Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90.548,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 90.548,98 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 14.168,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 74,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.104,60 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.168,01 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení, úrok 15,90 % ročně z částky 95.246,58 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] částku 23.284,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Opatrovnici [Jméno zainteresované osoby 1/0] se přiznává odměna za zastupování žalovaného v částce 14.035 Kč, která jí bude proplacena z rozpočtových prostředků Okresního soudu ve [adresa].
V. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 1.964,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
VI. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 12.070,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 2. 2023 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 104 716,99 Kč s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. ([banka]) uzavřel s žalovaným dne 29. 11. 2021 smlouvu o půjčce číslo [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet půjčku ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 829 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 15,90 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Banka následně úvěr žalovaného s účinností ke dni 3. 6. 2022 zesplatnila a bance vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků. Dne 13. 10. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobcem dne 12. 10. 2022 postoupena žalobci. Pohledávka ke dni postoupení, tedy k 13. 10. 2022, činila 108 896,51 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do data sepisu žaloby, tj. od 13. 10. 2022 do 28. 2. 2023 nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce žádá úhradu dluhu sestávajícího z dlužné jistiny úvěru ve výši 95 246,58 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 9 470,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 3. 6. 2022 ve výši 74,92 Kč a kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do 3. 6. 2022 ve výši 4 104,60 Kč, dále požaduje smluvní úrok 15,90 % ročně z jistiny úvěru od 4. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 104 716,99 Kč.
2. Žalovanému byla ustanovena opatrovníkem pro řízení [Jméno zainteresované osoby 1/0], advokátka, a to za situace, kdy žalovanému nelze doručit ani soudní listiny na území České republiky, ani na území Mongolska.
3. Opatrovník u jednání dne 25. 9. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, a to za situace, kdy právní předchůdce žalobce nedostatečně prověřil majetkové poměry žalovaného. Současně uvedl, že do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 9 451,02 Kč.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 29. 11. 2021 byl sepsán návrh na uzavření smlouvy o půjčce s [banka]., kdy žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč s dobou trvání 48 měsíčních splátek po 2 829 Kč. Uvedený návrh byl akceptován ve stejném dni, to znamená 29. 11. 2021 s tím, že byla sjednána zápůjční úroková sazba 15,90 % ročně, RPSN 17,12 %; na úvěru měl žalovaný zaplatit celkem 135 457,96 Kč. Ve stejném dni tak mezi stranami byla sjednána rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb [banka] ([právnická osoba].) v rámci svého podání ze dne 16. 5. 2022 požádal žalovaného o úhradu všech pohledávek po lhůtě splatnosti, které k předmětnému dni činily 6 568,98 Kč. Následným dopisem ze dne 3. 6. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění půjčky k 3. 6. 2022. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2022. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 2. 11. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.
5. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 38/2023–56 ze dne 15. 8. 2023 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V rámci svého podání datovaného dne 3. 10. 2023 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce – poskytovatel úvěr - splnil svou zákonnou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce zmiňuje rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020–97 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020–170. Žalobce dále uvádí, že žalovaný do zesplatnění úvěru, tj. 3. 6. 2022 uhradil celkem 9 451,02 Kč. K těmto skutečnostem pak žalobce doložil historický výpis z úvěru, ze kterého bylo zjištěno, že dne 25. 12. 2021 žalovaný uhradil 1 680,67 Kč a 819,33 Kč, dne 26. 12. 2021 uhradil 1.060 Kč, dne 25. 1. 2022 uhradil 1.526,27 Kč a 1.302,73 Kč, dále uhradil dne 25. 2. 2022 částku 31,01 Kč, dále dne 7. 4. 2022 uhradil 1.546,48 Kč, 1.289,51 Kč a 195,02 Kč, celkem tedy 9.451,02 Kč. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, žalobce doložil pouze stručné informace zjištěné o žalovaném, a to, že žalovaný je svobodný, bydlí ve sdíleném bydlení, má středoškolské vzdělání, je zaměstnanec, jeho uváděný příjem je 20 889 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky činí 1.300 Kč a výdaje na živobytí 500 Kč Následně pak právní předchůdce žalobce počítal se započtením výdajů na bydlení v částce 4.000 Kč a započtenými životními náklady v částce 3 860 Kč. Výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti je 13 029 Kč. Žádné informace týkající se ověření příjmů a výdajů žalovaného soudu nebyly předloženy.
