Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 20 000 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 16 500 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 36 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 26. 8. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 11. 2024. žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle smlouva má pak žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, a to za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky. V žalobě dále žalobce uvedl, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. K ověření uvedených údajů žalovaný poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a současně byl také ověřen jako majitel bankovního účtu. Následně byl žalovanému zřízen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu žalobce zaslal návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný podepsal pomocí zaslaného SMS kódu odeslaného na jeho mobilní telefon. Následně žalobce vyplatil žalovanému úvěr dne 26. 8. 2024, a to na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, a to ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní upomínku.
2. Okresní soud v Ústí nad orlicí vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2025, č.j. EPR [Anonymizováno] -5, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. V něm žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 8. 2024. Žalovaný na smlouvu ničeho neuhradil. Žalovanému byly doručovány výzvy k úhradě částky přesahující 76 000 Kč. Žalovaný se domnívá, že smlouva nebyla uzavřena platně. I v podnikatelských vztazích se uplatní korektiv dobrých mravů. V úvěrové smlouvě je ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení. Byť úvěrová smlouva užívá slovo poplatek, je nepochybné, že jeho účelem je plnit funkci úroku. Ujednaný poplatek je ve své podstatě odměnou, a proto je na místě na něj nahlížet jako na úrok. Z porovnání poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a celkové částky k úhradě 34 000 Kč (bez prodlení) vyplývá, že poplatek představuje 70 = částky poskytnuté na pouhých 70 dnů. Dle statistik ARAD České národní banky činily úrokové sazby úvěru poskytovaných domácnostem – živnostníkům - v srpnu 2024 v průměru 7,08 %. Vedle poplatku byly dále sjednány poplatky z prodlení pro případ prodlení s úhradou splátek a byla sjednána i smluvní pokuta. Žalovaný považuje ujednání o poplatku za absolutně neplatné a zároveň za neoddělitelné od ostatního obsahu úvěrové smlouvy, neboť bez tohoto ujednání by pravděpodobně k uzavření smlouvy vůbec nedošlo.
3. Žalovaný při jednání doplnil, že žalobce neprokázal, že by došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Žalovaný se přihlásil do portálu, nicméně popírá, že by uzavřel právě tuto úvěrovou smlouvu. Rovněž verifikační platba nic neprokazuje. Žalovaný potvrdil, že na jeho účet byla skutečně připsána částka 20 000 Kč. Tuto částku žalovaný žalobci nevrátil. Žalovaný je drobným živnostníkem, žalobce se poskytováním úvěrů živí. Žalovaný poukázal na nerovné postavení účastníků. Žalobce vystupoval jako profesionál. Žalovaný by měl být chráněn z titulu slabší strany jako drobný podnikatel. Žalovaný je v zaměstnaneckém poměru, IČ používá pouze pro přivýdělečné práce. V loňském roce vykázal zisk ve výši 50 000 Kč, v letošním roce nemá zisk žádný.
4. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil, o odročení z důležitého důvodu nepožádal.
5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi účastníky byla dne 26. 8. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru číslo [hodnota], na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy tato částka byla ještě téhož dne vyplacena žalovanému na jeho účet č. [č. účtu]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru (od 26. 8. 2024) do jeho úplného splacení dne 3. 11. 2024, a to v pěti splátkách po 6 800 Kč, opakujících se každých 14 dní počínaje od 8. 9. 2024. Úvěr měl být zaplacen do 3. 11. 2024 a doba jeho trvání byla tedy 70 dní. Poplatek za každý den čerpání úvěru byl sjednán ve výši 1 % denně z úvěrované částky za každý den čerpání úvěru nezávisle na již splacené části úvěru. V případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Smlouvou byly sjednány také úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru (při prodlení do 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru) a ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru (při prodlení trvajícího více než 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru). Současně byla sjednána i další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 26. 8. 2024 č. [hodnota] a z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 8. 2024).
6. Dne 19. 3. 2025 pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby. Touto výzvou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru v celkové výši 62 184 Kč, a to ve lhůtě tří dnů (na označený bankovní účet), a zároveň také k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 14 229,60 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).
7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1978 odst. 1 o. z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle § 1800 odst. 2 o. z., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumní důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
8. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle § 587 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Při posuzování právních vztahů mezi podnikateli je třeba vycházet nejen z právní úpravy, ale také ze související soudní judikatury, a to například z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019. V něm soud vyslovil závěr, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba, podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel, fyzická osoba, smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.
11. V souzené věci byla mezi účastníky jakožto podnikateli uzavřena smlouva o úvěru, v níž se také každý z účastníků prezentuje jako podnikatel. Již z postavení žalobce jako podnikatele poskytujícího úvěry je zřejmé, že v této oblasti je profesionálem. Naopak žalovaný, byť vystupuje také jako podnikatel, však profesionálem v oblasti úvěrů a podobných finančních produktů zjevně není, neboť dle údajů živnostenského rejstříku je předmětem jeho podnikání zámečnictví a obráběčství. Pokud by žalovaný byl rovněž profesionálem ve finančním oboru, zcela jistě by neuzavřel zjevně nevýhodnou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal hradit tzv. poplatek (ve skutečnosti úrok) ve výši 1 % denně z půjčené částky bez závislosti na výši splacené části úvěru. Takto sjednaný úrok totiž představuje úrok ve výši 365 % ročně z původně půjčené sumy (tj. částku 20 000 Kč), což je pro dlužníka extrémně nevýhodné. Je tedy zcela zjevné, že žalovaný v této smlouvě vystupoval jako slabší strana a je třeba se zabývat platností takto uzavřené smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a odkazované judikatury.
12. Úrok sjednaný v úvěrové smlouvě ve výši 365 % ročně bez ohledu na splácení jistiny úvěru je podle názoru soudu zcela excesivní a vybočuje z rámce běžně sjednávaných úroků, nejen s ohledem na svou výši, která několika násobně převyšuje obvyklé úrokové sazby peněžních ústavů, ale zejména i kvůli tomu, že výše úroku nijak nereaguje na výši skutečně dlužné částky, která se postupným splácením snižuje. Kromě toho úrok je také nazýván jako poplatek, čímž se zastírá skutečná funkce této platby, kterou je cena za půjčení peněz. Takové ujednání je zjevně v rozporu s dobrými mravy a je třeba jej hodnotit jako absolutně neplatné. Žalovanému byla předložena smlouva, jejíž podmínky nemohl nijak ovlivnit. Postavení žalovaného se v daném případě velmi blíží postavení spotřebitele, přičemž pohlížet na podnikatele jako na spotřebitele není dle výše zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyloučeno. Přestože oba účastníci jednali jako podnikatelé, bylo postavení žalovaného slabší a smluvní podmínky výrazně nevyvážené v jeho neprospěch. Žalobcem stanovený úrok (označovaný jako poplatek za poskytnutí úvěru) nejen svou výší, ale hlavně svým charakterem, značně vybočuje z rámce akceptovatelných podmínek. Soud proto danou smlouvu o podnikatelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
13. Jelikož žalobce na základě neplatné smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 26. 8. 2023 vyplatil žalovanému na jeho účet téhož dne částku 20 000 Kč je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Jelikož žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobce také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž výše jím požadovaných úroků je zcela v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Žalobu ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit také částku 16 500 Kč se souvisejícím zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 z.ř. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný.