Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 5. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 27 754,08 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 11. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Mezi ověřované dokumenty patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/ podnájemní smlouva. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 16 745 Kč, skládající se z kapitalizovaných úroků ve výši 9 563 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a splácení ve výši 3 277 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 489 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Žalovaný zaplatit celkem 2 000 Kč. žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27 754,08 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 13 754,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 288,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 161,67 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), neboť žalobce s tímto postupem projevil souhlas. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.).
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 10. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou zaplatit žalobci úrok ve výši 9 563 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] splácení 3 277 Kč a částku 1 500 kč za zpracování úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit doplňkové pojištění ve výši 2 405 Kč. celkovou částku ve výši 31 745 Kč se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách ve výši 489 Kč, přičemž poslední splátka činí 449 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. Žalobce předložil kartu zákazníka, v níž jsou vyplněny údaje o žalovaném – jeho vzdělání, příjem, příjem ostatních členů domácnosti. Tato karta je žalovaným podepsaná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smlouvy a ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 7. 2024. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 31. 10 2024 (zjištěno z upomínky a podacího lístku).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 15 840 Kč (plus 2 405 Kč pojištění). Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu jednoho roku a devíti měsíců činily více jak 106 % jistiny, RPSN bylo vyčísleno na 162,48 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 86 % ročně, když v době uzavření smlouvy v říjnu 2022 byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,69 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).
7. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalované (když tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.
8. S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli úspěch ve věci jen částečný.