Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20.560 Kč s úrokem z prodlení z částky 20.560 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15.6.2024 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 19.811 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 175,30 Kč a úrokem prodlení z částky 40.371,00 Kč ve výši 14,75% ročně od 8.3.2024 do 14.6.2024 a úrokem prodlení z částky 19.811 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15.6.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 15.504 Kč, úrok ve výši 3.711,95 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 34 268,24 Kč od 22.04.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 131.788 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 16. 6. 2023 smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 74,01 % p. a. splácet ve splátkách po 2.288 Kč měsíčně. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru 14.440 Kč, přičemž poslední platbu uhradil dne 7.3.2024. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 16. 6. 2023 na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč za úrok ve výši 74,01 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 2.288 Kč měsíčně. Částka 35.000 Kč byla dne 16. 6. 2023 vyplacena žalovanému na účet.
4. Výpisy z účtu žalovaného za měsíce únor až květen 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v průměru ve výši 25.000 Kč měsíčně, dále měl příjmy i výdaje ze sázek, překračoval bankou povolený debet, zůstatek k 31.5.2023 byl záporný.
5. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala výzvou podanou u pošty dne 11.6.2024.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 513. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.14. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.16. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.17. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť přestože měla od žalovaného výpisy z účtu doloženo, že žalovaný má vyšší výdaje nežli příjmy, tedy není schopen hradit jakékoli splátky, poskytla mu úvěr. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 20.560 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.18. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 11.6.2024. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 15.6.2024 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.