Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20 000 Kč od 9.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4 700 Kč, částku 217 Kč a částku 2 940 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 043 Kč do tříd dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12.3.2024 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 22 940 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 10.11.2022 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 10.5.2023. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč . žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku 24 600 Kč spolu s příslušenstvím do 8.6.2023. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou. Právní předchůdce žalobce provedla schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a následně dílčí smlouva o postoupení pohledávek na základě níž byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce po žalovaném touto žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 940 Kč a náklady spojené v uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 208,22 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 700 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci nezaplatil ani na základě upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinným.
3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Zást. žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil, neomluvil se, o odročení jednání nepožádal.
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne 10.11.2022. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 24 600 Kč do 10.12.2022, přičemž zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN činila 1 141,2%. Délka splatnosti úvěru byla sjednána na 30 dnů. Z dodatku č. 6 ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] uzavřeného mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 10.5.2023 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na prodloužení splatnosti úvěru ke dni 8.6.2023. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byly převedeny na účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to dne 10.11.2022. Ze společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10.11.2023. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 19.2.2024.
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jak jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.
8. Dle § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
9. S ohledem na to, že žalobce řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru činila 20 000 Kč, žalovaný na dluh ničeho neuhradil, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení (výrok I.). Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru byla žaloba ve zbývající části, co do úroku, úhrad za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty zamítnuta (výrok II.).
10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný. Soud při hodnocení úspěchu a neúspěchu ve věci přihlédl i k žalobcem požadovanému příslušenství. Žalobce byl ve věci úspěšný v 72%, ve 28% byl úspěšný žalovaný. Soud tedy žalobci přiznal práno na náhradu nákladů řízení ve výši 44%. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 918,- Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300,- Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900,- Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300,- Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100,- Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení by činily 2 370 Kč, 44% pak činí 1043 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 043 Kč dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.