Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 300 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 55 075,99 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. byla dne 26. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 1 522 Kč. Za poskytnutí úvěru se dále zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 26. 12. 2023. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně splácen, došlo k jeho zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 21 788,71 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 962,71 Kč, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 10 500 kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 967,43 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovostním režimu ve výši 3 857,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku vyčísleného od 27. 12. 2023 do 1. 9. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 962,31 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 9. 2024 ve výši 3 860,22 Kč. žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě upomínek.
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.
3. Soud jednal dle § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, o odročení jednání nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno.
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba]. a žalovaným bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 10. 2022. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobci úrok ve výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatek za možnost splácet úvěr v hotovosti ve výši 5 400 Kč. žalovaný se celkovou částku ve výši 55 776 Kč zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem částku 15 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 10. 2024. žalovanému byla odeslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku).
5. Žalobce pak ve svém vyjádření uvedl, že právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu. Tyto listiny však žalobce nemá k dispozici. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před podpisem smlouvy o úvěru, jsou úplné a pravdivé.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na dobu celkem 14 měsíců, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 25 776 Kč. Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu 14 měsíců dosahovaly téměř výše jistiny úvěru. Dle ust. § 1813 věty první z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoké poplatky, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).
8. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Nicméně z předloženého vyjádření žalobce vyplývá, že tento nemá k dispozici listiny, které by prokazovaly, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost řádně zkoumal. Žalobce pak řádně tvrdí, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tyto skutečnosti není schopen soudu prokázat. Smlouva o úvěru by pak byla absolutně neplatná i dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru10. S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byla žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 15 700 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný. Soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.