Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 169 049,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 134 420,17 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 149,19 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 50 406,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 169 049,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 24. 5. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny, tj. dodávat žalovanému sjednané množství elektřiny a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa [adresa]. Žalovaný se současně zavázal odebrat dodanou elektřinu a uhradit za ni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávky elektřiny a distribuční služby. Za období 11. 5. 2023 - 9. 5. 2024 žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovaného. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 134 420,17 Kč. Splatnost dlužné částky byla žalobkyní stanovena na 28. 5. 2024. Žalovaný částku neuhradil a od 29. 5. 2024 je v prodlení. Za období 10. 5. 2024 - 28. 6. 2024 žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovaného. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 34 149,19 Kč. Splatnost dlužné částky byla žalobkyní stanovena na 25. 7. 2024. Žalovaný částku neuhradil a od 26. 7. 2024 je v prodlení. Žalobkyně odeslala žalovanému 2× upomínku k uhrazení dlužných částek za sdružené služby dodávky elektřiny. Za poplatky za upomínky žalobkyně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalovanému účtuje celkem 480 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím svého zmocněnce dne 20. 8. 2025 tak, že s žalobou nesouhlasí a hodlá v řízení předložit soudu důkazní návrhy na podporu své obrany. K tomuto, ani k žádnému dalšímu podání žalovaného nebylo však doloženo ničeho a žalovaný ani nic konkrétního netvrdil.
3. Dne 27. 10. 2025 obecný zmocněnec žalovaného doručil soudu žádost o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že byla žádost zaslána v pondělí až po pracovní době, a v úterý byl státní svátek, byla žádost zpracována až ve středu 29. 10. 2025. Jelikož si tohoto musel být obecný zmocněnec vědom, nebyla žádost vyhodnocena jako včasná s přihlédnutím k uvedeným důvodům, které musely být obecnému zmocněnci známy delší dobu. Tvrdí-li, že sám žalovaný bude v době jednání mimo území ČR, ničím tuto skutečnost nedoložil. Přitom platí, že důvod na straně účastníka musí být soudu nejen předem sdělen, ale i konkretizován a zároveň doložena jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost. Pokud obecný zmocněnec žádal o posun času jednání na pozdější hodinu v jiný termín z důvodu nekomfortního cestování z [Anonymizováno] v den již nařízeného jednání, o tomto nikoli vážném důvodu věděl již 29. 9. 2025, kdy mu bylo předvolání k jednání doručeno. Ústavní soud se problematikou práva účastníka být přítomen u jednání zabýval opakovaně a např. podle jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 83/96, nelze bez dalšího dovodit povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Dle závěrů vyslovených v nálezu sp. zn. II. ÚS 68/97 se rovněž zásad spravedlivého procesu nemůže dovolávat ten účastník řízení, který, ač řádně a zavčas o jednání obecného soudu vyrozuměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal. Ústavněprávní judikatura rovněž poukazuje na důležitost důvodu, pro který má být případné jednání odročeno a nelze automaticky dovozovat favorizaci práva účastníka na projednání věci v jeho přítomnosti. Navíc povinností soudu je postupovat v řízení bez zbytečných průtahů podle § 6 o.s.ř. a důvody uváděné v žádosti obecného zmocněnce nelze rozhodně považovat za důležité ve smyslu § 119 odst. 1 o.s.ř.
4. Soud proto věc jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce a vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní:
5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí č. [hodnota] uzavřené dne 24. 5. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa na adrese [Adresa žalovaného], a žalovaný se zároveň zavázal odebrat dodanou elektřinu a hradit řádně a včas dohodnutou cenu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník.
6. Z řádného vyúčtování za elektřinu č. [hodnota] bylo zjištěno, že za elektrickou energii spotřebovanou v období od 11. 5. 2023 do 9. 5. 2024 vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 134 420,17 Kč s datem splatnosti 28. 5. 2024. Součástí faktury bylo podrobné vyúčtování obsahující údaje o zaplacených zálohách, množství spotřebované elektřiny a účtovaných cenách za distribuci a související služby. Nová výše záloh byla žalovanému stanovena na částku 27 210 Kč.
7. Z upomínky ze dne 1. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení aktuální dlužné částky 31 861,67 Kč.
8. Z upomínky ze dne 30. 5. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky za elektřinu a současně bylo žalovanému oznámeno odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy spočívající v opakovaném neplnění platebních povinností9. Z konečného vyúčtování za elektřinu č. [hodnota] bylo zjištěno, že za elektrickou energii spotřebovanou v období od 10. 5. 2024 do 28. 6. 2024 vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 34 149,19 Kč s datem splatnosti 25. 7. 2024. Součástí této faktury bylo rovněž podrobné vyúčtování.10. Žalobkyně zaslala dne 7. 3. 2025 žalovanému předžalobní výzvu.11. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.12. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.13. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.14. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Smlouva byla shledána platnou. Na základě této smlouvy žalobkyně dodávala žalovanému na danou adresu odběrného místa elektrickou energii jako předmět koupě a žalovanému vznikla povinnost zaplatit za spotřebovanou elektrickou energii, distribuci a související služby sjednanou kupní cenu dle vystavených vyúčtování. Žalovaný tuto svou povinnost včas a řádně nesplnil, neboť za sjednanou komoditu dodanou v období od 11. 5. 2023 do 28. 6. 2024 kupní cenu neuhradil, přestože se k tomu smluvně zavázal. Pro toto podstatné porušení smluvních povinností žalobkyně od smlouvy odstoupila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobní tvrzení mají oporu v listinných důkazech. Jelikož byla žaloba podána důvodně, žalobkyni současně vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých nezaplacených faktur.15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 406,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 762 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 169 049,36 Kč sestávající z částky 7 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání před soudem), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč v souladu s § 13 odst. 4 a. t., (tedy jak žalobkyně požadovala, přitom za předžalobní upomínku a podání žaloby učiněné za účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. by jí náležela paušální náhrada po 450 Kč), dále v souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne [datum] náleží náhrada ve výši 3 121,84 Kč, z toho cestovné za 244 ujetých km v částce 1 920 Kč (35,80 Kč za litr paliva a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 070 Kč ve výši 7 574,70 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 50 406,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. třídenní na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.