Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 124.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 124.500 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 4.000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni každého měsíce, počínaje první splátkou splatnou k 15. dni v měsíci následujícímu pro právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 22.661 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.747,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 12 % ročně z částky 147.161 Kč od 3.7.2025 do 24.11.2025, s úrokem z prodlení z částky 147.161 Kč ve výši 0,5 % ročně od 25.11.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 22.661 Kč ve výši 11,5 % ročně od 25.11.2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 28.441,20 Kč, úrok ve výši 5.467,92 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 125.000 Kč od 21.6.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.5.2025 dosáhne částky 440.928 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13.687 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve splátkách po 4.000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni každého měsíce, počínaje první splátkou splatnou k 15. 1. 2029.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 125.000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem ve výši 68,34 % p. a. splácet ve splátkách po 7.655 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 26.5.2025 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny navýšené o úrok ve výši 145.763,06 Kč, smluvních pokut za prodlení ve výši 998 Kč a 28.441,20 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru pouze částku 500 Kč, a to dne 2.7.2025. K zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.
2. Žalovaný požádal o splátky žalované částky. Uvedl, že byt, ve kterém bydlí, nikdy nevlastnil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 19. 2. 2025 na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125.000 Kč za úrok ve výši 68,34 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 7.655 Kč měsíčně. Částka 125.000 Kč byla dne 19. 2. 2025 vyplacena žalovanému na účet.
4. Žalovaný o sobě v žádosti o úvěr uvedl (zjištěno z formuláře hodnocení klienta), že je rozvedený, žije sám, bydlí ve vlastním. Příjem ze zaměstnání činí 27.600 Kč měsíčně čistého, je zaměstnán od roku 2019 na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl výdaje: životní minimum 4.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0, náklady na bydlení 5.000 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 500 Kč. Doložil tvrzený příjem za poslední čtyři měsíce, občanský průkaz, ve kterém je uvedeno, že je rozvedený. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstříku SOLUS. Dle Nebankovního registru klientských informací měl k 17.2.2025 záznam 1 žádosti o úvěr, měl registrovány celkové finanční závazky ve výši 933.286 Kč a úvěrový limit 24.000 Kč; neměl evidován dluh po splatnosti. Žalovaný prohlásil, že nemá splatné dluhy, není proti němu vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení. (zjištěno z občanského průkazu, výpisem z účtu, z prohlášení, z citovaných rejstříků)
5. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala výzvou podanou u pošty dne 18.11.2025.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 513. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.14. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.15. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“). Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 [Anonymizováno] a ve věci 283/81 [Anonymizováno]. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 [jméno FO]. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.17. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Soudní dvůr EU dovodil, že články 8 a 23 směrnice musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice. V rozsudku ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp. zn. C-755/22 uzavřel, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.18. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.19. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaný nemá vyživovací povinnosti (ptala se jen na děti v domácnosti), nezjišťovala, jaké jiné má žalovaný závazky (když ne všechny závazky se splácí splátkami, na které se žalobkyně ptala), přestože z rejstříku NRKI věděla, že jiné závazky má nebo je aktuálně sjednává. Neověřila tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení, které jsou výrazně nižší, než je obvyklé, ani nijak neověřovala tvrzení žalovaného o vlastním bydlení.20. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 124.500 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.21. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 18.11.2025. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 24.11.2025 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně je (přihlížeje k příslušenství kapitalizovanému k datu vyhlášení rozsudku) o 26 % úspěšnější nežli žalovaný a v tomto rozsahu má nárok na náhradu svých nákladů. Její o náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8.781 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající z částky 4x8.140 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu a účast u jednání dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného k jednání v částce 988 Kč (126 km, průměrná spotřeba 5,6 l/100 km, při ceně benzínu 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,9 Kč/km; obojí dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhradě za zmeškaný čas jednání 2x3x150 Kč dle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 7.612 Kč.23. Lhůty k plnění byly k návrhu žalovaného, za souhlasu žalobkyně, s přihlédnutím k aktuálním poměrům žalovaného (příjem ze zaměstnání v částce 26.000 Kč čistého, bez vyživovacích povinností, nájemné 5.461 Kč měsíčně, zůstatek na účtu 5.500 Kč) stanoveny ve splátkách po 4.000 Kč měsíčně (§ 160 o.s.ř.).