Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 200 Kč od 4.11.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení 34 182,87 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20.12.2022, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba].Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.12.2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byla půjčka ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 181 Kč v 78. splátkách splatnými vždy ke konci splátkového období ve výši 593 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.7.2024. Výzvou ze dne 31.10.2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí půjčky. Půjčka činila 24 000 Kč, za poskytnutí půjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatky ve výši 22 181 Kč, tedy poplatky za poskytnutí půjčky činily 92 % jistiny. Dle ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy nadto byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 92 % jistiny půjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele.Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 24 000 Kč, žalovaný uhradil na dluh dle tvrzení žalobce částku 9 800 Kč. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě v části dlužné jistiny ve výši 14 200 Kč, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o.z.Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci převážně úspěšný nebyl, a žalovaný se k nákladům řízení nevyjádřil.