Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 225 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 22 500 Kč jako tří neuhrazených splátek úvěru, a to ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno]., dne 29. 8. 2023.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 29. 8. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na dobu 12 měsíců, které se žalovaný zavázal uhradit pravidelnými měsíčními splátkami úroku ve výši 7 500 Kč s tím, že s poslední splátkou je splatná také poskytnutá jistina. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, RPSN byla vyčíslena na 435,03 % (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.[hodnota]). Předsmluvní a standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty (předsmluvní informace). Z účtu č. [č. účtu] označeného jménem žalovaného byla na účet č. [č. účtu] poukázána dne 29. 8. 2023 částka 1 Kč. Z účtu č. [č. účtu] byla na účet č. [č. účtu] poukázána dne 29. 8. 2023 částka 50 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023, předávací protokol č. [hodnota] k [Anonymizováno] smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2024 a soupis pohledávek [Anonymizováno]). Žalovaný byl o postoupení pohledávky žalobci vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení dluhu). Právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě upomínal (upomínka č. [hodnota] ze dne 5. 11. 2023, upomínka odeslaná prostřednictvím e-mailu). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (upomínka k nesplácení ze dne 20. 7. 2025, upomínka k nesplácení ze dne 5. 1. 2026). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 8. 4. 2024, podací lístek).Platebním rozkazem ze dne 26. 6. 2024, č. j. [spisová značka], bylo žalovanému uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 51 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady řízení (platební rozkaz ze dne 26. 6. 2024, č. j. [spisová značka]), a to jako dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně (tj. 180 % ročně), RPSN byla vyčíslena na 435,05 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Úplata za poskytnutí peněžních prostředků, úrok ve výši 15 % měsíčně, když v době uzavření smlouvy (srpen 2023) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,57 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je úplatou zcela nepřiměřenou, neboť téměř dvacetkrát přesahuje tuto průměrnou výši úrokových sazeb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Celkovou finanční nákladnost úvěru určuje hodnota roční procentní sazby nákladů, která byla vyčíslena na 435,05 %. Jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy byla Nejvyšším soudem posouzena roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či Ústavním soudem roční procentní sazby nákladů ve výši 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na naprosto nepřiměřenou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků (hodnocenou výší úroku a zároveň objektivním kritériem – roční procentní sazbou nákladů, která násobně přesahuje výši sazby Nejvyšším soudem prohlášené jako nepřiměřené), má soud za to, že je třeba smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce dne 29. 8. 2023 hodnotit v souladu s ust. § 588 o.z. jako absolutně neplatné právní jednání, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).Na tom nic nemění ani skutečnost, že o nárocích z totožné smlouvy již bylo částečně rozhodnuto. Dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odst. 2 jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. V původním řízení byl vydán platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno, a který nabyl právní moci. Toto rozhodnutí však nezakládá vázanost v následném řízení pro zhodnocení platnosti či řádnosti uzavření smlouvy, neboť tyto skutečnosti nehodnotí ani ve výroku ani v odůvodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011) a z platebního rozkazu je nelze ani jinak dovozovat.Protože soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva, ze které se žalobce svých nároků domáhá, je absolutně neplatným právním jednáním, byl žalovaný povinen z této smlouvy hradit toliko to, oč se bezdůvodně obohatil. Žalovaný proto není povinen hradit úrok sjednaný v této absolutně neplatné smlouvě a soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok III je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.