Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 789,04 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.630,45 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 25. 7. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.860 Kč zaplatit žalobci do 24. 8. 2023. To však neučinil, když na úvěru ničeho neuhradil. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, ovšem z titulu bezdůvodného bohacení.
2. Co do částky 1.920 Kč představující smluvní pokutu a kapitalizovaného úroku ve výši 2.860 Kč vzal žalobce svoji žalobu zpět a soud samostatným usnesením ze dne 15. 11. 2024, který nabylo právní moci dne 18. 12. 2024, řízení v této části žaloby zastavil.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že dne 25. 7. 2023 byla tato podepsána mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Žalobce tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.860 Kč zaplatit žalobci do 24. 8. 2023. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovaným cokoliv hrazeno. Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného, nákladech vymáhání a ujednání o smluvních pokutách. Soud je s ohledem na výše uvedené zastavení řízení právně blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného tento není schopen jakkoli doložit. Smlouva o postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce byla uzavřena dne 13. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 5. 2024.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.10. V případě posuzované smlouvy žalobce nedoložil posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato skutečnost má za následek, že žalobce neunesl důkazní břemeno, že dostál své zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru.11. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 12.000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu úvěru, která mu byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení, ať již kapitalizovaným ve výši 789,04 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do 1. 2. 2024, nebo běžným od 6. 2. 2024 do zaplacení, bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, když ke dni prodlení výše zákonného úroku z prodlení činila 14,75 %, nikoliv žalobcem požadovaných 15 %, proto byla žaloba, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 6. 2. 2024 do zaplacení, zamítnuta.12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá (při zohlednění dřívějšího zpětvzetí části žaloby – viz bod 2 odůvodnění tohoto rozsudku) hodnotě 86,20 % (12.000 Kč z 13.920 Kč) a neúspěchu 13,80 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 72,40 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 14b (užití §14b je dáno tím, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství žalob ve skutkově a právně naprosto shodných otázkách, kdy v žalobě činí proměnou toliko výše jednotlivých dílčích nároků) ve spojení s § 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 300 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč. Náklady právního zastoupení tak celkem činí 1.200 Kč. K částce 1.200 Kč přísluší i 21% DPH ve výši 252 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 2.252 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 37,92 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 1.630,45 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.