Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 59 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 900 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 57 036 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 734,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 59 900 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. uzavřel s žalovaným dne 2. 3. 2017 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do příslušených registrů. Dále prověřil historii běžného účtu žalovaného za 12 měsíců zpětně s tím výstupem, že žalovaný má dostatečný příjem a stav účtu, aby mohl úvěr hradit. Žalovaný byl právnímu předchůdci žalobce znám jako spolehlivý klient, který svoje smluvní závazky plní. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena správně, když žalovaný od dubna 2017 do srpna 2024 své závazky vesměs plnil, kdy poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena ke dni 21. 8. 2024. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 004 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 4. 2017. Dále se žalovaný zavázal platit měsíčně pojistné ve výši 150 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto došlo k jeho zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce podanou žalobou požaduje zaplacení částky 57 036 Kč jako jistiny úvěru částky 2 864 Kč jako poplatků. Dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalovaným dne 29. 3. 2017 bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 004 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 3. 2026. Úrok byl sjednán ve výši 11,60 % ročně, RPSN činila 12,42 %. Úvěr byl poskytnout za účelem konsolidace úvěrů u [právnická osoba]. a jednoho úvěru u spol. [Anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce upomenul žalovaného o zaplacení splátky úvěru po splatnosti dopisem ze dne 30. 5. 2020, 30. 7. 2024 a 30. 11. 2024. Z důvodu porušení podmínek úvěrové smlouvy řádně hradit dohodnuté splátky byl úvěr prohlášen za splatný (zjištěno z dopisu ze dne 1. 1. 2025). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek ze dne 19. 2. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 3. 2025. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2025 (zjištěno z výzvy a podacího archu).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2 395 o.z., tj. vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce, pak nelze přehlédnout, že se jednalo o konsolidační úvěr zejména týkající se poskytnutých úvěrů ze strany právního předchůdce žalobce. Soud pak nemá pochybnost o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy nelze odhlédnout od faktu, že úvěr byl poskytnut v dubnu 2017 a k jeho zesplatnění z důvodu neplacení dohodnutých splátek došlo až ke dni 1. 1. 2025. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce. Žalovaný tak žalobci nyní dluží celkem částky uvedené ve výroku I., když s jejich zaplacením je v prodlení. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanová vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého závazku v prodlení, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení uvedených částek soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
6. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 396 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle 11 odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 3 500 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 10 500 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 1 350 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 450 Kč). Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 2 488,50 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 16 754,50 Kč je žalovaný povinen nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.