Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 050 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,50 % ročně od 30.10.2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 18 392 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28585,36 Kč, úroku 21 % ročně z částky 12767,97 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 600,08 Kč za dobu od 30.10.2012 do 27.9.2023 a úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 12767,97 Kč od 28.9.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 050 Kč od 30.10.2012 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 23 442 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou půjčku. Tvrdila, že spolu dne 30.3.2011 žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], (dále předchůdce) uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl v hotovosti 22 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit do 23.5.2012 formou 60 týdenních splátek po 674 Kč spolu s poplatkem 18 392 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když provedl vyhodnocení informací požadovaných od žalovaného. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když uhradila toliko 16 950 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 na žalobkyni, která se tak po žalovaném nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny 12 767,97 Kč, poplatku 10 674,03 Kč, kapitalizovaného úroku 28 585,36 Kč (úrok ve výši 21% ročně z částky 12 767,97 Kč od 26.3.2013 do 27.9.2023), kapitalizovaného úroku z prodlení 10 600,08 Kč (úrok z prodlení 7,5% ročně z částky 12 767,97 Kč od 30.10.2012 do 27.9.2023), úroku ve výši 21% ročně z částky 12 767,97 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a příslušného úroku z prodlení z částky 12 767,97 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).
4. Z předložených listin soud zjistil následující:
5. Dle zákaznické karty žalovaný požádal dne 30.3.2011 předchůdce o půjčku ve výši 22 000 Kč, přičemž mu sdělil, že žije s rodiči, má již půjčku u předchůdce, nemá vyživovací povinnost, nevlastní vozidlo, je nezaměstnaný, jeho příjem z podpory dosahuje 8 500 Kč a jeho výdaje včetně úhrady splátek půjčky dosahují 3 236 Kč. Uvedené přitom bylo doloženo výměrou podpory a SIPO.
6. Podle smlouvy o půjčce a smluvních podmínek spolu předchůdce a žalovaný dne 30.3.20211 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce žalovanému zavázal poskytnout 22 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem 18 392 Kč skládajícím se z úroku 2 809 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 180 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 11 403 Kč, celková dlužná částka tak dosahovala 40 392 Kč. Úhrada přitom byla dohodnuta formou pravidelných 60 týdenních (7denních) splátek po 674 Kč, resp. 626 Kč u splátky poslední. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně smlouvy. Tato listina má povahu formuláře, v němž jsou vypsané příslušné údaje rukou, a je opatřena podpisy zástupce předchůdce a žalovaného, čímž zároveň žalovaný potvrdil, že téhož dne smluvenou částku od předchůdce převzal. Smluvní podmínky byly otištěny na zadní straně smlouvy, nebyly však opatřeny podpisem stran. V čl. 1 smluvních podmínek byla určena RPSN 63,91%. Čl. 3 smluvních podmínek pak upravuje možnost odstoupení stran od výše uvedené smlouvy a čl. 8 upravuje právo předchůdce na úhradu celého dluhu, pakliže žalovaný neuhradí příslušnou splátku.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 a soud zjistil, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 21.9.2023 smlouvu, na jejímž základě došlo mimo jiné k postoupení pohledávky předchůdce z výše uvedené smlouvy za žalovaným na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení a příslušného podacího lístku plyne, že dne 27.10.2023 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení uvedeném shora.
9. Dle předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku zaslala žalobkyně dne 4.6.2024 v této věci předžalobní upomínku.
10. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav:
11. Dne 30.3.2011 požádal žalovaný předchůdce o půjčku ve výši 22 000 Kč, přičemž mu sdělil, že žije s rodiči, má již půjčku u předchůdce, nemá vyživovací povinnost, nevlastní vozidlo, je nezaměstnaný, jeho příjem z podpory dosahuje 8 500 Kč a jeho výdaje včetně úhrady splátek půjčky dosahují 3 236 Kč. Uvedené přitom bylo doloženo výměrou podpory a SIPO.
12. Dne 17.12.2006 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce poskytl 22 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 18 392 Kč skládajícím se z úroku 2 809 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 180 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 11 403 Kč, celková dlužná částka tak dosahovala 40 392 Kč. Úhrada přitom byla dohodnuta formou pravidelných 60 týdenních (7denních) splátek po 674 Kč, resp. 626 Kč u splátky poslední. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně smlouvy. Tato listina má povahu formuláře, v němž jsou vypsané příslušné údaje rukou, a je opatřena podpisy zástupce předchůdce a žalovaného. Smluvní podmínky byly otištěny na zadní straně smlouvy, nebyly však opatřeny podpisem stran. V čl. 1 smluvních podmínek byla určena RPSN 63,91 %. Čl. 3 smluvních podmínek pak upravuje možnost odstoupení stran od výše uvedené smlouvy a čl. 8 upravuje právo předchůdce na úhradu celého dluhu, pakliže žalovaný neuhradí příslušnou splátku. Žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko 16 950 Kč.
13. Dne 21.9.2023 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, na jejímž základě došlo mimo jiné k postoupení pohledávky předchůdce z výše uvedené smlouvy za žalovaným na žalobkyni. Toto postoupení poté bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným žalobkyní dne 27.10.2023.
14. Dne 4.6.2024 žalobkyně zaslala žalovanému v této věci předžalobní upomínku.
15. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. ve znění do 31.12.2011 a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 24.2.2013 (dále ZSÚ)
16. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
17. Ust. § 658 odst. 1 o.bč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
18. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
19. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.
20. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.). v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.
21. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.
22. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.
23. Z § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Pokud však smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění dané informační povinnosti je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.
24. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. má poté, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
25. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Předchůdce uzavřel se žalovaným dne 30.3.2011 platně smlouvu o půjčce, když předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a žalovanému daného dne poskytl 22 000 Kč, žalovaný se je pak zavázal předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem. V případě této smlouvy se však jednalo o smlouvu formulářovou, do níž byly příslušné údaje vepsány rukou, a která označuje za svou nedílnou součást Smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy (formuláře). Tyto smluvní podmínky přitom nejsou opatřeny podpisem žalovaného.
26. S ohledem na výše uvedené se proto soud dále zabýval platností smlouvy o půjčce, resp. přípustností takto sjednaného poplatku ze smlouvy, když se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.
27. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 40 392 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel / právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, a to zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva je tedy v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je totiž stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a příp. údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále pak smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k ZSÚ) a informace o právu na odstoupení od smlouvy a o podmínkách, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.
28. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o půjčce v části ujednání o výši poplatku neplatná.
29. Předchůdce platně a účinně postoupil pohledávku z předmětné smlouvy za žalovaným na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Jak je uvedeno výše, byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena platně smlouva o půjčce, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 22 000 Kč, žalovaný však předchůdci uhradil pouze 16 950 Kč, žalobkyně má tak nárok na úhradu zbývající části jistiny ve výši 5 050 Kč. Soud proto žalovanému ve výroku I tohoto rozsudku uložil povinnost žalobkyni tuto částku uhradit.
30. Vzhledem k tomu, že se poté žalovaný ocitl v prodlení s plněním, má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s plněním jednotlivých splátek ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., přičemž však žalobkyně tento úrok požadovala toliko ve výši 7,5% ročně z dlužné částky a až z celkové dlužné jistiny počínaje 30.10.2012. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl, jelikož předchůdci nevzniklo právo na zaplacení uvedeného poplatku kvůli neplatnosti daného smluvního ujednání. Jediným plněním, kterého by se v tomto případě mohlo žalobkyni jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil (výrok II). Lhůta k úhradě soudem přiznané částky byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
31. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný (v menší části) a žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.