Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně tak, že první splátku v této výši je žalovaný povinen uhradit do 1. 8. 2025, další splátky v téže výši, vždy k prvnímu dni v následujícím kalendářním měsíci až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 223 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 760,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 514,16 Kč a úrok 26,16 % ročně z částky 31 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1 641 Kč k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 43 223 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 5. 2022, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 32 000 Kč, které se zavázal uhradit včetně částky 12 997 Kč – součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal uhradit 15 měsíčních splátek po 3 000 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 26. 8. 2023. Žalovaný uhradil pouze 1 000 Kč (do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky 43 223 Kč sestávající z dlužné jistiny 31 000 Kč a dlužné částky poplatku 12 223 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 3 514,16 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 5 760,83 Kč, dále úroky ve výši 26,16 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 31 000 od 30. 1. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný v předmětné věci uvedl, že žádá o úhradu dluhu ve splátkách.
3. Usnesením z dne 26. 11. 2024 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokáže, jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce v rámci doplnění doručeného soudu dne 23. 12. 2024 uvedl a tvrdil, že právní předchůdce [právnická osoba] splnil svou zákonnou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného. Uvedl, že ze zákaznické karty ze dne 21. 5. 2022 se podává, že majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy z 11/2016 a z výplatních pásek 3/2022 a 4/2022. Současně si právní předchůdce žalobce ověřil z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále uvedl, že měsíční příjem žalovaného je 34 412 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti. Žádná z uvedených informací soudu nebyla doložena.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 21. 5. 2022 byla sepsána smlouva o spotřebitelském úvěru mezi [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaným, na základě kterého bylo žalovanému poskytnuto 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit i poplatek 11 062 Kč sestávajícího z úroku ve výši 9 562 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru. Splátky byly sjednány ve výši 3 000 Kč s tím, že poslední patnáctá splátka měla činit 2 997 Kč. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta ze dne 21. 5. 2022, ve které se uvádí, že žalovaný pracuje jako seřizovač ve firmě [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., jeho čistý příjem je 20 412 Kč, další čisté příjmy domácností jsou 14 000 Kč. Dále, že žalovaný je vlastníkem bydlení, je svobodný, má středoškolské vzdělání, pracuje na plný úvazek. Žádná z listin, které jsou uvedeny v kartě zákazníka – výplatní pásky 3, 4/2022 ani pracovní smlouva z 1. 11. 2016 není součástí spisového materiálu. Dále bylo z tabulky umoření zjištěno, že žalovaný uhradil pouze splátku v částce 1 000 Kč dne 10. 10. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.
5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti I. B. a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
10. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 5. 2022 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] relevantním způsobem neprovedl prověření úvěruschopnosti žalovaného dle zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo pouze tvrzeno, jaké jsou čisté příjmy žalovaného, jaké jsou další čisté příjmy domácnosti, aniž by tyto skutečnosti byly jakkoliv doloženy. Za tohoto stavu věci soud vyhodnotil sjednanou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a plnění, které se žalovanému do dispozice dostalo v částce 32 000 Kč, bylo vyhodnoceno nikoliv jako úvěr, ale bezdůvodné obohacení. Pokud žalovaný uhradil pouze částku 1 000 Kč na uvedené bezdůvodné obohacení je jeho povinností zaplatit žalobci částku 31 000 Kč (32 000 Kč – 1 000 Kč), a to společně se zákonným úrokem z prodlení. Ostatní žalované částky byly soudem zamítnuty, neboť tyto by náležely žalobci jakožto postupníkovi převedené pohledávky pouze tehdy, pokud by sjednaná úvěrová smlouva byla vyhodnocena jako platná. Soud proto veškeré další nároky žalobce zamítl jako nedůvodné. Soud umožnil úhradu dluhu žalovanému ve splátkách po 2 000 Kč za situace, kdy o to soud požádal a odkázal na svou tíživější finanční situaci.
11. Pokud se jedná o náklady řízení, rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobce činil 71 %, jeho neúspěch 29 % a žalobci proto náleží rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci, tedy 42 % z celkových nákladů řízení: zaplacený soudní poplatek 1 730 Kč, 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024, dále 3 režijní paušály po 100 Kč a DPH 378 Kč. Celkové náklady řízení činí 3 908 Kč, 42 % nákladů řízení, které žalobci náleží, činí 1 641 Kč. Žalovaný je proto povinen uhradit tuto částku právnímu zástupci žalobce v uvedené lhůtě ve výroku III. tohoto rozsudku.