Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 169/2026

Soud: Okresní soud v Ústí nad OrlicíDatum rozhodnutí: 25. 8. 2026Č. j.: 17 C 169/2026-16Samosoudkyně: Mgr. Kristýna NetkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 11. 2026Předmět řízení: o 39 610 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSUO:2026:17.C.169.2026.1
náklady řízenízástavní právoneplatnost smlouvyodročenílhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, co do částky 20 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 610 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal zaplacení částky 39 610 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy, kterou s žalovanou uzavřel dne 22. 9. 2024, a na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 010 Kč, a to po započtení splátek ve výši 10 400 Kč.Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 22. 9. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 526,67 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobce ověřoval totožnost žalované (fotografie občanského průkazu žalované a rodného listu žalované). Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované a ověřil příjem žalované (žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Žalovaná opakovaně čerpala i jiné úvěry (výpis z účtu žalované). Žalobce úvěr ke dni 22. 2. 2025 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 22. 2. 2025). Žalobce poukázal na účet č. [č. účtu] dne 22. 9. 2024 částku 10 000 Kč a dne 28. 9. 2024 částku 20 000 Kč (potvrzení o provedených platbách). Účet č. [č. účtu] je účtem žalované (zpráva [právnická osoba]. ze dne 20. 7. 2026). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2025).Z potvrdenie o podaji obyčajnej zásielky ze dne 13. 8. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, dodatku č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 a přílohy č. 14 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 nebyl zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení této věci.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru. Protože žalobce jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, byl žalobce povinen splnit povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a mimo jiné posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Žalobce však neprokázal, že úvěruschopnost žalované náležitě posoudil. Předložení tabulky zjištěných údajů nepostačí a z výpisu z účtu žalované vyplynuly pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy, neboť jsou zde evidovány různé příchozí platby z úvěrů (opakovaně [právnická osoba] [Anonymizováno]), proto bylo třeba, aby žalobce obsáhleji doložil, jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalované. Z účasti u jednání se žalobce omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soudu proto nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 22. 9. 2024 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro absenci náležitého prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu. Žalobce prokázal, že poskytl žalované částku 30 000 Kč, v řízení tvrdil, že žalovaná na dluh uhradila 10 400 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 19 600 Kč (30 000 – 10 400). Ve zbývající části, co smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení (když žalobci nenáleží ani zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.I co do určení splatnosti zbývající části dluhu soud aplikoval ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu). Protože byla žalovaná v řízení nekontaktní a nebylo možné zjistit, jaká je doba splatnosti přiměřená jejím možnostem, stanovil soud splatnost dluhu ve standardní třídenní lhůtě k plnění.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací