Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 933 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % p.a. z částky 11 933 Kč od 17. 7. 2022 do 18. 8. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení 15 % p.a. z částky 10 933 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do nároku žalobce na zaplacení 31 256 Kč, co do úroku z úvěru 15 % p.a. z částky 16 905,90 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení 15 % p.a. z částky 18 095,67 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení 15 % p.a. z částky 11 933 Kč od 17. 7. 2022 do 18. 8. 2022 a zákonný úrok z prodlení 15 % p.a. z částky 10 933 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 42 189 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce společností [Anonymizováno] (dále předchůdce) a žalovanou byla dne 16.5.2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl v hotovosti 23 000 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit formou 14ti měsíčních splátek po 3 054 Kč, obsahující splátku jistiny, úroku 2 214 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 11 270 Kč, úhrady za administrativní činnost 2 132 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti 4 140 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, ocitla se v prodlení. Ke dni 17.7.2022 byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 12 067 Kč. Předchůdce pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023. Žalobce po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny 16 905,90 Kč, dlužného úroku úvěru 1 189,77 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru 8 088,21 Kč, dlužné úhrady za administrativní činnost 1 533,93 Kč, dlužné úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti 2 971,19 Kč, úroku z úvěru 15% p.a. a zákonného úroku z prodlení od 17.7.2022 do zaplacení a úhradu smluvní pokuty 11 500 Kč.
2. Soud návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a věc byla předložena předsedovi senátu k rozhodnutí.
3. K výzvě soudu žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 16.05.2021 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 10 000 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 15 782 Kč, že výše měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti činí celkem 17 065,00 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů. Tvrzené předchůdce ověřil z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, otisků z běžného účtu, Oznámení ČSSZ, Dodatku k pracovní smlouvě a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr 23 000 Kč splátkou 3 054 Kč je dostatečná.
4. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, z nařízeného jednání se omluvila. Soudem proto bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalované na základě předložených listinných důkazů žalobce.
5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne 16.5.2021 uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce zavázal poskytnou žalované v hotovosti úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 14 měsíčních splátek po 3 054 Kč, zahrnující splátky jistiny, úroků (15% při RPSN 272,44%), úhradu za poskytnutí úvěru 11 270 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 132 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 4 140 Kč. Žalovaná podpisem potvrdila, že jí úvěr byl vyplacen v hotovosti. Smlouva má formulářovou podobu, kdy údaje jsou do ní dopisovány ručně. Byla rovněž pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta 0,1% z příslušné dlužné částky.
6. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, vzdělání základní, výdaje na energie 1 500 Kč, osobní náklady 12 290 Kč, splátky stávajících půjček 1 992 Kč, tj. celkové měsíční výdaje 15 782 Kč. Osoba žijící s žalovanou ve společné domácností má celkové příjmy 17 065 Kč (6 782 Kč důchod a 10 283 Kč mzdu). Dle oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory žalovaná pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč a přídavek na dítě 500 Kč, kdy s těmito údaji jsou ve shodě údaje uvedené na otisku z běžného účtu. Dle oznámení ČSSZ paní [jméno FO] byl přiznán důchod 6 782 Kč – dle Dodatku k pracovní smlouvě jmenovaná [jméno FO] je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., kde dle otisku z účtu pobírala v období únor 2021 až duben 2021 mzdu v rozmezí 9 170 Kč až 11 019 Kč.
7. Dle přehledu plateb uhradila žalovaná na úvěr částku 3 067 Kč dne 17.5.2021, 5 500 Kč dne 13.7.2021, 1 500 Kč dne 20.10.2021 2 x částku 500 Kč ve dnech 25.11.2021 a 15.12.2021 a částku 1 000 Kč dne 18.8.2022.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.8.2023 žalobce prokázal, že na něho přešla pohledávka předchůdce za žalovanou z titulu projednávané úvěrové smlouvy.
9. Výzvou k plnění ze dne 10.9.2024 a podacím lístkem žalobce doložil, že vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
11. Předchůdce s žalovanou dne 16.5.2021 uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce zavázal a také poskytl žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 14 měsíčních splátek po 3 054 Kč, zahrnující splátky jistiny, úroků (15% při RPSN 272,44%), úhradu za poskytnutí úvěru 11 270 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 132 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 4 140 Kč. Žalovaná podpisem potvrdila, že jí úvěr byl vyplacen v hotovosti. Smlouva má formulářovou podobu, kdy údaje jsou do ní dopisovány ručně. Byla rovněž sjednána smluvní pokuta 0,1% z příslušné dlužné částky pro případ prodlení. Žalovaná ke dni splatnosti úvěru tento celý řádně a včas neuhradila, kdy celkem ke dni 18.8.2022 uhradila 12 067 Kč. Předchůdce následně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce12. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ).13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).17. Soud má za to, že předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovanou dostatečně nezhodnotil úvěruschopnost žalované, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Již ze samotných údajů poskytnutých žalovanou bylo zřejmé, že ta není schopna úvěr splácet, kdy rozdíl v udávaných příjmech a výdajích činil záporných 5 782 Kč. Aby předchůdce dosáhl při hodnocení kladného poměru příjmů a výdajů žalované, zahrnul do posouzení rovněž veškeré příjmy osoby s žalovanou užívající domácnost ([jméno FO]) a to v částce 17 065 Kč. Takový postup nutno hodnotit v souvislostech projednávané věci jako zcela účelový, zavádějící a nesprávný. Předchůdce totiž zcela opomněl zjistit rovněž výdajovou stránku jmenované ([jméno FO]) a tuto zahrnout do posouzení celkové úvěruschopnosti. Dále při zohlednění normativních nákladů na bydlení, osobní náklady, doprava, strava, léky, hygienické pomůcky, životní minimum atd. při posouzení veškerých příjmů domácnosti je vedle toho současně zcela zřejmé, že při celkových příjmech domácnosti 27 065 Kč jsou tyto nedostačující k uspokojování životních potřeba nákladů 2 dospělých osob, kdy jedna z nich má dále 2 vyživovací povinnosti.18. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.19. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.20. Ustanovení § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ustanovení § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.21. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.22. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady – další úhrady související s poskytnutím úvěru, tj. úhrady za poskytnutí úvěru 11 270 Kč, úhrady za administrativní činnost 2 132 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti 4 140 Kč, celkem 17 542 Kč, kdy tyto tvoří 3/4 poskytnuté jistiny. Uvedené odporuje principu proporcionality, kdy předchůdce zcela očividně využil svého postavení coby silnějšího v závazkovém vztahu. Rovněž nelze přehlédnout formulářovou podobu smluvních ujednání, kdy žalovaná neměla možnost, do smluvních ujednání zasahovat, tyto měnit.23. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru), pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalované poskytl finanční plnění ve výši 23 000 Kč, na které žalovaná uhradila 12 067 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky 10 933 Kč a dále dle § 1970 o.z. na úhradu zákonného úroku z prodlení.24. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovanou povinnou k úhradě částky 10 933 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).26. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ve věci byla v převážné míře úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.27. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (1 640 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (2 110 Kč).28. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.