Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 91/2024

Soud: Okresní soud v Ústí nad OrlicíDatum rozhodnutí: 31. 10. 2024Č. j.: 10 C 91/2024-27Samosoudkyně: JUDr. Věra BartůňkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 1. 4. 2025Předmět řízení: O zaplacení 15 360 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSUO:2024:10.C.91.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1.6. do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 5 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 1.6.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 676 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut dne 26.1.2023 na základě smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný prostřednictvím webové stránky žalobce [Anonymizováno] vyplnil registrační formulář, kde vyplnil své osobní údaje a heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Žalovaný se rovněž zavázal poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti a zaplatit částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného.

2. Žalobce dále uvedl, že žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla schválena ze strany žalobce po ověření jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný rovněž poskytl výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní pásky. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena 26.1.2023 pod číslem [hodnota]. Ve stejný den žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč: Podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet úvěr každý měsíc nejpozději k 25. dni příslušného měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění celého úvěru k datu 19.2.2023 a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Žalovaný dluh nezaplatil.

3. S ohledem na uvedené žalobce uplatnil po žalovaném k zaplacení nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, dále smluvní pokutu podle odst. 4.2. písm. c) smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 1 360 Kč, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny 10 000 Kč za období od 1.6.2023 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do 15. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, uplatnil žalobce dále právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 14 000 Kč od 1.6.2023 do zaplacení.

4. Usnesením ze dne 28.srpna 2024, č. j. 10 C 91/2024-23 soud vyzval žalovaného, aby ve lhůtě do 10 dnů soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.

6. V projednávané věci se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky sporu platně uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. 26.1.2023.

7. Podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je poskytovatel při uzavření smlouvy o úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li spotřebitel úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

8. K neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 věta první občanského zákoníku je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele brání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/2018.

9. Předloženými listinnými důkazy ze strany žalobce bylo prokázáno jeho tvrzení o tom, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím komunikace na dálku dne 26.1.2023. Před uzavřením smlouvy samotné zaslal žalovaný žalobci fotokopii průkazu své totožnosti a výpisy z účtu č. [č. účtu], na který byla zaslána dne 26.1.2023 ze strany žalobce jistina úvěru ve výši 10 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána potvrzením o provedení transakce.

10. Z předložených výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že se jedná o běžný účet vedený u [právnická osoba].. Z předložených výpisů z banky za srpen, září a říjen 2022 je zjevné, že nemohlo být postaveno najisto přesvědčení žalobce o tom, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalobce důrazně neposoudil příjmy a výdaje žalovaného. Soud proto v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 uzavřel, že smlouva o úvěru mezi účastníky sporu nebyla platně uzavřena (§ 86 odst. 1 věta 2. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

11. V projednávané věci žalobce prokázal, že ve prospěch účtu žalovaného poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je žalovaný povinen vrátit žalobci jistinu úvěru podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 1.6.2023 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši soud shledal důvodný podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., § 2. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobce z titulu neplatně uzavřené smlouvy o úvěru zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl ve věci úspěch ve výši 65 %, žalovaný pak ve výši 35 %. Soud tedy přiznal žalobci 30 % nákladů řízení. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč, 30 % nákladů představuje částku 676 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací