8 C 62/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 17 450,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřeného mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] a smluvní pokuty ve výši 225,76 Kč. Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 75 800 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku spolu příslušenstvím formou denních splátek ve výši dle obchodních podmínek od 2.2.2024 do 25.6.2025. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč dne [datum] vyplacením na bankovní účet, ale jelikož řádně nesplácel sjednanými splátkami, žalobce vypověděl smlouvu dne [datum]. K uvedenému dni měl být žalobní nárok ve výši 17 450,46 Kč (sestávající z nesplacené jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 164,99 Kč, poplatek za službu „informační sms servis“ ve výši 28,80 Kč, smluvní úrok ve výši 8 987,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 225,76 Kč za období [datum] až [datum]). Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 8 462,76 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kontrole úvěruschopnosti žalobce uvedl obecně jakým způsobem může eventuálně postupovat, s tím, že zjistil z tvrzení žalovaného, že jeho příjem je v ověřené výši [částka], a dále lustrací v tzv. registrech (CNCB, IR, CEE), což ovšem nedoložil, a na dodatečnou výzvu soudu žalobní tvrzení ani důkazy, kterých se dovolával, nedoplnil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil nijak.

3. Soud nařídil jednání k projednání žaloby na den [datum], ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, žalobce se omluvil, aniž by požadoval odročení jednání, a žalovaný se neomluvil, ani nepožadoval odročení jednání, proto soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

4. Z předložených listin nazvaných autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, a tzv. identifikovaných příjmů má soud za zjištěné, že žalobce pracoval s tvrzenými údaji o poměrech žalovaného, kdy zaznamenal, že žalovaný uvedl měsíční příjem [částka], a žalobce „ověřil příjem ve výši [částka] “, dále že žalobce uvedl měsíční výdaje ve výši [částka] a žalobce spočetl minimální výdaje ve výši [částka]. Z předložené listiny „výpisu“ a „identifikovaných příjmů“ není z ničeho zřejmé, jak žalobce „ověřil“ tvrzené příjmy, na výzvu soudu před jednáním k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k těmto skutečnostem žalobce nijak nereagoval a k prvnímu jednání ve věci se nedostavil, proto soud nemá za prokázané, že žalobce ověřil uvedené příjmy, ani žalobce nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.

5. Z listin smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vč. údajů o poskytovateli, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 75 800 Kč, který mohl být čerpán postupně až do dne [datum], a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s dalšími poplatky prostřednictvím denních splátek (první splátka splatná dne [datum]) vždy ve výši uvedené v tzv. klientské sekci na internetových stránkách žalobce www.flexifin.cz spolu s úrokem 1,016 % denně (tj. cca 370 % ročně), až do celkové splatnosti úvěru [datum]. RPSN činila 2 067,36 %. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, sazebník. Z těchto listin a ze souhlasu se zpracováním osobních údajů však pro věc samou nebylo zjištěno ničeho.

6. Z listiny přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, má soud za zjištěné, že bylo žalovanému vyplaceno 8 000 Kč na bankovní účet sdělený ve smlouvě č. [č. účtu] dne [datum].

7. Z listiny výzvy ze dne [datum] (termination email) má soud mimo jiné za zjištěné, že emailem vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení všech dlužných částek.

8. Z listin předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala opětovně písemně prostřednictvím zástupce z řad advokátů k úhradě žalovaného dluhu ve lhůtě 3 dnů.

9. Soud se shora uvedených skutečností zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků na dálku na internetových stránkách flexifin.cz sepsána dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena bezhotovostně částka ve výši 8 000 Kč. Mělo jít o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši až 75 800 Kč, který mohl být čerpán postupně až do dne [datum], a žalovaný měl úvěr splatit spolu s dalšími poplatky prostřednictvím denních splátek (první splátka splatná dne [datum]) vždy ve výši uvedené v tzv. klientské sekci na internetových stránkách žalobce spolu s úrokem 1,016 % denně (tj. cca 370 % ročně), až do celkové splatnosti úvěru [datum]. RPSN činila 2 067,36 %. Žalobce však neprokázal, že před uzavřením úvěru ověřil údaje sdělené žalovaným především ohledně jeho příjmů ve výši [částka], a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a k nařízenému jednání se nedostavil, proto nemohl být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalovaný nicméně poskytnutou částku ve výši 8 000 Kč nevrátil, a to ani na výzvu žalobkyně k zaplacení celé dlužné částky emailem ze dne [datum], ani výzvě zástupce z řad advokátů, která byla žalovanému zaslána [datum].

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti I. B. a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka] -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

17. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně disponuje. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejich přezkum nebyl žádným způsobem doložen a z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně po žalovaném jejich doložení požadovala. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.

18. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 8 000 Kč, dospěl soud k závěru, že se žalovaný v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od prokazatelné výzvy k okamžitému zaplacení (email ze dne [datum]), ve zbývající části požadovaných nároků soud žalobu naopak zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když poměrně úspěšnější v řízení byla strana žalovaná (úspěch žalobkyně v celkové výši 9 031,28 Kč, resp. úspěch žalovaného v celkové výši 9 735,87 Kč, vždy vč. příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.