Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky:- 500 Kč za období od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně,- 500 Kč za období od 25. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně,- 500 Kč za období od 25. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně,- 500 Kč za období od 25. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně,a to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 620 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, za který se splátka platí, počínaje první splátkou za měsíc následující po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení.
III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: 19 066 Kč, úrok z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení podle výroku I., úrok ve výši 20 % p. a. z částky 48 432,19 Kč od 08.07.2025 do 30.07.2025, úrok ve výši 12 % p.a z částky 48 432,19 Kč od 31.07.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 08.07.2025 dosáhne částky 171 648,00 Kč,se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 64 092 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila poskytnutý úvěr. Žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a v tomto rozsahu bylo řízení před jednáním zastaveno.
2. Žalovaná z řady důvodů namítla zejména neplatnost úvěrové smlouvy.
3. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované 50 000 Kč (smluvní dokumentace, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, interní výpisy a logy, kopie občanského průkazu). Žalovaná čerpala úvěr v plné výši 13. 9. 2024 (potvrzení o platbě) a na daný úvěr splatila celkem 18 380 Kč (karta klienta); tyto skutečnosti také strany označily za nesporné. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána žalobkyní i předžalobní výzvou (výzvy, oznámení, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prováděla lustrace žalované (výsledky lustrace). Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalované za dobu před uzavřením smlouvy (výpisy z účtu).
4. Žalovaná doložila své majetkové poměry, přičemž od roku 2025 je zaměstnána a dále má i vedlejší činnost; příjmy v průměru činí cca 30 000 Kč (výplatní lístky, přehled odměn za vedlejší činnosti). Žalovaná má jedno zletilé dítě, jehož výživné bylo stanoveno naposledy na 4 000 Kč (opatrovnický rozsudek). Žalovaná bydlí v nájmu, přičemž platby v souvislosti s nájmem aktuálně činí 16 550 Kč (nájemní smlouva, dodatek, přehled úhrad). Žalovaná doložila i další pravidelné provozní náklady (faktura, přehled plateb). Žalovaná má další dluhy, přičemž doložila dvě smlouvy o úvěru u [právnická osoba] a přehled úhrad (smlouvy, výpis z úvěrového účtu, přehled úhrad). Žalovaná má dluh i u žalobkyně, o kterém bylo rozhodnuto v řízení zdejšího soudu sp. zn. [Anonymizováno] (rozsudek). Souhrn doložených pravidelných plateb (nájem, splátky dluhů) žalované převyšuje 28 000 Kč.
5. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb.
6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).
7. Úvěruschopnost žalované v dané věci nebyla řádně posouzena, protože samotná skutečnost, že žalovaná doložila svůj (relativně nízký) příjem, ještě neznamená, že není třeba zkoumat její výdaje a zohledňovat celkový kontext majetkových poměrů žalované, a to zejména to, že z výpisů z účtů je zřejmé, že svoji majetkovou situaci žalovaná zvládala jen obtížně, nebyla schopna si vytvářet finanční rezervu, a to vše navíc za současného čerpání dalších úvěrových produktů. Z postupu žalobkyně je však zřejmé, že reálně se majetkovou situací žalované nezabývala. Pokud měla pouze formálně doložené výpisy z účtu, které nijak nezohlednila, a dále se fakticky nijak nezabývala reálnými výdaji žalované, tj. nevyžádala si od žalované žádné doklady o pravidelných výdajích za relevantní dobu, např. doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje včetně výše splátek jiných dluhů, nemohla mít k dispozici takové vstupní údaje, na jejichž základě by teprve mohla získat představu o reálných výdajích žalované. Všechny tyto skutečnosti přitom souhrnně zakládaly důvodnou pochybnost o schopnosti žalované další úvěr splatit, a proto o to důsledněji měla žalobkyně postupovat, a nikoli žalované bez dalšího poskytnout úvěr (z hlediska poměrů žalované) ve vysoké výši 50 000 Kč. Jestliže se tedy věřitel dostatečně nezabýval především výdajovou stránkou, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalované dluh splácet (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Neměl tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní kladný závěr o reálné schopnosti žalované úvěr splatit. Přístup věřitele spočívající v tom, že jeho povinnosti byly splněny, protože žalovaná žádost „nějak“ podložila výpisy z účtu, nelze akceptovat. Obdobný závěr byl navíc přijat i ve věci stejných účastníků sp. zn. [Anonymizováno].
8. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., protože ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo, a proto byla v tomto rozsahu žaloba zamítnuta.
9. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.
10. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena o částku 31 620 Kč (byla fakticky předána částka 50 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 18 380 Kč), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna podle § 2993 o. z. žalobkyni vydat.
11. S ohledem na shora uvedené právní posouzení je žalovaná povinna poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit v době přiměřené jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na shora zjištěné skutečnosti ohledně majetkové situace žalované dospěl soud k tomu, že bylo v možnostech žalované, aby jistinu dluhu hradila formou splátek ve výši alespoň 500 Kč měsíčně (obdobně jako v druhé věci stejných účastníků), a to nejpozději od předžalobní výzvy, tj. počínaje splátkou za listopad 2025.
12. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit celkem částku 31 620 Kč, přičemž z částky, kterou žalovaná mohla formou splátek (splatných postupně po měsících) uhradit do doby rozhodnutí soudu (2 000 Kč), soud přiznal i úrok z prodlení. Tuto částku s ohledem na její celkové majetkové poměry soud uložil žalované uhradit v prodloužené lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku. Zbývající částku (29 620 Kč) je žalovaná povinna uhradit rovněž v přiměřených splátkách. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.
13. K návrhu žalobkyně na režim ztráty výhody splátek soud dodává, že nebyly-li splátky stanoveny jako pariční lhůta, nelze stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody. V takovém případě by se totiž jistina stala splatnou najednou, což odporuje smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. S přihlédnutím k výsledku řízení a dále k tomu, že žalobkyně částečně vzala žalobu zpět pouze z důvodu na své straně, je úspěch obou stran v řízení v zásadě shodný, a proto žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.