Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 800 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 025,38 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřel dne 9. 8. 2024. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5 800 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 115,42 Kč, smluvního úroku ve výši 7 042,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 67,26 Kč.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 9. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému částku do výše 5 800 Kč, a to za úrok ve výši 1,016 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo vyčísleno na 1 759,09 %, pro případ prodlení sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náhradu účelně vynaložených nákladů či zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], příloha: předpis denních splátek, všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele). Žalobce poukázal dne 9. 8. 2024 na účet žalovaného částku 5 800 Kč [Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému), sdělení [právnická osoba]. ze dne 20. 3. 2026]. Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného (výpis o posouzení úvěruschopnosti, seznam identifikovaných příjmů, popis prověřování úvěruschopnosti) a ověřoval totožnost žalovaného (fotografie občanského průkazu žalovaného, autorizace ověření totožnosti).Žalobce žalovaného k úhradě upomínal prostřednictvím e-mailu (upomínka ze dne 9. 12. 2024). Žalobce vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu (předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2025, podací lístek ze dne 21. 5. 2025).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 5 800 Kč. Dle úvěrové smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 1,016 % denně (v přepočtu 370,84 % ročně), RPSN bylo vyčísleno na 1 759,09 %. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů (paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání, či také zpoplatněné upomínky), zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu.Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku v přepočtu 370,84 % ročně, když v době uzavření smlouvy (srpen 2024) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 8,81 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výší naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit takto nepřiměřeně vysoký úrok a také poplatek za vyplacení tranše úvěru, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (obecná tabulka zjištěných informací bez dalšího nepostačí, aby bylo náležitě prokázáno, že úvěruschopnost posouzena byla, nad to z tabulky identifikovaných příjmů vyplynuly pochybnosti, zda jsou zde obsaženy skutečné příjmy či například jsou zahrnuty i příjmy z jiných úvěrů a zápůjček) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, bezdůvodně obohatil. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč, žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 800 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části, co do poplatku za vyplacení tranší úvěrů, smluvního úroku, smluvní pokuty a poměrné části zákonného úroku z prodlení, byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 45 %, žalovaný z 55 %, žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 10 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.