6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti I. B. a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
11. Jak vyplynulo z provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sepsána smlouva o úvěru, na základě které se do dispozice žalovaného dostala částka 100 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil, právní předchůdce žalobce jej proto zesplatnil k 3. 10. 2022 a po žalovaném požadoval úhradu dluhu. Soud se však zabýval otázkou, zdali a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2022, tvrdil, že právní předchůdce své zákonné povinnosti dle uvedeného zákona řádně splnil. Soudu však nebyly předloženy žádné listinné důkazy, ze kterých by bylo možno ověřit tvrzení žalobce, ze kterých by bylo možno zjistit, jaký byl reálný příjem žalovaného v době poskytnutí úvěru, zda a jaké měl výdaje; soud má za to, že právní předchůdce žalobce neměl k datu sjednání úvěru dostatečné informace o úvěruschopnosti žalovaného, tj. o jeho schopnosti řádně sjednaný úvěr splácet. Za tohoto stavu věci tak byl sjednaný úvěr vyhodnocen jako neplatný a jistina úvěru, která se dostala do dispozice žalovaného, byla vyhodnocena jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedený úvěr uhradil částku 9.451,02 Kč, což bylo jak tvrzeno žalobcem, tak i ověřeno v rámci historického výpisu úvěru, přiznal soud žalobci v rámci předmětného řízení rozdíl mezi těmito částkami, tj. 90 579,99 Kč (100 000 Kč - 9 451,02 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobci však s ohledem na neplatnost sjednaného úvěru nelze přiznat další částky, které v rámci žaloby požaduje a které byly výrokem II. zamítnuty. Žalovanému tak nebylo přiznáno 14 168,01 Kč (od požadovaných 104 716,99 Kč bylo odečteno přiznaných 90 548,98 Kč), nebyly přiznány žádné úroky, a to ani kapitalizované, ani smluvní.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch (úspěch žalobce činil 86 %, jeho neúspěch 14 %) po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci bylo žalobci přiznáno 72 % nákladů z celkových: 4 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění, sepis žaloby a účast u jednání dne 25. 9. 2024 – všechny úkony po 5.300 Kč = 21 200 Kč, dále 4 režijní paušály po 300 Kč za shora uvedené úkony = 1.200 Kč, dále DPH 4.704 Kč a zaplacený soudní poplatek 5.236 Kč. Celkové náklady řízení 32 340 Kč jsou tak poníženy o neúspěch žalobce a žalobci je přiznáno 72 % z těchto nákladů, tj. 23 284,80 Kč. Žalobci nebyly přiznány jiné požadované náklady, a to za písemné podání ve věci samé ze dne 3. 10. 2024, 8. 8. 2024 a 22. 6. 2024, neboť se jedná o procesní vyjádření žalobce, která buď měla být obsažena již v žalobě samotné, nebo o vyjádření žalobce k pobytu žalovaného.
13. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl ustanoven opatrovník pro řízení v osobě advokátky [Jméno zainteresované osoby 1/0], bylo zapotřebí uvedené opatrovnici přiznat odměnu za zastupování. Opatrovnice naúčtovala 2 úkony a 2 režijní paušály, včetně náhrady za promeškaný čas a jízdné. [Jméno zainteresované osoby 1/0] tak bylo přiznáno: 2 úkony právní pomoci, a to za převzetí věci a účast u jednání, a to po 5 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále dvakrát režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, 2 půl hodiny ztráty času po 100 Kč a cestovné k jednání soudu v částce 199,23 Kč (osobním automobilem [značka vozidla] se spotřebou 5,4 l na 100 km a náhradou 5,60 Kč na 1 km). Celkové náklady opatrovnice byly vyčísleny na částku 14 035 Kč, které jí budou proplaceny z rozpočtových prostředků Okresního soudu ve Vsetíně.
14. Výrokem V. a VI. bylo rozhodnuto o povinnosti účastníků zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení, které mu vznikly přiznáním (a následným vyplacením) odměny opatrovníka. Soud proto postupoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně částku 1.964,90 Kč za situace, že žalobce nebyl úspěšný co do 14 % (z vyplacených 14 035 Kč je 14 % 1.964,90 Kč). Žalovaný pak nebyl úspěšný co do 86 %, soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně 86 % z přiznané odměny opatrovníka, tj. 12 070,10 Kč. Oba účastníci pak mají povinnost tyto částky uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.