Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 225 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy do posledního dne v měsíci, počínaje dubnem 2026, pod ztrátou výhody splátek s tím, že nejprve bude hrazeno na dlužnou jistinu, následně na úroky z prodlení a poté na náklady řízení.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 999 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., dne 19. 12. 2023, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. za první měsíc čerpání úvěru ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty za období od 20. 4. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 3 199 Kč a zákonného úroku z prodlení.Žalovaná požádala o splátkový kalendář, neboť hradí i další dluhy.Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěrový limit do částky 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 536,06 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 7 000 Kč (sdělení [právnická osoba]. ze dne 4. 2. 2026). Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2023). Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované a ověřoval totožnost žalované (řidičský průkaz žalované, občanský průkaz žalované, tabulka žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 19. 4. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 4. 2024). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba]. a žalobcem). Postoupení bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrzení o odeslání zásilky).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, žalovaná uzavření takové smlouvy nijak nesporovala, soud proto vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 7 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně. Tuto smlouvu je však třeba dle ust. § 588 o.z. posoudit jako absolutně neplatnou, když celková finanční náročnost představovaná roční procentní sazbou nákladů (RPSN) byla vyčíslena na 5 536,06 %, přičemž jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy byla posouzena roční procentní sazba nákladů již ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či ve výši 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze dlužnou jistinu. V řízení bylo zprávou banky prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 7 000 Kč, soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pak byla žaloba co do smluvního úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty zamítnuta.Dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, když má soud za to, že žalovaná není schopna uhradit celý dluh najednou, avšak v takto vysokých splátkách bude schopna dluh splnit. Zároveň určení splátek nebude žalobci na újmu, když lze očekávat úhradu dluhu v blízkém horizontu přibližně roku a půl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 54 %, žalovaná z 46 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 315 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 815 Kč, část náležející žalobci ve výši 8 % proto činí 225 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.Výrok III je odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.