17 C 296/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 75 174,03 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze čtyř úvěrových smluv, a to částky 23 876,46 Kč s kapitalizovanými úroky a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2017, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, na který žalovaný uhradil celkem 30 377,98 Kč, když žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 23 626,46 Kč a úvěrových poplatků ve výši 250 Kč. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 7 117,94 Kč s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, na který žalovaný uhradil celkem 31 053,26 Kč, když žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 6 867,94 Kč a úvěrových poplatků ve výši 250 Kč. Žalobce se také domáhal zaplacení částky 5 957,50 Kč s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 16. 3. 2011, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný čerpal celkem částku 90 261 Kč a uhradil částku 112 441,39 Kč, když žalovaná částka zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 560 Kč. Konečně se žalobce domáhal zaplacení částky 38 222,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dluhu ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 29. 9. 2016, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, následně byl úvěrový limit zvýšen na částku 40 000 Kč, přičemž žalovaný čerpal celkem částku 56 029,07 Kč a hradil částku 28 165,70 Kč, když žalovaná částka zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 1 000 Kč. K poučení soudu žalobce uvedl, že si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplnil, k čemuž předložil obsáhlé vyjádření.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je svobodný živý muž a není fyzická osoba, s návrhem obchodní smlouvy podmíněně souhlasí a žádá doložit originál platné úvěrové smlouvy podepsané mokrým inkoustem, doložit pravost dluhu účetnictvím žalobce, že požadované peníze byly fyzickým majetkem žalobce, doložit z účetnictví žalobce kdy a jakým způsobem vznikl dluh, prokázat, že jde o skutečné peníze kryté zlatem, doložit platnou licenci ČNB, doložit žalovaným podepsaný písemný souhlas, že je majetkem a lze zpracovávat jeho osobní údaje a že o něm lze rozhodovat, doložit pravomoci a kompetence soudu, a doložit, že se právní fikce [Jméno žalovaného] vyvázala z československého občanství.

3. Žalovaný s účastí na jednání podmíněně souhlasil za předpokladu, že mu budou v jím stanovené lhůtě doloženy všechny jím požadované podklady. Protože k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží (ust. § 41a odst. 2 o.s.ř.), a protože se žalovaný z účasti u jednání řádně a včas neomluvil a o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Žalobce vzal žalobu zčásti zpět, když po podání žaloby došlo k úhradě ve výši 1 400 Kč, kterou žalobce započetl zčásti na úroky a zčásti na jistinu. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil (výrok I).

5. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutkové okolnosti.

6. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 16. 3. 2011 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem bylo vydání kreditní karty s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč s tím, že úvěr je úročen úrokovou sazbou zveřejňovanou žalobcem v oznámení o úrokových sazbách. Za žádosti o čerpání úvěru ke kreditní kartě bezhotovostním převodem bylo zjištěno že žalovaný požádal o čerpání částky 20 000 Kč bezhotovostním převodem na vrub úvěrového účtu a ve prospěch jiného označeného účtu. Z potvrzení o vydání osobní kreditní karty ze dne 8. 4. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný převzal označenou kreditní kartu. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 1. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil právo na odstoupení od smlouvy a uvedl všechny kreditní karty na stoplist. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 15. 3. 2018 bylo zjištěno, že tímto zesplatňujícím výpisem měla nastat úplná splatnost závazků žalovaného ve výši 21 310,28 Kč.

7. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 6. 6. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který měl být čerpán do 19. 6. 2016, přičemž čestně prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 30 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016 bylo zjištěno že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 15,5 % ročně se splátkou 649 Kč a čerpáním do 19. 6. 2016. Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 6. 6. 2016. Z interního účetního dokladu bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016 byla zúčtována dne 6. 6. 2016.

8. Z žádosti o vydání osobní kreditní karty ze dne 29. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že je ženatý, bydlí jako nájemník a dosahuje pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč, stejné údaje žalovaný uvedl i v žádosti o zvýšení celkové výše úvěru na osobní kreditní kartě ze dne 27. 10. 2016. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 29. 9. 2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí kreditní karty s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč za úrokovou sazbu ve výši 21,99 % ročně. Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 29. 9. 2016. Z dodatku ke smlouvě o osobní kreditní kartě ze dne 27. 10. 2016 bylo zjištěno, že byla sjednána změna úvěrového limitu, a to na částku 40 000 Kč. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 1. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil právo na odstoupení od smlouvy a uvedl všechny kreditní karty na stoplist. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 15. 3. 2018 bylo zjištěno, že tímto zesplatňujícím výpisem měla nastat úplná splatnost závazků žalovaného ve výši 42 987, 21 Kč.

9. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 25. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, který měl být čerpán do 19. 8. 2017, přičemž čestně prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 30 000 Kč a ostatní příjem činí 20 000 Kč, jeho výdaje spojené s bydlením činí 1 500 Kč a ostatní výdaje 300 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl osobní úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 12 měsíců za úrok ve výši 16 % ročně se splátkou 4 918 Kč a čerpáním do 19. 8. 2017. Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 25. 7. 2017. Z interního účetního dokladu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2017 byla zúčtována dne 25. 7. 2017.

10. Výši úrokových sazeb soud zjistil z oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 1. 7. 2017, oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 1. 9. 2016, oznámení žalobce o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 27. 4. 2016 a oznámení žalobce ze dne 4. 3. 2011. Smluvní podmínky soud zjistil z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele účinných od 1. 11. 2016, podmínek k osobním kreditním kartám účinným od 1. 1. 2011, sazebníku žalobce pro všechny segmenty platného od 9. 2. 2018, podmínek osobních kreditních karet účinných od 28. 7. 2015 a všeobecných obchodních podmínek účinných od 4. 12. 2019.

11. Z periodických výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] ze dne 17. 12. 2015 až ze dne 17. 8. 2017 byly zjištěny platby připsané a odepsané na tento účet a částečné úhrady žalovaného na jeho dluhy. Také bylo zjištěno, že na tento účet žalovaného nebyly připisovány pravidelné příjmy ze mzdy či jiné výdělečné činnosti, příjmy na účtu jsou z velké části tvořeny nahodilými a nepravidelnými vklady v hotovosti od různých osob ([jméno FO], [jméno FO]), a to v různých výších. Z otisků z registru bylo zjištěno, že žalobce lustroval žalovaného v registrech BRKI/NRKI a Solus, přičemž lustrací ze dne 25. 7. 2017 zjistil jeden existující obchod mimo [Anonymizováno] s jednou neuhrazenou splátkou v historii kontraktu a jeden ukončený obchod mimo [Anonymizováno] (ukončený 28. 8. 2014) s žádným neuhrazeným počtem splátek v historii. Lustrací ze dne 27. 10. 2016 žalobce zjistil jeden existující obchod mimo [Anonymizováno] s jednou neuhrazenou splátkou v historii kontraktu a jeden ukončený obchod mimo [Anonymizováno] (ukončený 28. 8. 2014) s žádným neuhrazeným počtem splátek v historii. Lustrací ze dne 29. 9. 2016 žalobce zjistil jeden existující obchod mimo [Anonymizováno] s jednou neuhrazenou splátkou v historii kontraktu a jeden ukončený obchod mimo [Anonymizováno] (ukončený 28. 8. 2014) s žádným neuhrazeným počtem splátek v historii. Lustrací ze dne 6. 6. 2016 žalobce zjistil jeden existující obchod mimo [Anonymizováno] s jednou neuhrazenou splátkou v historii kontraktu a jeden ukončený obchod mimo [Anonymizováno] (ukončený 28. 8. 2014) s žádným neuhrazeným počtem splátek v historii. Nedatovanou lustrací žalobce zjistil jeden ukončený obchod mimo [Anonymizováno] s žádnou neuhrazenou splátkou v minulosti. Z předložených fotografií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobce disponoval občanským průkazem žalovaného a ověřoval jeho totožnost.

12. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí registrační číslo [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval osobní poměry žalovaného, které zjistil tak, že žalovaný je ženatý, bydlí v bytě od roku 2000 jako nájemník, jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 30 000 Kč a má ostatní měsíční příjmy ve výši 20 000 Kč, u žalobce má celkem pět dalších financování, přičemž výše nesplacených jistin činí více jak 100 000 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí registrační číslo [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval osobní poměry žalovaného, které zjistil tak, že žalovaný je rozvedený, bydlí v bytě od roku 2000 jako nájemník, jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 30 000 Kč, u žalobce má celkem tři další financování, přičemž výše nesplacených jistin činí více jak 100 000 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí registrační číslo [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval osobní poměry žalovaného, které zjistil tak, že žalovaný je ženatý, bydlí v bytě od roku 2000 jako nájemník, jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 35 000 Kč, u žalobce má celkem čtyři další financování, přičemž výše nesplacených jistin činí více jak 100 000 Kč.

13. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení spisové značky KSPA [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce žalobou uplatněné nároky přihlásil také do insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému.

14. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhů a upozornil jej na možnost řešení záležitosti soudní cestou.

15. Žalovaný ve svém vyjádření uváděl, že žádá doložit různé skutečnosti. Avšak toto vyjádření je pouze obecné, neuvádí žádné konkrétní důkazy, které by soud měl provést. K jednání, na kterém by soud žalovanému poskytl příslušné poučení o nutnosti konkrétně označit navrhované důkazy k jejich provedení a k prokázání případných tvrzení se však žalovaný nedostavil, přičemž soud není povinen toto poučení poskytovat ani jinak (srov. například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Proto k návrhům žalovaného nebylo prováděno žádné dokazování.

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (smlouva ze dne 16. 3. 2011) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (smlouvy ostatní). Soud věc posoudil také dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (smlouva ze dne 25. 7. 2017) a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (smlouvy ostatní).

17. Dle ust. § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

18. Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle ust. § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

20. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Co se týká smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 16. 3. 2011, vzal soud nárok žalobce v tomto rozsahu za prokázaný a odůvodněný. Žalobce v řízení náležitě prokázal, že tvrzenou smlouvu s žalovaným uzavřel a v jakém rozsahu žalovanému peněžní prostředky poskytl. Bylo také prokázáno, že žalovaný poskytnuté prostředky čerpal, i že na poskytnutý úvěr částečně hradil. Také bylo prokázáno, že byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného, v době uzavření této smlouvy byl žalovaný úvěruschopný. Soud proto žalobě v této části vyhověl, když byla prokázána i sjednaná úvěrová sazba a účtované poplatky, a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 5 957,50 Kč spolu s poplatky, úroky a zákonným úrokem z prodlení (ust. § 369 obch. zák.)., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení.

22. Nárok žalobce byl prokázán a odůvodněn i co se týká nároků požadovaných ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2016. Žalobce v řízení náležitě prokázal, že s žalovaným tuto smlouvu uzavřel, prokázal také, že peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč žalovanému skutečně poskytl. I v případě této úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost a z provedeného prověření vyvodil adekvátní závěry. Proto i v této části soud návrhu žalobce vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 7 117,94 Kč s poplatky, úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení.

23. Co se týká smluv následujících, má soud za to, že žalobce sice prověřoval úvěruschopnost žalovaného, prováděl prověřování v poměrně širokém rozsahu (dotazy v příslušných registrech, přehled příjmů a výdajů žalovaného), avšak z provedených zjištění učinil nepřiměřený závěr, když jako profesionál, odborník ve svém oboru, žalovanému další úvěry neměl poskytnout. V době čerpání těchto úvěrů již žalovaný měl sjednán jeden další finanční produkt u jiného poskytovatele, v době minulé je pro něj evidován jeden další finanční produkt s prodlením se splátkou (ač s minimálním prodlením a dlužnou částkou v minimální výši, v celkovém kontextu je třeba tuto skutečnost brát v potaz). Vedle toho žalovaný čerpal u žalobce minimálně čtyři další úvěrové produkty s (v poměru k udávaným příjmům, které nebyly ověřovány!) poměrně vysokou nesplacenou dlužnou částkou. Nejvěrohodnější přehled o hospodaření žalovaného však podávají výpisy z jeho běžného účtu. Ještě v převážné většině roku 2015 bylo hospodaření žalovaného kladné, následně však byla po většinu sledovaného období bilance žalovaného na účtu záporná (čerpán povolený kontokorent). Také je třeba přihlédnout k tomu, že na účet nebyly připisovány žádné částky, které by svědčily o tom, že jsou pravidelným příjmem žalovaného, naopak byly na účet připisovány v různých časových obdobích a od různých osob různé platby (v naprosto odlišné, vyšší, výši, než byl udávaný příjem žalovaného). Proto má soud za to, že nejpozději od 29. 9. 2016 již žalobce neměl žalovanému další úvěrový produkt poskytovat, neboť již v té době nastaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své dluhy. Poskytl-li žalobce žalovanému další úvěrové produkty, zcela jistě se nejedná o zodpovědné financování. A proto je třeba smlouvu o osobní kreditní kartě ze dne 29. 9. 2016 (ve znění dodatku ze dne 27. 10. 2016) hodnotit ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, a to z důvodu, že žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Jako absolutně neplatnou je (ve stejném kontextu) třeba shledat i smlouvu o úvěru ze dne 25. 7. 2017, a to dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (i zde se jedná o neplatnost absolutní, což vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Proto byl žalovaný v případech nároků vyplývajících z těchto dvou smluv povinen žalobci vrátit toliko poskytnutou jistinu, tedy to, oč se skutečně obohatil. Ze smlouvy ze dne 29. 9. 2016 byla žalovanému uložena k zaplacení částka 27 863,37 Kč a ze smlouvy ze dne 25. 7. 2017 byla žalovanému uložena k zaplacení částka 19 422,02 Kč (jedná se o výsledné částky po odečtení úhrad od skutečně poskytnutých prostředků). Ve zbývající části byla žaloba právě pro absolutní neplatnost těchto úvěrových smluv zamítnuta. Žalovanému pak tyto částky nebyly uloženy k zaplacení ani se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaný dosud s úhradou v prodlení není (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Námitky žalovaného na skutkovém a právním posouzení věci nemohou ničeho změnit. Pro posouzení není rozhodující, jakým inkoustem byly smlouvy podepsány, nýbrž podpis žalovaného jako takový, kterým jsou rozhodné dokumenty opatřeny (nad to žalovaný nesporoval to, že listiny jsou skutečně opatřeny jeho podpisem, tedy nesporoval pravost předložených listin). Co se týká požadavků na prokázání, že poskytnuté peníze byly fyzickým majetkem žalobce, jaké služby, nebo činnosti jím byly hrazeny, kdy a jakým způsobem vznikl daný dluh a že jde o skutečné peníze kryté zlatem, uvádí soud, že se jedná o požadavky nepřiměřené, některé nesouvisející s předmětem řízení a ve věci nerozhodné. Co se týká poskytnutých finančních částek, jednalo se o finanční částky, se kterými žalobce volně disponoval, když je žalovanému poskytnul. K tomu, jaké služby nebo činnosti měly být úvěrem hrazeny poté soud uvádí, že bylo mezi stranami sjednáno poskytnutí úvěru (kontokorentního úvěru), žádná ze stran tedy neměla smluvní povinnost řešit, resp. dokládat na co konkrétně měly a mohly být poskytnuté finanční prostředky použity (i kdyby se pak jednalo o účelový úvěr, byla by tato povinnost na straně žalovaného, nikoli na straně žalobce). K námitce krytí daných částek zlatem, soud uvádí, že žalovaný bez dalšího směšuje pojem peníze s pojmem oběživo (bankovky a mince) a pojmem vklady domácností a bank, kdy tato povinnost (co do krytí zlatem) byla co do oběživa např. za Rakousko – Uherska a v současné době ani není na českých bankovkách krytí zlatem či jinými aktivy uvedeno. Nicméně žalovaný prostředky čerpal primárně bezhotovostně a následně je i bezhotovostně splácel. Pravomoc soudu k vyřízení a rozhodnutí věci pak vyplývá ze zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který je v současné době platným a účinným procesním předpisem. Proto soud ani jedné z námitek žalovaného nepřisvědčil.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud k částečnému zpětvzetí nepřihlížel, neboť se jednalo pouze o nepatrnou část předmětu řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný z 80 %, žalovaný z 20 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 60 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 008 Kč, z částky 20 700 Kč za 5 úkonů právní služby po 4 140 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba, účast na dvou jednáních) dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 800 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč a dvou paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 2 400 Kč jako náhrady za promeškaný čas 16 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 2 858 Kč jako náhrady cestovného (ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět při dvou cestách po 196 km a průměrné spotřebě vozidla 4,3 l NM na 100 km) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 5 829,18 Kč. Celková náhrada nákladů činí 36 595 Kč, část náležející žalobci proto činí 21 957 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.