho příjem je v ověřené výši [částka], a dále lustrací v tzv. registrech (CNCB, IR, CEE), což ovšem nedoložil, a na dodatečnou výzvu soudu žalobní tvrzení ani důkazy, kterých se dovolával, nedoplnil. Dále navrhl, pokud soud nebude mít smlouvu za řádně uzavřenou, aby byl přiznán nárok z bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil nijak.
3. Soud nařídil jednání k projednání žaloby na den [datum], ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, žalobce se omluvil, aniž by požadoval odročení jednání, a žalovaný se neomluvil, ani nepožadoval odročení jednání, proto soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.
4. Soud se shora uvedených skutečností zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků na dálku na internetových stránkách [název] sepsána dne [datum] listina nazvaná smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena bezhotovostně částka ve výši [částka]. Mělo jít o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši až [částka], který mohl být čerpán postupně až do dne [datum], a žalovaný měl úvěr splatit spolu s dalšími poplatky prostřednictvím denních splátek (první splátka splatná dne [datum]) vždy ve výši uvedené v tzv. klientské sekci na internetových stránkách žalobce spolu s úrokem 1,066 % denně (tj. cca 389 % ročně), až do celkové splatnosti úvěru [datum] (zjištěno z listin: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru z [datum] + údaje o poskytovateli + vop + sazebník + předpis denních splátek). Žalobce však neprokázal, že před uzavřením úvěru ověřil údaje sdělené žalovaným především ohledně jeho příjmů ve výši [částka] (ne/zjištěno z listin: tzv. autorizace ověření totožnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. (č. [hodnota]), obecné principy posuzování a filozofie tzv. identifikované příjmy), a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a k nařízenému jednání se nedostavil, proto nemohl být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalovaný nicméně poskytnutou částku ve výši [částka] nevrátil, a to ani na výzvu žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky emailem ze dne [datum] (zjištěno z listiny „terminaton email“ se zesplatněním (výpovědí) smlouvy a výzvou ze dne [datum]), ani výzvě zástupce z řad advokátů, která byla žalovanému odeslána dne [datum] (zjištěno z listiny výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a potvrzení ze dne [datum]).
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-449/13 Consumer Finance proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka] -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
12. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně disponuje. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně po žalovaném jejich doložení požadovala. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
13. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši [částka], dospěl soud k závěru, že se žalovaný v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od prokazatelné výzvy k okamžitému zaplacení (email ze dne [datum]), ve zbývající části požadovaných nároků soud žalobu naopak zamítl.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když poměrně úspěšnější v řízení byla strana žalovaná (úspěch žalobkyně ve výši jistiny [částka], resp. úspěch žalované ve výši jistiny [částka], vždy navýšené o příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.