Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 5 420 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky 19 420 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., dne 25. 9. 2023, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalované. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 5 420 Kč.Žalovaná požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 521,29 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce ověřoval totožnost žalované (fotografie občanského průkazu žalované). Prověřoval také úvěruschopnost žalované (žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Z výpisů z účtu za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná dosahovala pravidelného měsíčního příjmu (příchozí úhrada „[právnická osoba], [Anonymizováno] “) ve výši asi 18 000 Kč až 21 000 Kč, čerpala také další úvěry či o ně žádala (opakovaně [právnická osoba], [právnická osoba]., opakovaně [právnická osoba], opakovaně [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) a také vynakládala nemalé peněžní prostředky na sázky (položky [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno].). Právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 25. 1. 2024 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 25. 1. 2024).Účet č. [č. účtu] je účtem žalované, na účtu banka eviduje příchozí platby v různých částkách, není proto možné jednoznačně odpovědět, zda byly v období od uzavření smlouvy do zesplatnění úvěru provedeny platby ve výši 10 000 Kč na účet žalované (zpráva [právnická osoba].).Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci (nedatovaná smlouva o postoupení pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, potvrzení o odeslání zásilky).Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 4. 2025 do 31. 7. 2025 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru společnosti [právnická osoba] nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení této věci.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč. Protože se jednalo o úvěr poskytovaný podnikatelem spotřebiteli, byl právní předchůdce žalobce povinen v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru prověřit úvěruschopnost žalované a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil, že úvěruschopnost žalované byla náležitě prověřena. S tím však nelze souhlasit. Právní předchůdce žalobce disponoval výpisy z účtu žalované za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, které podávají nejvěrohodnější obraz o hospodaření žalované. Z výpisů z účtu žalované pak vyplynulo, že žalovaná (i jen v jednom měsíci) čerpá velké množství dalších úvěrů a zároveň v oblasti financí vykazuje rizikové chování (sázky). To vše při relativně nízkém příjmu. Proto má soud za to, že důvodné pochybnosti o schopnosti žalované plnit své dluhy vyvstaly a právní předchůdce žalobce neměl s žalovanou úvěrovou smlouvu uzavírat. Smlouvu o úvěru ze dne 25. 9. 2023 je proto v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru třeba hodnotit jako absolutně neplatnou a žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu.Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované jistinu ve výši 10 000 Kč. Tuto skutečnost však nijak neprokázal. Soud v souladu s důkazním návrhem žalobce vyžádal zprávu banky o příchozích platbách na účtu žalované, banka však tuto informaci nebyla schopna poskytnout. O tom byl žalobce soudem vyrozuměn ještě před nařízením jednání, kdy soud vyzval žalobce k doplnění důkazu o poskytnutí peněžních prostředků žalované. Této výzvě však žalobce nevyhověl. Jestliže se pak žalobce omluvil z ústního jednání, znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto příslušné poučení za účelem unesení důkazního břemene. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Protože žalobce neprokázal, jaká částka byla žalované ze smlouvy o úvěru skutečně poskytnuta, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. V části, ve které se žalobce domáhal smluvního úroku, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve zbývající části pak z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem o tom, jaká částka byla žalované skutečně poskytnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení se však vzdala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků.