Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% od 11.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 56 188,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 841,69 Kč, úrok 21,69 % ročně z částky 49 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4.4.2024 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 105 188,88 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16.7.2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Právní předchůdce žalobce před uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřeny doklady zaznamenanými v zákaznické kartě. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 61 652 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47 241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,69 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.4.2023. Ke dni 10.12.2021 činila dlužná jistina částku 49 000 Kč a dlužný poplatek částku 61 652 Kč. Po tomto datu nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 105 188,88 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 49 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 56 188,88 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 841,69 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 011,65 kč, úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 49 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 49 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.
3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s..ř.).
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16.7.2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal dále za poskytnutý úvěr zaplatit poplatek ve výši 58 943 Kč, skládajícího se z úroku ve výši 47 241 Kč, částky za zpracování 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení 10 202 Kč. Celková dlužná částka tak činila 110 652 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobci splácet v měsíčních splátkách po 5 270 Kč, přičemž poslední splátka činila 5 252 Kč. RPSN činila 13 455%. žalobce předložil dále žalovaným podepsanou zákaznickou kartu, v níž jsou zaznamenány údaje o žalovaném (čistý měsíční příjem, příjem domácnosti, měsíční výdaje). Tyto údaje měly být ověřena výplatními páskami (tyto však soudu předloženy nebyly). Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný neuhradil na shora uvedenou smlouvu o úvěru ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29.9.2023. Žalovanému byla odeslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15.2.2024 a podacího lístku).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč na dobu celkem 21 měsíců, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 58 943 Kč. RPSN bylo vyčísleno na 13 455 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 86 % ročně, když v době uzavření smlouvy byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 7,67 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).
7. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (když tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.
8. S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 49 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.
9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný.