Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 36 800 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi ním a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 10.8.2023. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobci i souhrnný poplatek ve výši 19 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve splátkách 500 Kč týdně. Žalovaná zaplatila částku 2 200 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o úvěru ze dne 10.8.2023 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, jejím předmětem byla půjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 000 Kč v týdenních splátkách 500 Kč. Výzvou ze dne 11.10.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil jí na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 36 800 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 16 800 Kč a příslušenství. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 19 000 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila tak 95 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru je ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 19 000 Kč, žalovaná na dluh uhradila 2 200 Kč. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích přiznal proto žalobci jistinu ve výši 17 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15.10.2024 dle ust. § 1970 o.z., neboť žalovaná je s úhradou v prodlení. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce neměl ve věci převážný úspěch a žalovaná ke k nákladům řízení nevyjádřila.